Pirát Krištofič o odvetě s Vémolou i Survivoru: Byl jsem v depresi
Vrátil se z ostrova a vyzval Terminátora. Samuel „Pirát“ Krištofič končí zápasnickou pauzu, kterou si vybral, aby se mohl zúčastnit realityshow Survivor. V listopadu ho čeká odvetné klání s Karlosem Vémolou, v němž se českoslovenští rivalové pobijí o pás polotěžké divize. V jejich prvním střetu zvítězil Slovák v prvním kole KO. „Polotěžká váha, titul, vyprodaný stadion Ondreje Nepely – obrovský zápas, obrovský milník. Dřív jsem o něčem takovém ani nesnil,“ líčí pětatřicetiletý bijec v podcastu Fight!
Čekal jste po té slovním výměně s Karlosem Vémolou na turnaji v Bratislavě, že se vaše odveta uskuteční?
„Ano, samozřejmě. Vyzýval jsem ho už s tím, že jsem potvrzení zápasu čekal. Když jsem slyšel Karlosovi výroky „Devětkrát z deseti soubojů tě porazím!“ a podobně, věděl jsem, že tím někam míří. Neříkal to jen tak, věděl, jak asi druhá strana zareaguje. Bral jsem to tedy jako hotovou věc.“
Dříve jste přiznal, že jste zápas s Patrikem Kinclem prohrál, částečně i proto, že jste si ho vzal moc osobně. Bude těžké, aby se to nyní proti Vémolovi neopakovalo?
„Bude to spíš lehké. Karlos je, jaký je a já k němu necítím žádnou nenávist. Řekl jsem si, proč bych si to s ním v devadesát trojce (polotěžké váze) neťuknul, když už má takové řeči. Přesvědčím ho, že vyhraje jen osm z desíti.“ (směje se)
Když ne nenávist, vyvolaly ve vás ty výroky nějakou jinou emoci? Možná zklamání?
„Zklamání asi ne. Napadlo mě jen, že mám před sebou potencionálního soupeře, které ho mohu v odvetě znovu přesvědčit. Spíš mi přijde, že jsem zvedl hozenou rukavici.“
Na stejném turnaji, kde jste vyzval Vémolu, se o vás na tiskové konferenci přihlásil i Machmud Muradov. Uvažoval jste nad touto možností?
„Nejdřív mě to zaskočilo. Zápas s Machem mě hodně zajímá. Je velice zkušený a kvalitní bojovník, s nímž bych rád porovnal své síly. Byl jsem ale tak zaměřený na Karlose, že jsem nevěděl, co říct, abych to zbytečně nerozproudil. Do budoucna mě duel s ním určitě láká, nejprve ale musím vyřešit souboj s Karlosem.“
Jak vzpomínáte na první střet s Vémolou?
„Zvítězil jsem expresně, takže na něj vzpomínám rád. Vstupoval jsem do něj s jasnou taktikou, kterou jsem držel. Vše se mi vydařilo, jak mělo. Nijak se nelišil od jakéhokoli jiného. Jen jsem cítil větší mediální pozornost.“
Odveta Pirát versus Terminátor bude zároveň i titulovým duelem v polotěžké váze a navíc proběhne na vaší domácí půdě, na místě kde hraje váš oblíbený Slovan Bratislava. Jak vám to zní?
„Zní to velmi dobře. O takovém duelu jsem snil. Odbojoval jsem na (Stadionu Ondreje) Nepely dobré zápasy. Dokázal jsem tam vypálit knockout za dvacet sekund a rád také vzpomínám na výhru nad Robem Pukačem. Věřím, že mi hala opět přinese velké vítězství. Titul na domácí půdě…To bude něco parádního.“ (usmívá se)
Byl by zisk pásu právě na domácí půdě vaším novým kariérním vrcholem?
„Ačkoli považuji každý zápas za určitý vrchol, můžu říct, že ano. Polotěžká váha, titul, vyprodaný stadion Ondreje Nepely – obrovský zápas, obrovský milník. Dřív jsem o něčem takovém ani nesnil. V začátcích jsem nastupoval v tělocvičnách, a když se přišlo podívat na turnaj pět set lidí, považoval jsem to za velkou věc. Nečekal jsem, že by mohlo MMA kdy dosahovat takových rozměrů. Díky pánu Bohu za to.“
Nezměnilo se jen MMA ale i vy sám.
