Vémolův soupeř upřímně o dopingu a McGregorovi: Je mi z něj zle

Jedna mise, tři cíle. Will Fleury míří do titulového klání proti tuzemské hvězdě Karlosu Vémolovi. Dva dny před koncem roku se 35letý Ir pobije o jeden z nejprestižnějších pásů světa. Ten jej může posunout na pozici nejlepšího bijce evropské těžké váhy a hvězdy, kterou irské MMA, zbídačené opakovanými prohřešky Conora McGregora, nutně potřebuje.

Příprava na očekávaný duel neprobíhá pouze v tělocvičně, nýbrž i s rivalem u jednoho stolu. Fleury proto na začátku prosince vyrazil do Prahy na natáčení promo pořadu Tváří v tvář. My jsme s ním měli šanci promluvit bezprostředně po závěrečné klapce.

Wille, původně jste chtěl, aby k setkání Tváří v tvář došlo mnohem dřív v Bratislavě, kam jste vyrazil na první tiskovou konferenci. Nenarušil byste si tak tréninkový kemp. Očividně jste nakonec musel přijet na začátku prosince. Má to tedy nějaký dopad na vaši přípravu?
„Vlastně ani ne. Je fajn vybrat si den volna, přijet a trochu se porozhlédnout po Praze. Užívám si to, jako bych byl na výletě. Největší zážitek je pro mě natáčení Tváří v tvář. Měl jsem příležitost nasát trochu Karlosovy energie. Jsem rád, že jsem ho teď, čtyři týdny před zápasem, mohl ještě osobně potkat a vidět, jak na tom je. Jak fyzicky, tak mentálně. Opravdu mě překvapil. Čekal jsem, že bude vůči mně mnohem agresivnější. Byl přátelský. Zdá se, že se každý chce kamarádit, když je potkáte naživo. (směje se) Když před nimi fyzicky stojím, přestanou nadávat a hrají si na pohodáře. Setkání mi proto přišlo celkem vtipné. Teď už jen zbývá oddřít závěrečnou část přípravy, nastoupit a podat výkon.“

Ostrý trénink jste zahájil v podstatě okamžitě po posledním zápase v polovině října. Není to příliš dlouhá příprava? Neriskujete, že všechno dříví spálíte v tělocvičně a už nezbude na boj?
„Musel jsem si trochu poupravit tréninkový program. Po výhře s Palo Langerem jsem věřil, že se s Karlosem utkám hned v listopadu. Smlouvu jsem však podepsal až na prosincový turnaj. Dal jsem si tedy pět dní úplný relax, abych nabyl síly před hlavní fází přípravy. Máte totiž pravdu. Při takto dlouhých bojových kempech hrozí přetrénování, které může vést ke zranění nebo snížení imunity z vyčerpání. V posledních týdnech jsem, abych byl upřímný, moc netlačil na stálé posouvání výkonnosti. Už dva měsíce jsem ve skvělé formě, takže mi stačí ji udržovat v chodu.“

Než se pobavíme o vašem setkání s Vémolou, chci se vás zeptat – dorazil jste do Prahy a viděl jste sám sebe na plakátu v nákupním centru. Viděl jsem to na vašem Instagramu. Jaké to je přijet do cizí země a potkávat svůj obličej na plakátech všude, kam jdete?
„Bylo to bizarní, abych byl upřímný. (směje se) Jen jsem šel naproti do nákupáku, abych si dal večer něco k jídlu. Všimnul jsem si, že se na mě pár lidí divá trochu divně, a pak mi to došlo. To proto, že jsem ten chlap, kterého všude vidí na plakátech. Nasmál jsem se a upřímně si to užil. Je skvělé, že jsou tu do toho lidé zapálení. Moc to pro mě znamená. Jsem bojovník na opravdu vysoké úrovni, mám talent a dřel jsem patnáct let, abych se prosadil. Teď, když na tom lidem záleží… Naprosto úžasné. Spolu dokážeme velké věci.“

Podívejme se tamhle, směrem k O2 areně. Nastoupíte tam v hlavním hitu večera, cítíte tlak?
„Ne. Právě pro takové momenty to přeci dělám, zasloužil jsem si to. Napadá mě sousloví: dětský sen. Jako malý jsem hrál ragby a pořád jsem si představoval, jak skóruji na Six Nations a všichni skandují mé jméno. Teď mě čeká podobná šance. Můžu knokautovat domácího borce, kterého tady všichni považují za úžasného. Skvělé! (usmívá se) Když jsem v únoru při podpisu smlouvy s Oktagonem natočil video a prohlásil, že si rychle prorazím cestu divizí a seberu titul právě Karlosovi, neochvějně jsem ve svá slova věřil. A teď mi přijde, jako by se vše, čeho se dotknu, měnilo ve zlato. Vysílám do vesmíru, co si přeju, a pak jdu a naplňuji to. Mám ještě mnoho věcí, které chci dokázat. Dítě ve mně, ten malý ambiciózní kluk, mi říká: Hej! To je tvůj sen, běž ho následovat.“

