Rosa: Fandím nám, tipuju Švýcary. Když zas ukážou bídu, bude to ostuda
Kurzy na český triumf letí dolů, po působivém skolení ruské překážky propuká medailová nálada. Ale bacha! Cesta do olympijského čtvrtfinále bude bolet. Přinejmenším. „Švýcaři zatím hráli jako na rybníku, ale jsou rádi, že jdou na nás,“ vysílá varovné signály kouč Pavel Rosa, jenž společně s Christianem Dubém vede Fribourg v tamní elitní lize. A rovnou na prvním fleku.
O dění ve švýcarském hokeji má dokonalý přehled. Pavel Rosa netají zklamání z toho, co svěřenci Patricka Fischera převádějí. Trenér Fribourgu očekává velké povstání. „Protože kdyby i napočtvrté měli předvést takovou bídu, byla by to ostuda. Ostuda nároďáku a celého švýcarského hokeje,“ říká čtyřiačtyřicetiletý bývalý útočník Los Angeles Kings nebo Avangardu Omsk.
Jak dopadne zrádné osmifinále?
„Mám z toho špatný pocit. Myslím, že dál půjdou Švýcaři. Zdůrazňuju, že jde jenom o domněnku, na papíře je to fifty-fifty. Klíčová bude forma brankářů a počet vyloučení. Nic jiného. Naši se musí vyvarovat trestů. Jedno oslabení maximálně, víc ne. To pak bere vítr z plachet.“
Mají Švýcaři respekt z českého týmu? Anebo ho vnímají jako velmi hratelného soka?
„Co jsem zaznamenal, jsou spokojeni, že jdou na nás. Vůbec bych se nedivil, kdyby se vyloženě těšili. Po té katastrofě, co zatím předvedli, věří, že ukážou něco úplně jiného. První vzájemný zápas byl vyrovnaný, jejich nátura je taková, že si bezmezně věří. Na papíře jsou v tuhle chvíli spíš outsider, ale oni z toho dokážou těžit. Dokonce bych řekl, že jim to absolutně vyhovuje.“
Švýcaři třikrát po sobě prohráli, co je s nimi?
„Neviděl jsem úplně všechno, protože zápasy se hrají během pracovní doby. Z toho, co jsem viděl, jsem hrozně zklamaný. Hrozně. Češi jsou OK, sice mi u nich chybí větší tvořivost, první dva zápasy to nebylo ono, ještě první třetina s Rusy byla taková, nicméně pak se do toho pustili. Švýcaři jsou takoví…“
Nemastní, neslaní?
„Ano, nemastní, neslaní. Jezdí si obloučky, jen si tak projíždějí pásmem, hlavně svým. Pokud to nezmění, budou mít průšvih. Jenže já si právě myslím, že proti nám za to vezmou.“
Proč za to nevzali od začátku turnaje?
„Nevidím od nich žádnou přímočarost, která je pro dnešní hokej zásadní. Bohužel zásadní, to říkám z pohledu bývalého hráče, jenž si rád hrál s pukem a aktuální styl mu tolik nevoní. Ale jinak už se dnes nehraje. Je třeba se přizpůsobit. Přímočarost s pukem, bez puku, včetně malinkých startů a sprintů v lajnách, v nichž se hráči mají pohybovat. Tohle všechno Švýcaři nedělají a dělají zmíněné obloučky. Fakt špatný. Řada hráčů zůstává za očekáváním.“
Kteří zejména?
„Svou hru musí zcela změnit Romain Loeffel. Útočný obránce, který si však neplní správně defenzivní úkoly. Nebo Denis Malgin. Všeobecně vnímaný jako neuvěřitelný talent, v lize má bod na zápas, ale lajdá to. Vezme si puk, zkouší si svoje věci, ztrácí kotouče. V lize mu to prochází, na olympiádě ne. Chybí mu zodpovědnost. Což platí pro celý švýcarský tým, té volnosti je tam až příliš. Musí si to srovnat v hlavě a pochopit, že každý zápas v Pekingu je naprosto zásadní.“
Prosakuje ven, jaká je nálada v týmu? A co na to říkají lidé kolem hokeje ve Švýcarsku?
