Muradov před bojem: Musím dávat pozor na gilotinu. Kdy půjde o titul?
Je jedním z nejpopulárnějších bojovníků v Česku, fanoušky ale sbírá po celém světě. Machmud Muradov má na svém Instagramu už přes milion a půl sledujících. „Asi to znamená, že dělám něco dobře,“ usmívá se spokojeně uzbecký bojovník žijící v Praze. Brzy se řady jeho fanoušků možná znovu výrazně rozšíří, 28. srpna totiž znovu nastoupí na hlavní kartě turnaje UFC. Pokud zaznamená další úspěch, bude se jednat o čtvrtý triumf v hlavní lize. A to je sbírka, kterou má málokdo.
Jak probíhá příprava před dalším zápasem v UFC?
„Příprava jde suprově. Začala v Uzbekistánu, potom jsem přijel do Prahy, a pak jel zase do Uzbekistánu na hory. Poprvé mám dlouhou, plnohodnotnou přípravu. Víc než tři měsíce. Cítím se dobře, ale už i unaveně. Je to prostě dlouhé. Každopádně jsem připravený… Nebudu říkat, že jako nikdy, ale mám opravdu natrénováno, naspárováno a těším se na zápas.“
V našem nedávném rozhovoru jste si lehce postěžoval na bolesti a zranění, jak jste na tom teď?
„Zranění pořád nějaká jsou. Ale v pátek odlétáme, trochu si tam odpočinu. Budu dodělávat váhu a vše bude OK. Nicméně zranění jsou, nechci je víc prozrazovat. Jsou a vždy budou, je to takový sport.“
Kolik duelů soupeře Geralda Meerschaerta jste už viděl a co o něm díky tomu víte?
„Asi všechny jeho bitvy v UFC. A co o něm říct? Je to dobrý zemař, má nejvíc ukončení v mé váhovce na zemi, takže opravdu něco umí. Musím dávat pozor, ať nechytnu gilotinu. Ale myslím, že mě ani nehodí, mám lepší pohyb, jsem rychlejší a v postoji, myslím, fakt lepší než on.“
Poslední zápas jste měl na turnaji, který vrcholil duelem McGregor vs. Poirier 2. Poznal jste pak nějaký rozdíl, díky tomu jak sledovaný turnaj to byl?
„Ano. Zápasil jsem na hlavní kartě, bylo tam mnohem víc novinářů. I sám Dana White (prezident UFC) k nám mluvil po vážení a říkal, že je to naše šance ukázat se světu. Byla to největší karta roku.“
Předpokládám, že je pro vás do budoucna v UFC cílem pás šampiona. Dokážete odhadnout, kdy byste se mohl přiblížit titulové bitvě? Nebo to neřešíte?
„Teď mám před sebou zápas proti Geraldovi. Nevím, kdy půjdu o pás, ale je jasné, že mám takovou ambici, je to můj sen a vím, že se uskuteční, když budu makat. Protože, když jsem začal zápasit v MMA, tak jsem chtěl být šampionem v nějaké organizaci. To se stalo. Potom jsem chtěl být v UFC, a jsem v UFC, mám tam tři výhry v řadě a novou smlouvu. Když bude všechno pokračovat tak, jak doteď, budeme trénovat, vyhrávat, myslím, že to potrvá rok a půl, možná dva roky a mohlo by vyjít, že budu zápasit o pás.“
Se kterým soubojem, co jste zatím měl v UFC, jste nejvíc spokojený?
„Asi s druhým zápasem (soupeř Trevor Smith, KO ve 3. kole). Všechno tehdy proběhlo, jak mělo.“
Se kterým nejmíň a proč?
„Asi oba další, tedy první a třetí. Nevím proč, ale nejsem s nimi moc spokojený.“
Nejen, že máte tři výhry v UFC, nasbíral jste jich už celkem čtrnáct v řadě. Co to pro vás znamená?
„Mně je to jedno. Čtrnáct, patnáct, dvacet… Makám na každý zápas jako by byl poslední. Dávám do toho všechno.“
Mimochodem je někdo ze soupeřů, kdo vám byl nějak sympatický a sledujete dál jeho cestu?
„Každého soupeře respektuji za to, že to dělá, že se mnou vzal zápas a hotovo. Sympatický, nesympatický… O to nejde, každý to dělá nějak a já všechny respektuji.“
Co vás konkrétně čeká po dalším zápase? Slavíte vůbec nějak výhry v UFC?
„Čeká mě odpočinek a musím zahojit všechna zranění. Neslavím skoro vůbec. Jen pozvu domů své kamarády, objednám hodně jídla, uzbeckého, domácího, dám si to a hotovo. Takhle oslavuju. S lidmi, které mám rád.“
Už máte naplánováno, kdy seznámíte své rodiče naživo s partnerkou a dcerkou?
„Po zápase pojedu domů a v říjnu přiletí Monika za mnou s malou. Moje rodiče teď bohužel cestovat nemůžou, táta je moc nemocný, takže nelze říct, kdy by mohli oni přijet do Česka.“
Mimochodem úspěchy zažíváte i na sociálních sítích. Na Instagramu máte neuvěřitelných 1,5 milionu sledujících. Pořád se staráte o Instagram jen sám?
„Ano, snad po zápase budu mít milion šest nebo sedm set tisíc. Roste to pořád. Asi to znamená, že dělám něco dobře. (pousměje se) Když jsem si založil účet na Instagramu v roce 2015, měl jsem tam tehdy dlouho dvanáct, patnáct tisíc. Teď mám milion a půl. To není málo. (rozesměje se) A není to ještě konec, jen začínáme. Každopádně jsem rád, že můžu i touto cestou motivovat třeba mladé lidi, jak u nás v Uzbekistánu, tak v Česku. Toho si moc vážím.“
Ještě se fanoušci ptají, jak to bude s vlajkami na dalším zápase? Tedy jestli budete mít jen uzbeckou, nebo i českou?
„Ano a odpověď je pořád stejná. Budu mít jednu vlajku, a to uzbeckou. Do teď nemám české občanství. Nemám ale ani trvalý pobyt. Pořád jen čekám, a tak jsem se rozhodl, že když mě stát nerespektuje, tak proč bych zvedal jeho vlajku. Ano, lidi mě tu mají rádi a já mám rád je. Po zápase budu určitě mluvit česky a poděkuji jim. Mám rád Prahu, miluju Česko, jsem díky němu tam, kde jsem. Hlavně díky trenérům a přátelům. Ale stát mě nerespektuje, tak jsem se tak rozhodl. Někomu se to líbit asi nebude, ale rozhodl jsem se tak a nelituji toho.“