Podle vašeho dřívějšího vyjádření však nečekáte největší výzvu kariéry. Je to tak?
„Z pohledu bojovníka není. Nemyslím si, že je Karlos nejlepším bojovníkem, se kterým se utkám. Není špatný, nechci tady zpochybňovat jeho odkaz. V našem sportu dokázal spoustu skvělých věcí a zaslouží si respekt. Porazil jsem už ale lepší bijce. Chci v kleci ukázat klinicky precizní výkon, aby si lidé řekli: A sakra, tenhle chlap je oproti Karlosovi na úplně jiné úrovni. Spíše to tedy vnímám jako největší šanci, jak sám sebe vypromovat. Mám příležitost přidat velký díl do vlastního odkazu a učinit dojem na české fanoušky.“

Co čekáte od publika? Zmínil jste, že i kdyby na vás bučeli, stejně budete nadšený.
„Ano.“

Proč?
„Protože je to energie, třebaže negativní. Lidé tak ukazují, že je váš zápas zajímá. Chci, aby všichni věděli, co jdu dokázat. Vložil jsem do toho tolik času, snahy a energie. Lidem by na tom sakra mělo záležet. Pokud na mě budou bučet a říkat si: Tenhle chlap je kretén, bla bla… Na konci si stejně řeknou, že jsem sakra dobrý bojovník. Když budeme nastupovat a lidé budou zapálení a budou chtít vidět Karlose vyhrát, skvělé. Nespustí ze zápasu oči a neunikne jim tak můj skvělý výkon. Díky tomu si mě zapamatují.“

Před deseti lety jste s Vémolou trénoval v londýnském týmu Shootfighters. Co si pamatujete ze vzájemných tréninků, co by šlo zapojit do vaší nynější strategie? Jestli vůbec něco…
„Jak jste řekl, uběhlo deset let. Po technické stránce jsem tedy hodně jiný bojovník než tehdy. Také fyzicky jsem na tom hodně jinak. To on taky, je asi pomalejší. Avšak pro mě je to spíš ten pocit, co si pamatuju nejvíc. Pocit toho, že jste Ir, který jen pár týdnů žije v Londýně a všichni v tělocvičně se k vám chovají jako ke kusu masa. Nikoho nezajímalo, jestli jste zraněný. Ani Vémolu nezajímalo, když jsem se ve sparingu s ním vážně zranil… Cítíte, že jste pro ty chlapy jen kus hovna. Teď už mě ale takhle brát nemůžou. Jsem tady a chystám se jednomu z nich nakopat prdel. Vémola už mě nemůže ignorovat. Tehdy jsem byl trouba pracující na stavbě, který za vámi chodil na sparingy ve volném čase, aniž bych za to cokoli měl. Chovali jste se ke mně jako ke kusu hovna. Teď už mě musí respektovat.“

Překvapuje mě, jak odlišné jsou vaše názory na zápas samotný. Vy si myslíte, že boj skončí v prvním kole. Soupeř zas očekává dlouhý úmorný boj. Opravdu věříte, že ho dokážete zastavit ve třech nebo čtyřech minutách úvodního kola?
„Ano. Stoprocentně. Byl bych ze sebe zklamaný, kdyby se mi to nepovedlo. Upřímně, pokud mu nedám KO v prvním kole, řeknu si: Něco jsi minul, nechal sis ujít nějakou šanci. Ano, opravdu věřím, že na mně uvidíte obrovskou frustraci, pokud ho brzy neukončím. Taky je potřeba říct, že si to pojišťuji. Pracuji na fyzičce, absolvuji spoustu tvrdých kol v tělocvičně. Pokud bude potřeba pět kol, fajn. To ale není typ zápasu, který bych si přál.“

Jak těžké je najít jakéhokoli sparingpartnera, který by měl podobný styl jako Vémola? Zápasí docela neortodoxně.
„Je velice dobrý na kleci, stejně tak je výborný v horní pozici na zemi. Mám pár parťáků, kteří mají podobné kvality. Trochu se liší technicky. Karlos dává úchopy hodně vysoko u boků, a tak žádám parťáky, aby to dělali taky tak. On to dělá roky, takže je v tom dost dobrý. Pro mé parťáky je to přeci jen něco nového. Celkově se hodně málo věnoval tomu, aby se stal lepším bojovníkem. Je stejný jako před deseti lety, se stejnými schopnostmi. Ve svém stylu zápasení je tak dobrý, protože nikdy nevyzkoušel nic jiného. Já se chci neustále zlepšovat. Za tři roky chci být daleko lepší než teď. To mě pohání. Proto každé ráno vstávám a makám, stále se chci posouvat. Chci ho svým způsobem potrestat, že se tak pomalu vyvíjí. Ve světě se buď adaptujete, nebo zemřete. Proto se nám jako lidskému druhu tak daří. Adaptovali jsme se lépe než jakýkoli jiný druh. Karlos se do nového MMA vůbec neadaptoval. Ve světě je tolik bojovníků, kteří předvádějí neskutečné věci. Karlos ani sakra nedokázal… Nemůže stíhat novému MMA.“

Pouze bych oponoval, že ve velké míře zlepšil špinavý boxing. Když se podíváte na zápas s Kinclem, moc ho neukázal. Držel soupeře na kleci a snažil se ho přes nohy stáhnout na zem. Posledně proti Attilovi ale zapojil lokty, kladiva, krátké údery.
„Jistě. Není ale tak těžké se na to připravit. Když na mě nedosáhnete… Já ho trefím z větší vzdálenosti než on mě.