Kincl reaguje na Pukače: Ubohý a primitivní! Trashtalk a negativita mě unavují
Od jeho posledního zápasu neuběhly ještě ani tři týdny, a už má Patrik Kincl nového vyzyvatele. Robert Pukač, který v sobotu porazil německou hvězdu Christiana Eckerlina, se hlasitě dožaduje odvety s elitním Čechem. Ten však po dvou prohrách zažívá nepříjemné období a sám sebe staví na rozcestí. Vybírá mezi rolí bojovníka a trenéra. Do toho ale musí snášet tvrdé slovní výpady od slovenského rivala. „Přišlo mi to na sílu, ubohý a nízký. Robo už by taky mohl dospět a zvládnout to líp,“ reaguje Kincl v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.
Patrik Kincl nemá čas si vydechnout. Zrovna stačil doléčit šrámy z prohrané titulové bitvy s Machmudem Muradovem a o tanec se hlásí další rival. Slovák Robert Pukač loni zahájil vítěznou sérii, kterou o víkendu prodloužil o skalp předního německého bijce, načež si řekl právě o boj s bývalým českým šampionem Oktagonu. Ten ale výzvy odmítá brát vážně, dokud nepřijdou s nabídkou promotéři stáje.
V nedávném vyjádření ke slovním výpadům Pukače jste zmiňoval „únavu z bahna hejtů“. Jak jste to pociťoval po zápase s Muradovem?
„Víceméně jsem se odstřihl od sociálních sítí. Snažil jsem se většinu času být s dcerou, i když ho kvůli nohám taky nebylo dost. Nemohl jsem chodit, a tak jsem hrál hodně na počítači. Na tenhle trashtalk jsem narážel delší dobu. Přijde mi, že se vymyká kontrole a MMA je dost daleko na to, že ho nepotřebuje. Už bychom se měli naučit promovat zápasy taky jinak, obzvlášť dnes, kdy je tu na scéně konkurence v podobě Clashe. Přál bych si totiž, aby lidi dokázali hned na první pohled rozlišit profesionální sport od těch opičin, co předvádějí v Clashi.“
Chápu.
„Jsem z toho už unavený. Negativní energii si zažívám od vstupu do Oktagonu. Vždyť Pirát (Samuel Krištofič) rozjížděl mně nepříjemné věci, které pak vygradovaly zápasem. Další pak byl souboj s Karlem (Vémolou), teď zase další. Nechci v tom pokračovat i v příštích zápasech.“
Vadí vám, co konkrétně Pukač říká, nebo spíše trashtalk obecně?
„Obecně. Dá se říct, že jsem si od toho za poslední roky neodpočinul.“
Překvapilo vás, když vás Pukač hned po výhře nad Eckerlinem vyzval?
„Ani ne. Nějaké náznaky jsem vnímal už v minulosti, asi poté, co vyhrál nad Davidem Kozmou. Nijak extra mě nezaskočil.“
Pukačovy výroky? Ubohý a nízký
Vyvíjel se nějak váš pocit z jeho výroků? Trochu jinak totiž vyznívala výzva v kleci oproti té, která následovala na sociálních sítích.
„Přišlo mi to na sílu, ubohý a nízký. Robo už by taky mohl dospět a zvládnout to líp. Jeho výzva v kleci byla úplně v pohodě. Vidí, že jsem dvakrát po sobě zakopl. Chce využít svou stoupající formu a ukousnout něco z toho koláče, což mu nezazlívám. Sportovně to bylo úplně správně.“
Pomýšlel jste za ty dva týdny od Edenu vůbec na návratový zápas, než přišla tato výzva?
„Rozhodně ne. Po Edenu jsem podcenil začátek léčby zraněných nohou, rozjel se mi zánět. Těch čtrnáct dnů jsem pořádně nechodil a určitě jsem nemyslel na návrat do zápasu. Byl jsem si ale aspoň dvakrát zacvičit, jinak by to se mnou bylo k nevydržení. My MMA zápasníci jsme takoví feťáci tréninku a pohybu. (usmívá se) Na nějakou větší přípravu jsem však ani myslet nemohl. Dělalo mi problém dojít si na záchod.“
Minulý týden jste na sociálních sítích napsal: „Už jsem našel schody ze sklepa, tak až se budu moct postavit na nohy, vyběhnu.“ Rozvedete to?
„Nijak příjemné to hledání nebylo. Spadl jsem a nabil si hubu. Víc než ta prohra, která mi samozřejmě taky vadí, mě ještě víc štve nepodaný výkon. Měl jsem za sebou kvalitní přípravu, hodně natrénováno a v kleci jsem vypustil jen dvacet procent. Kolem toho se všechny moje myšlenky točily. Musel jsem si pár věcí rozklíčovat. Nejdřív jsem musel v tom sklepě rozsvítit, pak najít schody a teď tak nějak pajdám nahoru.“ (směje se)
Po boji jste mluvil o tom, jak váš výkon brzdilo to hledání dokonalého momentu, který v kleci nepřišel. Myslíte, že vás proti Muradovovi brzdilo spíše tohle, nebo ztráta bojového ohně? Právě tu vám Pukač přisuzoval.