„Média tolik nesleduju, ale mám kolem sebe dostatečně velký okruh lidí, s nimiž jsem v každodenním kontaktu. Výstup je takový, že převažuje zklamání. Především z velkých hráčských individualit. Za všechny bych jmenoval Gregoryho Hofmanna. Ale mohl bych přidat i další. Jenže znovu, pokud třikrát prohrajete, budete automaticky nabuzení do dalšího utkání. A pokud ne? To by byla naprostá katastrofa. Už tu nějaký pátek žiju a moje zkušenost je taková, že do toho Švýcaři vletí ve velkém stylu. Proto z toho mám vůči Česku špatný pocit. Švýcarům by se teď hodně hodil Tristan Scherwey, svou hrou dokáže strhnout ostatní. Dohraje hráče, chodí do brány, na brankáře nahází sníh... Ale zranil se. Zatím Švýcaři hráli jako na rybníku, a to nejde.“
Nesplynuli s kulisou tiché olympiády? Nemůže být tohle problém?
„To si nemyslím. Ani to tak nemůže být. Jde jenom o hokej. Ale viděli jsme krásně u zápasů s Dány, o co jde. Jak my, tak Švýcaři. Dánové párkrát dohráli Romana Červenku, Honzu Kováře, nevonělo jim to. Dánové do toho šli natvrdo, neřešili prázdné tribuny.“
Viděli jsme to na přístupu českých hráčů vůči Rusům. Přidali na agresivitě, na sbornou platí.
„Odolnost a odhodlanost. Chci zdůraznit, že fandím našim, úplně bez debat, ale zároveň si přeju, aby to ze sebe Švýcaři vyndali, našli v sobě. Protože kdyby i napočtvrté měli předvést takovou bídu, byla by to ostuda. Ostuda nároďáku a celého švýcarského hokeje.“
A jak s hráči zacloumal fakt, že od Rusů a od Čechů dostali hodně smolné, vlastní góly?
„Díval jsem se na přenos ve švýcarské italštině, komentátoři o tom povídali, novináři to skloňují. Nicméně hráč to vnímá jinak. Hodí se puk a jede se dál. Nikdo neřeší, jakým stylem gól padl.“
Ve Švýcarsku neprobíhala velká diskuze po nominaci?
„Žádné tření a rozpory jsem nezaznamenal. Jsem přesvědčený, že všichni hráči jsou v Pekingu právem, přesně taková nominace se očekávala. A je to dobrý mančaft. Ale pak narážíte na to, že práce v klubu a reprezentaci je naprosto jiná záležitost. Mým snem je si to jednou zkusit. Minulý rok jsem měl příležitost popovídat si s Patrickem Fischerem, který k nám přijel. Kouč funguje u repre úplně jinak. Velký rozdíl ve finále dělá nabuzení týmu.“
Kdyby Švýcaři padli, ustál by to trenér Fischer?
„Ustál. Patrick podepsal víceletou smlouvu, je teprve na jejím začátku. Ne, nedomnívám se, že by jeho pozice mohla být ohrožena. Navíc mě nenapadá jediné jméno, které by přicházelo do úvahy, mám na mysli švýcarské adepty. Žádné nevidím. Něco jiného je samozřejmě kouč ze zahraničí.“
Na české straně jde Filipu Pešánovi o pokračování. Jaký to může mít dopad na chod týmu?
„Pokud to tak je, kluci to rozhodně vnímají. A pak jde o to, jestli jim na budoucnosti trenéra záleží, anebo ne. Což by jim na jedné straně mohlo hodně pomoci. A na druhé tolik ne. Ale naprosto vážně. Říkám to i klukům u nás ve Fribourgu. Základem všeho je kabina. Pokud kluci nemají mezi sebou perfektní vztah, nikdy nedojdete do vysněného cíle. Musí tam být něco speciálního. Klima v týmu budujete v klubu, ale potřebujete ho i na tak krátkém turnaji. Od toho se všechno odvíjí. V kabině se mezi klukama musí dít něco speciálního. Ať už naštvání po prohrách, anebo kamarádství od prvního dne. To je číslo jedna, základ všeho.“
A role trenéra na několikatýdenní akci?
