Životní závod Soukalové. Je to největší šok v životě, říká biatlonistka
Stála na stupních vítězů, smála se a nevěřícně kroutila hlavou. Biatlonistka Gabriela Soukalová dnes ovládla sprint v Pokljuce a svému prvnímu triumfu ve Světovém poháru nemohla uvěřit.
"Jsem neuvěřitelně vykulená a musím se vždy trochu štípnout, aby mi došlo, že to není sen. Je to pro mě největší šok v životě,“ prohlásila na webu biatlonového svazu.
Nečekaný, ale radostný frmol ji dlouho nepustil k běžným pozávodním činnostem.
"Nebyla jsem se vyjet, nebyla jsem se vyklusat, nebyla jsem ani na masáži. To vše ještě musím stihnout," řekla s myšlenkami na sobotní stíhací závod, do kterého odstartuje z prvního místa dvě sekundy před Němkou Miriam Gössnerovou. "Nejvíce se ale teď těším, že si na chvilku lehnu a nebudu dělat nic. Vůbec nic,“ zasnila se.
Vítězstvím si zajistila odměnu 12 tisíc eur (přes 300 tisíc korun) od biatlonové unie. "Opravdu?" divila se třiadvacetiletá reprezentantka, která před startem této sezóny byla na světových kolbištích nejlépe dvaadvacátá.
"Na to jsem vůbec nepomyslela a vlastně jsem se o to ani nikdy nezajímala. Pro mě má vyšší cenu ten úspěch. Ten už mi nikdo nevezme," řekla.
Spíše než peníze se jí hlavou honily myšlenky, jak a komu poděkovat. "Rodičům jsem strašně moc vděčná za to, že nade mnou drželi v pubertě ochrannou ruku. Hodně jsem tehdy inklinovala k umění a biatlon určitě nebyl mojí prioritou. Děkuji, mami a tati,“ vzkázala domů bakalářka z Vyšší odborné uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad Nisou.
"Moc si cením toho, že naši mi jsou oporou, kdykoli to potřebuji. Nebo mi vždy dokážou poradit, protože se sportem mají hodně zkušeností."
Slova díků mířila i k trenérovi Jindřichu Šikolovi, s kterým začala úzce spolupracovat před letošní sezonou a připojila se do skupiny k Veronice Vítkové.
"To on mě takhle dokázal připravit a navíc má se mnou svatou trpělivost. Nejen on, ale všichni, co se mnou jsou v kontaktu. Jsem totiž zapomnětlivý zmatkař," řekla Soukalová. I před sprintem vyrazila na závod bez pušky.
"Naštěstí ještě na hotelu jsem si uvědomila, že mi něco schází," podotkla.
Jednou se pro její věci museli vracet do hotelové skříně dokonce po čtyřech hodinách jízdy autem.
"Myslím, že jsem tehdy nebyla pochválená,“ culila se. „Vidíte, jakou se mnou musejí mít všichni trpělivost,“ dodala čtvrtá žena průběžné klasifikace Světového poháru.