„Robo nevidí do svý hlavy, na tož aby viděl do tý mojí. Nechci být kyselej… O tom ohni to není. Mě pořád baví trénovat, posouvat se, ale zřejmě jsem v trénincích opravdu zabřednul do hledání detailů. To se mi dělo i dříve. Nechtěl jsem v zápasech používat nic, co bych neměl nadrilované na sto procent. Teď chci změnu. Než abych na ideální moment čekal, budu ho tvořit nebo vůbec nehledat.“
Takovouto ruční brzdu jste cítil pouze v posledních dvou zápasech, nebo ještě dřív?
Možná to začalo ještě předtím, v zápase s Piotrem Wawrzyniakem. Asi jsem do boje naskočil po zlomenině očnice dřív, než jsem měl. Bylo to nepříjemné. Během přípravy na něj jsem si nadriloval nefunkční věci, jiné úhyby a jiný zápasový styl. Musím to předělat. Nejvíce ale ruční brzda souvisela se zmíněnými posledními dvěma duely.“
V pozápasovém vyjádření jste mluvil také o rozhodování mezi rolí trenéra manažera a bojovníka. Jak těžké to bylo?
„Ještě jsem to úplně nerozseknul. Náš tým trénuje na pár metrech čtverečních ve sklepě, kde žíněnku ještě narušují dva sloupy, což jsou podmínky, které se s profesionální přípravou neslučují. I přesto jsme to dotáhli daleko, David Dvořák do světové top desítky, já do padesátky. Asi už jsme ale narazili na limity. Nemůžeme se rozšiřovat ani pořádat větší sparingová soustředění. Proto si říkám, zda nevyužít moje dobré vybudované jméno k hledání partnerů, abych zlepšil podmínky našim mladým divočákům, nastupující generaci.“
Může vám rozhodování usnadnit právě Pukačovo slovní palba a vyzývání?
„Já vůbec nechápu debatu o tomhle zápase. Do této doby se mi nikdo z vedení Oktagonu neozval a nemluvil se mnou o dalších zápasech. Sorry, ale Robo není matchmaker. Může si vyřvávat na sítích, co chce, ale pro mě to není relevantní. Dokud se mi s tím neozvou promotéři, je to pro mě bezpředmětná debata. Ani nevím, jestli je tenhle zápas zajímá.“
Nechci být v tomhle bahně trashtalku
A zajímá vás?
„Nevím. Jediné, co mě unavuje, je být v tomhle bahně trashtalku. Jestli tedy mám na výběr, možná zvolím, že se radši vyhnu rivalitě se slovním přestřelováním. Nechci si to totiž tahat domů. A kde si vzkazy na sociálních sítích pouštíme? Jasně, že doma. Jsem z toho sakra unavený, nebaví mě to. Oktagon se chce dostat do pozice Formule 1. Já si ale nevšiml, že by po sobě plivali. Někdo argumentuje, že to zajímá sponzory. Podívejte se na F1, jaké peníze se tam točí a žádný trashtalk k tomu potřeba není. Jestli se chceme přibližovat k mainstreamovým sportům, musíme začít promovat zápasy jinak. Před patnácti lety jsme museli všude dokazovat, že my MMA zápasníci nejsme vyflákaný hovada z horní dolní. MMA je sport, byť ne pro každého. Po technické stránce je to ale komplexní sportovní disciplína.“
Kdybyste tedy dostal na výběr mezi vyhroceným zápasem s Pukačem a jiným mačem, který by byl čistě ve sportovním duchu, raději zvolíte ten?
„Asi ano. Na jednu stranu tohle urážení a vysmívání zvedá ze židle. Po chvíli ale vychladnu a říkám si, jestli to mám ve svých letech zapotřebí, ještě jako otec malé dcerky. Jak jí pak mám dávat příklad do života? Že když budete někoho ponižovat a vysmívat se mu, nakonec dostanete, co chcete…“
Vadím i kvůli dceři Pukačův trashtalk, který se z části dotýká i vaší kriminální minulosti?
„Já mám svoji minulost vyřešenou. To on spíš ukazuje, jak je jednoduchej a primitivní, že něco takového vytahuje. Já před víc než deseti lety otočil svůj život o sto osmdesát stupňů a myslím, že jdu dobrý příkladem. Člověk může udělat sakra velkou životní chybu, ale jde to změnit a vyšvihnout se. Ťukám si pak na čelo, že to někdo takhle primitivně vytáhne.“