„Má to dvě polohy: chování směrem k týmu a systém hry. Můžete mít tvrdší přístup, pozitivnější. Ale vždycky je nutné být upřímný, vystupovat sám za sebe, nehrát si na někoho nebo něco, čím nejste. To mančaft vždycky prokoukne. Až jednoho dne dotrénuju, chtěl bych si vyhodnotit, že skoro celou trenérskou kariéru jsem to byl já, Pavel Rosa, člověk bez nějaké přetvářky.“
Téma Roman Červenka. Ze Švýcarska na něj do Česka putovaly velmi slibné reference. Můžete je potvrdit? A splňuje je v Pekingu?
„Vezměte si jen ten gól, co dal Dánům. Takové se v dnešním hokeji moc nevidí. Gólů padá hafo, ale aby borec překročil modrou, vjel do pásma, nechal si gólmana a všechny ostatní myslet, že vystřelí na lapačku, kam to sám Roman směřoval, aby na poslední chvíli změnil zápěstí a vypálil jinam, to je unikátní. A to je Roman. Gól z ničeho nic. Takoví hráči jsou zapotřebí. Netvrdím, že to je přesně on, ale nemusíte být třetinu nebo dvě vidět a pak to celé rozseknete.“
Mají Švýcaři takového?
„Killian Mottet, od nás z Fribourgu. To je člověk, kterého ve hře někdy moc nevidíte, a najednou vám ho tam pošle. Velmi užitečný hráč. V Pekingu moc prostoru nemá, ale doufám, že ho ještě dostane. Zaslouží si ho.“
Zprávy ze dne 11. února 2022
RYCHLOBRUSLENÍ: Martina Sáblíková získala sedmou medaili na svých čtvrtých olympijských hrách, v czechteam.tv se s ní spojili po telefonu. „Čekání na poslední jízdu byla strašné, když projela poslední dvojice cílem, měla jsem neuvěřitelnou radost. Všichni, kdo byli na tribunách, mě hnali do cíle, bez nich bych to nedala,“ vyprávěla rychlobruslařská stálice. Podívejte se na VIDEO.
Zprávy ze dne 10. února 2022
RYCHLOBRUSLENÍ: Před odletem do Pekingu tomu ani sama moc nevěřila. Získat při páté účasti pod pěti kruhy další medaili? Poté, jaké měla Martina Sáblíková v sezoně trable, byla dost na vážkách. Ale ve čtvrtek, když vybojovala na trati 5000 metrů bronz, opět ukázala, že i v 34 letech s ní soupeřky prostě počítat musí. Zvlášť na olympiádě. Její nasazení oceňuje také bývalá reprezentantka v short tracku Kateřina Novotná. „Byla odhodlaná se o medaili poprat a nakonec to vyšlo. Takže máme velkou radost, celý národ.“ Rozhovor čtěte ZDE>>>
RYCHLOBRUSLENÍ: Podívejte se na bronzový závod Martiny Sáblikové v grafickém znázornění.
RYCHLOBRUSLENÍ: V ruce držela plyšáka. Přes roušku nebyl vidět celý obličej, ale už z těch výrazu očí byla patrná radost. Úleva. Martina Sáblíková, 34letá dáma s nevídanou vůlí, stála před novináři na páté zimní olympiádě. Počtvrté s medailí… „Že jsem byla tak vysoko? Něco neuvěřitelného,“ vykládala královna oválu. Na své oblíbené pětce skončila třetí. Po sezoně plné zranění, trápení, problémů. A co víc. Nervy měla i z losu před závodem. Byl to rozhovor plný emocí. Více čtěte zde >>>
