PŘÍMO Z PEKINGU | Z tohohle bude silvestrovská historka, možná i poté, co se budou volit ty nejlepší za století. Ester Ledecká na čínských zimních Hrách v jeden moment získala své třetí olympijské zlato po finálovém snowboardovém vítězství nad Rakušankou Danielou Ulbingovou. Sama to ale vlastně nevěděla. Tak se oddala soustředění na jednotlivé jízdy, že ztratila přehled, jakou vlastně jede.
O Ester Ledecké se ví, že svá vítězství neslaví zas tak bouřlivě, radost většinou prožívá uvnitř. Za její chladnou reakcí v cíli finálové jízdy paralelního obřího slalomu v Čang-ťia-kchou ale stálo něco jiného. „Já jsem jako nějak věděla, že už jedu tu finálovou jízdu. Ale zas tak jistá jsem si nebyla,“ řekla Ledecká.
Jak to tedy bylo?
„Upřímně. Možná jste si všimli, že jsem ani moc neslavila. Já jsem nahoře jako nějak věděla, že už jedu tu finálovou jízdu. Ale zas tak jistá jsem si nebyla. Nicméně jsem si řekla, že pojedu nejlepší jízdu, jakou umím, jako každou jízdu jsem si to řekla.“
A dole v cíli?
„Tady jsem si taky nebyla jistá, jestli se pojede ještě jedna jízda, nebo ne. Tak jsem se ptala Daniely, jestli je to jako hotový. Ona říkala jako že teda jo, že teda ještě pojedou kluci. A já říkám: To je dobrý. A my už teda nepojedem? A ona: Ne, ne, my už nepojedem... Tak jo, dobrý, dobrý... Od té doby jsem to nějak začala vnímat. Předtím jsem neslavila, protože jsem nechtěla slavit předčasně, chtěla jsem zůstat soustředěná, kdybych musela ještě jednou jet nahoru.“
Program Ester Ledecké na ZOH 2022: kdy se jede sjezd a super-G? >>>
Jak se tohle může stát, že ztratíte přehled o tom, kde v pavouku vyřazovacích jízd jste?
„Já nevím... Musíte být strašný mimoň, jako já... (směje se) To já jsem. Jak jsem přemýšlela nad tou tratí, nad tím, co mám udělat líp, tak mně to nějak nedošlo. Přijela jsem do toho cíle: No, tak jsem tady...“ (smích)
Tak teď už je jasno, jaký to byl pro vás den, než jste došla přes všechny mikrofony mixzonou až sem?
„Fajn. Co pro vás? Já se omlouvám, že jsem tady tak pozdě, ale to kolečko je takové zvláštní...“
Ale na svahu jste rychleji asi nemohla, ne?
(úsměv) „Bylo to dobrý, já jsem hrozně ráda za ten celý den. Ty moje jízdy byly takové konzistentní. Jela jsem si furt to svoje, což byl plán. A myslím, že jsem ho dobře splnila. Jsem hrozně pyšná na celý svůj tým, který odvedl skvělou práci.“
Koukám na vaši přilbu, která je vyvedená podle návrhu vašeho bratra Jonáše. Vypadá, jako by rychlostí ohořela...
(směje se) „Trochu možná jo. Brácha to myslel tak, že mám i kostýmek takový battle damaged (poškozený z bitvy), tak tomu říkají v komiksech. Že to je trochu ostřílený kulkama, trochu poškrábaný a opálený. Musím mu hrozně poděkovat, bylo úžasné, jezdit zase v takovém oblečku a připadala jsem si jako superhrdinka. To mi hrozně pomáhá každou jízdu, že se před každou jízdou podívám a vidím, že jsme superhrdinka.“ (úsměv)
Když soupeřky přestanu slyšet, asi vypadly
Ve skutečnosti ale utrpěly újmu vaše soupeřky, ve vyřazovacích jízdách ani jedna nedojela do cíle...
„Takový je to sport, hodně se chybuje, jde o to, kdo těch chyb udělá nejmíň, kdo zvládne ten tlak. Přece jen je to něco jiného než u lyžování. Tam je taky tlak, ale nemáte vedle sebe někoho, kdo na vás tlačí a snaží se vás předjet. Já se soustředila celou dobu na sebe a to mi pomohlo. V tom je to trochu těžký.“
Registrovala jste aspoň periferně, že soupeřky vypadávají?
„Když je přestanu slyšet... Nechci se vůbec ohlížet, ale přestanu vnímat, že za sebou něco slyším. Ale ze zkušenosti vím, že se můžou zase hodně rychle dotáhnout. Tak se snažím hlavně rychle dotáhnout svoji jízdu až do konce, soustředit se jen na sebe, abych neudělala já žádnou chybu, jela tak, jak jsem si naplánovala. Abych to v klidu dojela.“
Sama jste na trati zažila nějakou kritickou situaci?
