PŘÍMO Z ČANG-ŤIA-KCHOU | Osud má někdy svérázný smysl pro humor. Biatlonista Adam Václavík prožil doma nervozní dny s pozitivními testy na COVID. A když už odletěl, putoval jako blízký kontakt snowboardisty Radka Housera do izolace. Do olympijského sprintu se ale nakonec postavil. A aspoň malé potěšení. O dvě sekundy z 59. místa prošel do nedělní stíhačky.
Aspoň tahle náplast po tom trápení, ne?
„Jo, první vítězství pro mě bylo, že jsem mohl startovat. Další závod stíhačka, za to jsem rád, i když jsem čekal trochu víc. Musím brát i tyhle dílčí pozitivní kroky a malé radosti. Věřím, že to zítra (v neděli) zase bude o kus lepší.“
Jaká je vaše současná pozice v covidových pravidlech poté, co jste byl za letu blízko pozitivně testovanému snowboardistovi Radku Houserovi?
„Jsem close contact. Do patnáctého mám speciální režim. Jezdím sám autem, které se musí objednávat, jinak nemůžu nikam. V tom je to bohužel omezené, co se týče fyzio, masáží… Do jídelny nemůžu, nosí mi jídlo. Původně jsem myslel, že mě nepustí ani na tratě, ale nakonec mě pustili. Po tom, čím jsem si prošel, už mě to nepoloží, ale jsou to další nepříjemnosti, které psychice moc nepřidají. Musím to nějak vydržet a pak už domů…“
Jak jste se vlastně ještě v Česku dozvěděl, že jste pozitivní?
„Nejdřív jsem tomu nevěřil. V neděli o půlnoci jsme přijeli z Itálie, v pondělí ráno jsme byli na testu, který mi vyšel pozitivní. Volal mi Rybís (reprezentační trenér Ondřej Rybář), že jsem pozitivní. Tak to jsem nejdřív myslel, že to je zlý sen. Ale bohužel nebyl.“
Jak jste se s tou novinkou sžíval?
„Říkám, že to je v pytli, nejdřív jsem se modlil, aby nikdo další pozitivní nebyl. Jeli jsme jedním autem, samozřejmě jsem se chránil, ale člověk neví. Také nevím, jak jsem k tomu přišel, pravděpodobně něco lítalo na hotelu, protože tam nějací Finové také pozitivní byli. Modlil jsem se, aby to byl hladký průběh.“
Vyšlo to?
„Ve finále mi dvakrát nic nebylo. Byl jsem jen trochu unavený a měl jsem náznak lehké virózky, ani se tomu nedá říkat virózka... Vzpomněl jsem si na loňský rok, kdy mě to také vyřadilo před mistrovstvím světa a Evropy. Ale musíte to přijmout. Každý den jsem věřil a doufal, že budu brzo negativní. Což se také nestalo.“
Kdy jste mě poprvé negativní test?
„Nějaký devátý, desátý den. Ze všech sportovců, co to prodělali, jsem měl furt hodnoty nejhorší, nějak se tomu nechtělo. Byly to těžké dny. Každý den jsem jezdil na test, nic jsem nemohl, nic mi nebylo a musel jsem čekat na výsledek. Pořád jsem někam volal, každý se ptá… Už to bylo na palici, trošku.“
Věřil jste, že nakonec na olympiádu odletíte?
„Ty první dny jsem určitě věřil, že to bude dobré. Ale tím, jak se to vyvíjelo, a viděl jsem případy, kdy měli po prodělání třeba tři negativní testy a pak jim tam najednou skočila pozitivita, tak už jsem začínal být trochu skeptický. Určitě mě napadlo, že se sem nedostanu. Ale naděje umírá poslední, naštěstí to za pět minut dvanáct vyšlo. Druhý problém byl pět negativních testů v řadě, čímž se to prodlužovalo. Pozdě, ale přece. Nakonec dobré, ale člověka to mrzí, když jsem měl v Anterselvě velmi dobrou běžeckou formu. Teď to byla velká neznámá.“
Jak jste se na trati cítil?
„Pár dnů jsem byl v hypoxy komoře v Jablonci, ale na tom daném místě je to stejně… Ten jet lag je nevyzpytatelný. Na tréninku jsem se cítil docela dobře, ale od startu to bylo trápení a daleko k tomu, co jsem zvyklý.“
Zprávy ze dne 20. února 2022
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Pomyslnou štafetu od čínských organizátorů přebírají starostové příštích pořadatelských měst v roce 2026, Milána a Cortiny d´Ampezzo. Na stožár stoupá italská státní vlajka a zpěvačka Malika Ayaneovou reprodukuje za doprovodu houslí státní hymnu Fratelli d´Italia.
AKROBATICKÉ LYŽOVÁNÍ: Sportovec, model, herec a majitel instagramového účtu s více než milionem sledujících. Účastník včerejšího finále U-rampy lyžařů Gus Kenworthy platí za globální celebritu. Ačkoliv mezi nejlepšími freestylisty světa obsadil nakonec „až“ osmé místo, jeho odkaz ve sportu jde daleko za hranice výkonu. Proslavil ho polibek s přítelem, v Rusku se bál - více čtěte zde >>>
„Nalijme si čistého vína, naše výprava byla devátá nejpočetnější ze všech zemí a i přes famózní výkony Ester Ledecké a Martiny Sáblíkové se dvě medaile nedají považovat za úspěch,“ prohlásil při hodnocení olympiády předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser, podle kterého je třeba zabývat se prioritizací sportů.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Stovky olympioniků si prodlužují pobyt na stadiónu, například Francouzi zorganizovali kolový tanec a pořadatelé jen zvolna postupně vyprovázejí sportovce do vyhrazených míst v dolních sektorech stadionu. Češi si zase užili skákání přes lano v podobě svázaných českých šál...
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Na plochu stadionu už nastupují vlajkonoši a vlajkonošky ve dvou řadách, českou vlajkou mávala Martina Sáblíková. Slovenskou nesl bronzový hokejista Peter Cehlárik. Po nich následují už ne tak striktně oddělené výpravy jednotlivých zemí, které ještě z Pekingu neodjely.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Vlajkonoškou české výpravy je na slavnostním zakončení Martina Sáblíková.
HOKEJ: Připomeňte si cestu slovenských hokejistů od olympijské kvalifikace až po historické bronzové medaile!
