PŘÍMO Z PEKINGU | Seděli na tribuně a fandili. Jejich přání ale bylo jiné. Být tam dole. Na střídačce! Historický zápis slovenského hokeje do olympijské historie sledovali i čeští kustodi, kteří v Pekingu museli zůstat až do konce. „Je to pro ně super úspěch. Hráli skvěle. Ale mají nějaký divný dresy, ne? Mají to být český!“ smála se trojka nepostradatelných mužů, kteří vytvářeli hokejistům prvotřídní servis. Jenže ani to nestačilo… Trojice Šmíd, Kopecký a Šulan.
V první řadě sektoru, který byl určený pro sportovce a členy výpravy, naplno fandila skupinka chlapíků ve slovenských národních barvách. To byli experti na přípravu sjezdovek.
V ruce měli řehtačky, vlajky a v hale National Indoor Stadium nešli přeslechnout. I jejich hlasivky pomohly k bronzu.
Kousek za nimi byla česká partička. Zdeněk Šmíd, Oldřich Kopecký a Petr Šulan. Maséři, kustodi a dobré duše národního týmu. Už dopředu bylo jasné, že ať turnaj dopadne jakkoliv, zůstanou až do konce a odletí v pondělí speciálem.
Tak moc si přáli, aby i závěrečné dny strávili na střídačce… Bohužel. Parta kolem kapitána Romana Červenky vypadla už v osmifinále… Proto trojice parťáků vyrazila v sobotu fandit Slovákům.
„Hrajou výborně, fakt paráda. Moc jim to přejeme. Akorát škoda, že ti kluci nemají na sobě české dresy,“ vtipkovali kustodi, kteří v posledních dnech vyklízeli českou kabinu a chystali věci na odlet. Zatímco hráči už jsou dávno doma, oni ještě zůstali v dějišti olympiády.
Mezi nimi nechyběl ani Zdeněk Šmíd, jenž úvod turnaje prožil v izolaci kvůli sérii pozitivních testů. Ještě teď, když si na to vzpomene, se mu sevře hrdlo… „To bylo hrozný. Myslel jsem si, jak jsem vnitřně silnej, ale tohle se mnou tedy zahejbalo,“ popisuje nekonečné dny na speciálním hotelu.
Tedy v místě, který byl strašákem pro každého. Všichni se modlili: Hlavně se tam nedostat! Padlo to na něj… „On si myslel, jak je silnej. Ale ukázalo se akorát to, že je silnej v pase,“ žertoval vedle něj stojící Kopecký. To jsou celí oni. Vtipálci, kteří nezkazí žádnou legraci.
Právě oni se snažili kamaráda Šmída podporovat. „Ale hele, kdo zase může říct, že tady jel s houkačkou?“ otočí se na něj Šulan, někdejší brankář, jenž si také prožil svoje chvíle slávy. Na začátku turnaje, když covid uvěznil v Praze české gólmany, vypomohl v bráně…
Ale zpátky k té houkačce. „Když jsem se vracel do vesnice za klukama, konečně už s negativními testy, tak mě vezla sanitka s houkačkou. Bylo to hrozný, měl jsem strach, že vůbec nedojedeme, pořád se to třáslo, jel s tím strašně,“ vybavuje si dlouholetý kustod národního týmu.
Připomínalo to policejní eskortu. Teď už je mu hej. Zlé okamžiky, které by nikomu nepřál, už má za sebou a těší se domů.
Ale ještě lépe by mu bylo, kdyby závěrečné dny nemusel se svými kamarády sledovat z hlediště. Ale ze střídačky.
Tenhle sen se jim nesplnil. Stejně jako všem fanouškům. Tak si aspoň mohou zavzpomínat na staré federální časy a radovat se z úspěchu (bývalých) krajanů…
Zprávy ze dne 14. února 2022
HOKEJ: V úterý od 9.40 českého času vyzvou čeští hokejisté v osmifinále olympijského turnaje Švýcary. Jestli chtějí dál živit medailový sen, musí vyhrát. V prvním vzájemném duelu ve skupině vyhráli těsně až v nájezdech. Vyrovnaný duel očekává trenér Filip Pešán i nyní. „Snad z nich neuděláme favorita na cenný kov,“ přeje si kouč. V pondělním tréninku mu na ledě scházel kvůli střevním potížím útočník Vladimír Sobotka. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: Hodinu trvající trénink Švýcarů pomalu končí. První hráči opouští led.
HOKEJ: „Švýcaři počítají se vším. Aktuálně se vrhli na nácvik situací šest na pět pro případnou hru bez gólmana,“ doplňuje Kuchař.
HOKEJ: „Těžko říct, jestli Švýcaři nechtěli Čechy nechat nahlédnout pod pokličku, ale přesilovky hráčům vyloženě nešly,“ všímá si Kuchař na tréninku osmifinálových soupeřů Pešánova výběru. „Jinak na treninku panuje velmi dobra atmosféra. Malou halou se často nese smích. Jako třeba teď, když v nájezdu gólman Reto Berra prostřelil svého parťáka Sandra Aeschlimanna.“
HOKEJ: „Švýcaři se vrhli na nácvik tzv. speciálních týmů. Tedy přesilovek a oslabení. Denis Havel s Petrem Nedvědem zbystřili,“ píše Kuchař.
