Na své první olympijské hry se chystá lezec Adam Ondra. Český favorit má za sebou těžké tréninky ve vyhřáté tělocvičně a koncem týdne odletí do Koreje, kde bude probíhat také aklimatizace. Brněnský rodák se i přes výsledkový neúspěch na posledním Světovém poháru cítí ve skvělé formě a na finále 5. srpna, kdy by měl usilovat o medaili, má jasné přání: „Být v ten daný moment co nejlépe připravený na všechny tři disciplíny,“ říká. Kvůli Hrám v Tokiu totiž pro sportovní lezce vznikl nový „trojboj“: lezení na obtížnost, bouldering a lezení na rychlost.
V roce 2016 se rozhodlo, že se mezi olympijské sporty zařadí i lezení. České republice tak vysvitla jedna obrovská naděje na medaili. Osmadvacetiletý Adam Ondra je totiž jedním z hlavních mužů Světového poháru a mezi největší favority bude patřit i v Tokiu.
Věřil jste v počátcích kariéry, že budete závodit na olympijských hrách?
„Opravdu jsem tomu věřil. Tušil jsem, že by se sportovní lezení mohlo na olympijské hry jednou dostat, a že by to nemuselo trvat ani extra moc dlouho. Olympiáda je můj velký sen a velkou výzvou, proto jsme tomu přizpůsobili i přípravu v posledních dvou letech. Abych byl dobře nachystaný, omezil jsem kvůli tomu i lezení ve skalách. Teď už cítím, že olympiáda je hmatatelně blízko. Přichází natěšenost, ale s tím souvisí i nervozita.“
Zvětšila se nervozita po výsledku na posledním Světovém poháru, kde jste skončil až osmý?
„Ne, sezona se vyvíjí tak, že jsem ani nesnil, že by byla tak úspěšná. Poslední závod Světového poháru, závod v obtížnosti v Innsbrucku, bych hodnotil velmi pozitivně, i když se to možná nezdá. Řekněme, že to nejdůležitější v závodě nebylo vyhrát, ale nabrat sebevědomí a vidět, že jsem na tom dobře. To se prokázalo.“
Díky čemu?
„Vyzdvihl bych hlavně semifinálovou cestu, která nebyla postavená stylem, který by mi seděl, ale přesto jsem v ní dokázal zvítězit. Naopak finálová cesta mi hodně seděla. Po semifinále jsem byl možná až tak spokojený, že nebyl cíl vyhrát, ale podat ten nejvyladěnější a nejlepší výkon. Šel jsem možná až do moc velkého rizika, kdy se mi nadvakrát smekla noha.“
Bral jste závod spíš jako přípravu?
„Kdyby o něco šlo, tak si to daleko víc pohlídám a nestane se mi to. Vzhledem k Tokiu je situace výborná. Je to tím, že jsem si v letošní sezoně potvrdil, že jsem udělal velký kus práce v boulderingu, což je dle mého názoru disciplína, která nakonec bude rozhodovat. A v ní jsem měl velmi dobré pocity. Zároveň je pozitivní, že do Tokia nepojedu s pocitem nesmrtelnosti.“ (směje se)
Jak je na tom aktuálně vaše rameno, se kterým jste měl problémy?
„Malé zranění proběhlo na konci května. Hlídal jsem si ho, vynechal jsem většinu tréninků v lezení na rychlost. V boulderingu jsem do toho šlapal jen na půl plynu a zaměřoval jsem se spíš na lezení na obtížnost, tam to tolik nevadilo. Nepochybuji o tom, že v Tokiu bude rameno už na sto procent.“
Jak jste se snažil připravovat na podmínky závodu?
„Vytvořil jsem si celkem dobré tréninkové klima. Mohl jsem trénovat v teple a vlhku podobnému tomu, co bude v Tokiu. V tělocvičně mám postavenou stěnu a simuloval jsem tam teplotu okolo 40 stupňů. Adaptace na teplo se velmi dobře zlepšovala, ale v takových podmínkách bylo třeba dávat pozor na tréninkové dávky.“
Brzy odlétáte, jenže ne přímo do Tokia. Jak bude vypadat finální příprava na Hry?
„Nepovedlo se zajistit přípravný kemp v Tokiu, bylo to vzhledem k současným podmínkám opravdu nerealizovatelné. Ale naštěstí odlétám do Koreje. Tam bych měl zůstat devět dnů, abych si zvykl na časový posun i specifické vlhké teplo. Pět dnů před závodem se přesunu do Tokia.“
Kde konkrétně budete trénovat?
„Je to v blízkosti Soulu. Domluvil jsem se na tom s korejskou reprezentací a jejich lezcem Čchon Čong-wonem. Je super, že si zatrénuji s někým, kdo je na tom velmi dobře. V disciplíně bouldering je to velmi přidaná hodnota.“
Co potřebujete nejvíc vyladit?
„Být v ten daný moment co nejlépe připravený na všechny tři disciplíny, to bude asi nejtěžší úkol. Vyladit to takovým způsobem, abych měl v jeden den formu ve všech disciplínách, je vlastně skoro nemožné. Abych měl největší šanci na perfektní umístění, potřebuji se co nejlépe připravit ve svojí silné disciplíně lezení na obtížnost. To zajistí dobrý stavební kámen pro celkové umístění. Když budu mít v lezení na obtížnost jedničku, tak už bude dobrý výsledek.“
Máte jasno ohledně materiálu, se kterým do Tokia pojedete?
„Beru si hodně párů lezeček. Je dobré je mít tak akorát rozlezené. Úplně nová bota se nedá vytáhnout na závody. Hlavně na bouldering je důležité mít v záloze tak pět párů různé tvrdosti. Na základě toho, jak bouldering bude vypadat, zvolím správnou obuv.“
Povezete si z domova i potraviny, na které jste zvyklý před závodem?
„Chtěl jsem být ideálně v nějakém apartmánu, ve kterém bych si mohl vařit, ale to se bohužel nepodařilo. Organizátoři to kvůli pandemickým opatřením odmítají. Ani se nedá propašovat nějaká elektrická plotýnka přímo na pokoj. Doufám, že v olympijské jídelně najdu to, co je pro mě v pohodě.“
|
Narozen: 5. února 1993 (28 let) |