„Je to šest jízd a ne vždy se povede předvést šest úplně dokonalých jízd. Určitě tam nějaké chyby byly, ale jsem ráda, že jsem se z nich dokázala rychle dostat, když už jsem tu chybu udělala. Tolik jsem tím neztratila a dokázala se vrátit do svého rytmu a dojet jízdu rychle.“
Máte za sebou tiskovky, později vás čeká ještě medailový ceremoniál, pak rychlý přesun do lyžařské olympijské vesnice v Jen-čchingu, budete mít čas si úspěch vychutnat?
„Asi to bude náročné. Takhle to ale je. Když to tak vezmete, tak jsou to všechno příjemné povinnosti. Jsou spojené s tím, že jsem vyhrála, což je skvělé. Stavím se k tomu tak, že jsou to věci, které k tomu patří. Doufám, že rychle sbalíme, že mi kluci trochu pomůžou. Mám na pokoji ne binec, ale není to úplně zorganizované... Bude trošku trvat, než to narveme do tašek. Hlavně asi budu potřebovat více tašek, protože tady furt dostáváme dárečky a už se to kupí. Nemám to kam dávat. Budu si muset koupit novou tašku.“
Říká se, že obhájit vítězství je těžší než ho získat poprvé. Vnímáte to tak po dnešní zkušenosti, kdy jste zvládla zopakovat svůj snowboardový triumf z Pchjončchangu?
„Já nevím. Možná včera nebo předevčírem. Dnes vůbec. Upřímně, pro mě je vždy divné takové to čekání, jak člověk nějak přijede a třeba to tam nezná. Hotel a podobně… Já jsem v tomhle trošku autista, chci mít svoje věci připravené. Když jsme na kopci, tak jsem doma a jsem nejvíc v klidu, co jsem. Jak při závodě, na lyžích nebo na snowboardu. Jakmile jsem na kopci, jsem šťastná.“
Co říkáte na to, že jste svou třetí zlatou medailí v českých medailových statistikách z OH vyrovnala Martinu Sáblíkovou a Jana Železného a před vámi jsou jen Emil Zátopek a Věra Čáslavská?
(úsměv) „Ještě pár lidí šikovných tam je. Hodně. Ale já to vnímám tak, že každý úspěch je skvělý sám za sebe. Samozřejmě je skvělé, pokud máte těch medailí více, to je samozřejmě lepší. Neznamená to, že když máte v uvozovkách jen jednu nebo dvě medaile, tak že je to menší úspěch. Je to paráda pokaždé a já si strašně vážím toho, že teď mám třetí zlatou z olympiády. Strašně si toho vážím a budu doufat, že v budoucnu se mi podaří ještě nějaké nasyslit, nastřádat. Samozřejmě budu furt vzhlížet k lidem, kteří ty úspěchy měli a mají. Je za tím obrovská dřina a není to jen tak.“
Zprávy ze dne 9. února 2022
HOKEJ: Český národní tým zahájí olympijský turnaj proti Dánsku v červených dresech!
HOKEJ: Před zápasem vám to samozřejmě nikdo neřekne. Od nikoho neuslyšíte, že jdou do předem prohrané bitvy proti soupeři, s nímž nemají žádnou šanci. České hokejistky čeká ve čtvrtfinále gigant ze Spojených států amerických. Rozhodla o tom úterní prohra s Japonkami 2:3 v nájezdech. A v nich sporný gól, kdy puk sotva přeplazil brankovou čáru. Více čtěte ZDE >>>
HOKEJ: Už za pár desítek minut vstoupí český národní tým do olympijského turnaje. Na úvod se postaví proti Dánsku. Když lze lovit v NHL, severský tým dovede poskládat poměrně solidní sestavu. Mohlo by si sáhnout pro brankáře Frederika Andersena nebo střelce Nikolaje Ehlerse. Ale bez zámoří? Přijde sázka na hodně urputnou defenzivu. Trenér Heinz Ehlers je prvním Dánem na lavičce národního týmu od roku 1994 a má docela drsný způsob, jak čelit favoritům. Tady je jeho parta. Česko proti ní zahájí olympijský turnaj. Více čtěte ZDE >>>
HOKEJ: Zvedá se závora. Konečně! Pro české hokejisty dnes začne olympijský turnaj zápasem s Dánskem. Jedničkou v brance bude dle očekávání Šimon Hrubec. Kdo bude ale trhat sítě soupeřů? Trenér Filip Pešán věří, že sestavu vyladil tak, že prakticky každá řada dovede lámat zápasy. „Tohle snad bude největší síla,“ doufá. Svoje dělo šteluje zejména Matěj Stránský. „Góly se ode mě čekají,“ nezříká se odpovědnosti. Více čtěte ZDE >>>
HOKEJ: Ve středu v poledne místního času si střihli krátké rozbruslení. Povinná část trvala jen patnáct minut. Jako první v šatně zmizel Šimon Hrubec, ten se ve 14.10 českého času postaví do branky proti Dánsku. Ostatní zůstali na ledě déle. Hráči i trenéři. Až mezi posledními se z ledu sunul i Jaroslav Špaček. Asistent trenéra vyhrál dlouhý zápas s covidovými testy, v úterý večer konečně přistál v Pekingu. O den později byl poprvé s týmem. „Už jsem přestával věřit, že to klapne,“ říká. Celý rozhovor čtěte ZDE >>>