„Člověk se vyvíjí, to je přirozené. Dříve jsem byl temperamentnější, možná více prchlivý. Krom stárnutí mě změnilo, když jsem se stal otcem. Přestože se ta vnější skořápka asi změnila, niterní hodnoty si držím stále stejné. Ke klidu a sebepoznání mě navíc výrazně posunuly metody Wim Hofa. Dechová cvičení, otužovaní a ponoření do sebe samého. Hrozně mě to chytlo za srdíčko. Hofovy metody mě nabíjí energií, věnuju se jim tři, čtyři roky, takže už je považuji za pevnou část mého životního stylu.“
Přemýšlel jste na ostrově, kde jste byl po dobu natáčení realityshow Survivor nad vaší dráhou bojovníka?
„Přemýšlel jsem celkově nad životem. Jste tam k tomu v podstatě donucen, protože tam často nemáte, co dělat a hlavou se vám honí spousta myšlenek. Zamyslel jsem se jak nad minulostí tak budoucností. Přehodnotil jsem život a řekl jsem si, co dělám dobře, a co zle. Zamyslel jsem se, jak být lepší manžel i lepší otec. Určitě mi na mysl přišla i profesionální kariéra.“ (usmívá se)
Podělíte se o nějakou konkrétní myšlenku, kterou si z pobytu na ostrově držíte v sobě?
„Těžko vytáhnout něco konkrétního…Naplnil jsem si nějaké věci, které jsem chtěl splnit… Opět zmíním rozvahu. Chtěl bych si ji udržet i v těžkých situacích. Občas vidíte věci víc černobílé, než ve skutečnosti jsou.“
Vedete život profesionálního bojovníka, což je svého druhu extrémní. Jak byste to srovnal s extrémem pobytu na ostrově?
„Sáhl jsem si zase na úplně jiné dno. Hlad spojený s odloučením od rodiny. Je to nepříjemné, těžké. Cítil jsem však podporu, rodina mě tam v podstatě vyslala jako na misi. (směje se) Když si to uvnitř sebe dobře nastavíte, vnější nepříjemnosti se zvládají lépe.“
Vysvětlil jste nějak dceři, že budete tak dlouho pryč?
„To bylo hodně těžké. Nechtělo se mi odcházet, ale žena mě k tomu dokopala. Ještě čtyři dny před odjezdem jsem měl chuť to celé zrušit, už jsem jim chtěl psát, že nejedu. Měl jsem ale podepsanou smlouvu, a tak jsem nakonec šel. (směje se) Malé jsem řekl, že táta půjde na delší dobu do práce. Co z toho ve dvou a půl letech pochopila, nevím. Věděla, ale že jsem v práci a až se vrátím, donesu jí lízátko, takže se na mě hodně těšila. Já jsem to odloučení prožíval asi hůř než ona.“
Odloučení od rodiny byla ta nejtěžší zkouška ostrova?
„Ano, jednoznačně.“
Změnilo vás pár týdnů Survivoru jako bojovníka?
„Je to taková fráze…Těžké časy tvoří silné lidi. Tak to vnímám, těžké časy vás dokážou zocelit, posílit. Další životní nástrahy pak zvládnete překonávat snáze a s rozvahou. Otužilo to mého ducha.“
Návrat do rutiny jak životní tak tréninkové musel být náročný.
„Zprvu jsem se nedokázal zařadit zpět do normálního života. Ať už šlo o tréninky… Začal jsem trénovat celkem brzy, ale chodil jsem do gymu nešťastný, v depresi. Podržela mě rodina, dcera, žena. To mi dalo sílu vrátit se do života. Z ostrova se vrátíte změněný. Místy vám chybí jednoduchost života… Nic tam neřešíte, vstanete, vykoupete se,… Vnější svět, internet na vás nemá žádný vliv. Ta jednoduchost se vám stane příjemnou.“
Chápu.
„První, co na mě dopadlo, byla ztráta vitality, ztratil jsem chuť žít. Možná to bylo i životosprávou… Když jsem se vrátil, dostal jsem vlčí hlad a jedl jsem všechno křížem krážem. Vypadl jsem z disciplíny, z životního stylu postaveného na zdokonalování v bojovém sportu, z řádné stravy, z Wima Hofa…Vnitřně jsem byl v depresi. Říkal jsem si, co mi je, vždyť mi doma běhá zdravá dcera, mám po boku úžasnou ženu, psy, kamarády… Jen jsem se přežíral. Hledal jsem cestu, jak se nakopnout zpět.“
Jak dlouho to trvalo?
„Tři, čtyři týdny. Pak navíc přišlo zranění zad. Myslím, že to šlo ruku v ruce. Psychika se vám odráží na těle. Teď se už ale cítím skvěle. Držím režim, pravidelně trénuji, dodržuji stravu, posouvám se. Cítím, že se opět rozvíjím.“
