Velké loučení Brože v Oktagonu: Priority mám jinde. Vrací se k hokeji
Inkvizitor naposledy vkročí do klece a vydá se do divokého boje. Legendární bijec Miroslav Brož dá MMA sbohem v očekávané bitvě s hvězdným Němcem Christianem Eckerlinem. Četná zranění i vidina rodinného života přesvědčila šestatřicetiletého Čecha složit rukavice doprostřed arény a naplno se ujmout role hokejového trenéra. K prodloužení kariéry ho nepřesvědčily ani fotbalové stadiony. „Kdybyste se mě zeptali v pětadvaceti, odpověděl bych, že ani náhodou neskončím těsně před turnajem v Edenu. Teď už mám ale priority jinde,“ vypráví před nástupem na Oktagonu 57.
Když finále, tak pořádné. Miroslav Brož začátkem letošního roku avizoval konec MMA kariéry. Na své poslední tango vyzval německou superstar Christiana Eckerlina. Očekávané klání nakonec završí nejen „Inkvizitorovu“ bojovou dráhu, ale i našlapaný turnaj Oktagon 57 ve Frankfurtu. Čech se chce s naplněnou arénou rozloučit divokou melou, která je mu vlastní. Ještě před bojem už s nadšením vyhlíží rodinný život a roli hokejového trenéra.
„Ačkoli mám v hlavě další zápas za rok, vím, že dnes nastoupím do klece naposledy. Užívám si to,“ popisuje Brož poslední dny a hodiny aktivní kariéry. Té však předcházela obvyklá dřina. „Příprava se vychutnat nedá. Opět jsem šel přes bolest, zranění, ale díky Bohu jsem se dostal až ke dni boje a nyní už jen doufám, že v aréně prodám vše, co jsem natrénoval. Nechám tam srdce.“
Čech ke konci směřuje už od návratu do Oktagonu, který provázely dvě velice těsné výhry s Robertem Pukačem a Tomem Crosbym. Na samý závěr si řekl o možná největší výzvu kariéry, německého šampiona Eckerlina. Ten kvality jednoznačně prokázal v posledním prohraném duelu s Apollem Silvou.
„Nastal čas obrátit list a jít dál, skončit na vrcholu. Ať už dopadne zápas jakkoli, končím na mém osobním maximu,“ hlásí Brož před hlavním duelem dnešního turnaje.
Poslední roky „Inkvizitorovi“ cesty se nesly v jednotném duchu – nástup přes zranění do krvavých bitev. „Moje rodina doufá v můj poslední zápas už tři roky, protože moc dobře ví, jak na tom zdravotně jsem. Hlavně snoubenka. Za poslední rok a půl nebylo dne, kdy by mi nevolala, kolik mi má navážit rýže, zeleniny a masa. I pro ni je to obrovská zátěž,“ uvědomuje si Brož. „Život bojovníka si dokáže jen málo lidí představit.“
Po vydřené výhře nad Britem Crosbym se jméno českého bijce skloňovalo i s představením na historickém večeru domácího MMA. „Kdybyste se mě zeptali v pětadvaceti, odpověděl bych, že ani náhodou neskončím těsně před turnajem v Edenu. Dřel bych ještě víc, abych se mohl představit i na akci ve Frankfurtu. Teď už mám ale priority jinde,“ vysvětluje.
„Rozloučit se na fotbalovém stadionu třeba odvetou s Jungwirthem… Bylo by to určitě krásné, ale realita je taková, že bych se na zápas nedokázal připravit. Ne tak jako dříve. Mám utržené oba bicepsy, zdevastované vazy v koleni, špatné rameno a praskají mi svaly,“ vypráví Brož.
„Trpím i na sníženou imunitu. Po dvou týdnech tvrdého tréninku mě přepadne angína, vyléčím ji a zas musím budovat formu od podlahy. V takovém stavu mě stadiony vůbec nezajímají,“ uzavírá debaty o prodloužení kariéry.
Bijec už jedno sportovní loučení zažil. Bolestným přerodem přešel, když opustil dráhu vrcholového hokejového brankáře a skočil do světa za pletivem. „Druhé loučení už bude jednodušší. Z hokeje jsem přešel na MMA a teď se opět vracím na led. Jako trenér samozřejmě. Těším se na novou etapu,“ usmívá se Brož a záhy dodává. „Chápu bojovníky, kteří se bojí s MMA skončit, protože nemají v životě nic jiného. Já to mám jednoduší. Přiznávám, že trénování dětí je pro mě víc než MMA a moje výsledky.“
K rozhodnutí o kariérním finále pomohlo zranění. „Na dlouhou dobu jsem vypadl z tělocvičny a začal žít, zalíbilo se mi to,“ vypráví. „V létě mám svatbu, chci si založit rodinu a věnovat se blízkým. Jedny dveře se zavřou, druhé se rozletí dokořán.“
Brož sice nezískal velké tituly ani angažmá v UFC. Do paměti fanoušků a historie domácího MMA se však výrazně zapsal srdnatými výkony a brutálními zápasy, které dokázaly na nohy postavit celé arény. „Mým odkazem bude srdce, odhodlání a lidskost. Nejsem žádný trashtalker, respektuji každého soupeře. Přistupuji k boji s ryzostí,“ přemítá. „Vždy jsem bojoval s nadšením. Byl jsem si vědom, že nejsem talent a devadesát procent mých oponentů je techničtějších než já. Každou výhru urval srdcem,“ vzpomíná nakonec s úsměvem.
