Po sobotním sprintu a 44. místě se zlobil na svou střelbu. Ty výkony celého týmu vůbec naštvaly i trenéra Zdeňka Vítka. O den později se však Michalu Krčmářovi už vedlo lépe. Na střelnici jen dvě chyby, posun o 19 míst. „Zase jsem si připadal, že závodím,“ přiznal pak český biatlonista. Nebál se však mluvit i o nedostatcích, které ho v týmu tíží. A jež bude chtít i po sezoně detailně probrat.
Jak jste tedy byl spokojený s konečným 25. místem a posunem? Až na tu jednu položku to bylo vše čisté.
„To bylo i tím, jak jsem se posouval, tak jsem začal zase moc závodit a přestal se koncentrovat na sebe. Dvě rány mi tam vypadly, takže jsem si to vyhodnotil a další položka byla taková, jaká měla být. Trochu to ve mně hlodá, protože jak jsem v sobotu říkal, že se chci maximálně zkoncentrovat na střelbu, tak se to povedlo u třech položek ze čtyř. Je to takový vykřičník do vytrvalostního závodu, ale teď převládá i pozitivní dojem ze závodu. V sobotu to bylo hodně trpké, teď to má i světlé chvilky.“
Co se soboty týče?
„No, Zdendu Vítka jsem takhle zlomeného ještě neviděl. Až mi ho bylo líto, kam jsme ho našimi výkony dostali, protože byl z toho hodně špatný. V tu chvíli jsem přestal být naštvaný na sebe a snažil se ho nakopnout. Naštěstí je nás tu spousta, tak se rozebereme tak nějak navzájem.“
Co bylo dál?
„Potom po večeři, když jsme řešili nedělní závody, už vypadal líp. Ale nebudeme si na nic hrát, v sobotu nás to zlomilo a není za co se plácat po ramenou. Nemyslím si, že by někdo podal výkon, který by zasloužil extra chválu. Křupas zvládnul střelbu, ale to je asi tak ze soboty všechno, takže si nebudeme si na nic hrát. Prostě nás to zlomilo. Neděle byla tedy takovým zábleskem. Neříkám, že budeme teď chodit a skákat do stropu, to určitě ne, ale dají se tam najít určité chvilky. Už jsem si i na té střelnici počínal trochu normálně, kdežto v sobotu to ode mě byl opravdu žákovský výkon. Byl jsem tam dlouho, nemělo to rytmus, styl, fakt to bylo špatný. Z toho pohledu jsem si teď připadal, že už zase závodím a dokázal jsem ze sebe sklepat to své chtění.“
Je to ale i trochu o limitování ztrát, ne? Protože ta sezona se asi komplexně zachránit nedá, ale dá se z ní vzít ponaučení do té další…
„Určitě. V tuhle chvíli můžu říct, že určitě nebudeme hodnotit sezonu, že se povedla, nebo byla v pohodě. Sedneme si a vyhodnotíme si to. Ale jak jsem říkal před MS, v tuhle chvíli se můžeme bavit a stejně nám to k ničemu nebude. Takže teď můžeme hodit tu naši energii, co v nás je, na ty další závody. Ale už teď říkám, že po sezoně si musíme říct, co změnit do té další.“
A co když se vám třeba podaří vyhrát vytrvalostní závod?
„Dobře, ale na rovinu řeknu, že to nezmění hodnocení té sezony. Ať už se tu stane ještě cokoliv, i když bude od někoho medaile, rozhodně nemůžeme hodnotit, že to byla dobrá sezona.“
