Stroj, robot, šampion. Fuksa se blíží legendám, ale… Co jako? říká mu manželka
Doma už má tolik medailí, že se v nich trochu ztrácí to podstatné. Kanoista Martin Fuksa už třetím rokem vládne olympijskému kilometru a svou kariéru posunul na úroveň legend svého sportu. Je víc než šampion. Dorostl v giganta světového sportu, který přepisuje historii. „Když tohle řeknu manželce, tak mi řekne: Co jako?“ směje se nedávný mistr světa z Milána.
Josef Fuksa je zakladatelem klanu. Mistra světa vychoval už ze svého syna Petra. Spolu s ním teď cepuje dva vnuky. Petr mladší má ještě hodně před sebou, z Martina je eso, které snese v historii kanoistiky srovnání jen s pár konkurenty.
„Martin je výjimečný. Já trénuju od osmnácti let, to je strašně dlouho. Mimo svého syna, s kterým jsem začínal, jsem nepotkal poctivějšího člověka v přípravě,“ říká Josef Fuksa. „Já napíšu tréninkový plán, on ho do puntíku splní. Občas se přijdu podívat do posilovny. Nemám moc rád tu jejich hudbu, co při cvičení mají… Říkám: Martine, máš těžší činku, než mít máš. To je dobrý… To je člověk, kterého je radost trénovat.“
Fuksa je svalovec. V posilovně získal silový základ, s nímž už víc než desetiletí vozí medaile z vrcholných akcí. Z evropských či světových šampionátů jich vybojoval už téměř čtyři desítky. Je jako perpetum mobile. Domů si přiváží stále nové kousky, které pak vyměňuje na svém kuchyňském stole.
„S manželkou jsme si říkali, jestli doma nemáme robota,“ směje se jeho otec a jeden z trenérů Petr. „Za dvanáct let, co je na vrcholu, se to tam střídá. On vozí medaile každý rok. Ani si víc snad nemůžu přát. Jsem rád, že ho to baví, že je šťastný.“
Od léta 2023 se však sběratel medailí proměnil ve zlatokopa, který cílí po těch nejcennějších valounech. Kanoistika je pod stále větším tlakem konkurence moderních adrenalinových sportů a v olympijském programu v novém tisíciletí těžce ztratila. O to větší zvuk mají dnes vítězství na kilometrové trati, jediné singlové disciplíně, v níž můžou kanoisti na Hrách bojovat o stupně vítězů.
V téhle exkluzivní společnosti Fuksa před dvěma lety poprvé vyhrál titul mistra světa. Po dlouhých 73 letech tehdy navázal na legendárního Josefa Holečka. Vloni přidal zlato z olympiády. Minulý týden v Miláně obhájil titul světového šampiona.
Nejúspěšnější sezony v životě
Je z něj dominátor. Fenomén. Vládce vodáckého světa.
„Poslední tři roky mám asi nejúspěšnější sezony ve svém životě. Jsem rád, že v tom pokračuju. Doufám, že to ještě nekončí,“ usmívá se Fuksa.
Všechnu dřinu v posilovně i stovky tisíc kilometrů na vodě má v sobě a dál z nich těží. Jeho život na jaře 2023 ovlivnilo narození dcery Emily. Nechal za sebou těžká olympijská zklamání z minulosti. Vrcholné závody teď nejen vyhrává, konkurenci drtí.
„Hlavně se mu zklidnila hlava. Počítal, že si medaili z olympiády přiveze z Ria i z Tokia. To se nepovedlo, i když měl natrénováno. Tenkrát to neměl v hlavě,“ říká Petr Fuksa starší. „Mám pocit, že se od toho oprostil, že neměl jenom kanoistiku. Narodila se mu holčina, měl jiné zájmy. Měl tam svoji dceru, manželku.“
Fuksa se chystá přestěhovat do nového domu v Nymburce. Rodinná pohoda mu dává klid a životní smysl. Když je v práci, dál se drží svého cíle.
„Je to stroj, to byste ho museli vidět,“ usmívá se Petr Fuksa starší. „Od rána, co se probudí, tím žije. V tom tkví jeho úspěch. Všichni si myslí, že když se odtrénuje, všechno končí. Ono to nekončí. Martin má v hlavě srovnané, že dělá všechno okolo. To je výhoda oproti všem, co závodí. Má velmi dobré podmínky, které mu umožňují absolvovat přípravu, jak chceme.“
Hádky s bráchou? Myslel jsem si, že se porvou
Fuksa od mládí exceloval především v závodech na 500 metrů. V minulosti na ní získal dvě zlaté medaile z mistrovství světa, včetně památné z Račic 2017, desetkrát se na téhle distanci stal mistrem Evropy. Teď ze svého tréninkového drilu, závodnické zkušenosti i uvolněné psychiky těží tam, kde se to nejvíc počítá. Na olympijské trati.
„My už se dlouhé roky zaměřujeme především na olympijskou disciplínu, což je kilometr, která mi ze začátku tolik nešla,“ líčí Fuksa.
Směrem k Los Angeles pro něj dává smysl zkoušet i debla s bratrem Petrem, v Paříži už se spolu dostali do olympijského finále. Ačkoli se umí i ostře poškorpit.
„Viděl jsem se je spolu se hádat, že jsem myslel, že se i porvou. Když sednou spolu do lodě, je to jeden člověk,“ zdůrazňuje Josef Fuksa.
Hlavní směr Martina Fuksy ale zůstává na singlové olympijské trati, kde jeho bilance útočí na nejslavnější jména historie kanoistiky. Na jejím čele jsou jediní dvojnásobní olympijští šampioni – slavný český předchůdce Josef Holeček a Němec Sebastian Brendel. Hned za rok může být ve hře zlatý hattrick na mistrovství světa.
„To je všechno zajímavé, ale tohle v hlavě nemám. Jsou v životě i jiné věci, to si uvědomuju,“ líčí Fuksa. „Ale furt mě to naplňuje. Cítím se dobře, když trénuju. Pět dní jsem nic nedělal a nemám tak dobrou náladu, jako když jsem na tréninku. Dokud to budu cítit, tak budu chtít sportovat. Dělá mě to šťastným a já chci být v životě šťastný.“
