Původně nechtěla jet. Chtěla si odpočinout. Když však její kolegyni Gabrielu Soukalovou skolily před štafetou lehké zdravotní problémy, ukázal kouč českých biatlonistek na ní. A Veronika Vítková absolvovala ve třech týdnech už devátý závod. Nakonec ho jako finišmanka nedokončila. Ač patřila mezi nejrychlejší, kvůli ztrátě předchozích kolegyň byla později zadržena.
Už když jste vyjížděla, ztrácela jste na čelo propastný rozdíl. Jaké to bylo takto dohánět?
„Hlásili mi, že za mnou nikdo není a přede mnou je velká díra. Že si to mám jet podle sebe. Soustředila jsem se tak na střelbu a povedla se mi. Jela jsem ale jen dvě kola a pak mě zadržely. Byl to rychlý závod.“
Dá se za takových okolností jet na maximum?
„Musím se přiznat, že jsem to fakt nejela naplno. Sil moc nebylo, ale také se nebylo kam posunout. Byly tam velké rozestupy.“
Původně jste ovšem nechtěla vůbec závodit. Jste naštvaná?
„Ne, brala jsem to tak, že je nás pět, Gabča se necítila, a tak jsem se musela na start postavit já. Myslím si, že mi to neuškodí. Na ten odpočinek se ale těším.“
Byl to i váš poslední závod před světovým šampionátem v Novém Městě na Moravě? Myslíte už na něj?
„Všude nám to připomínají, že se mistrovství blíží, ale myslím si, že není dobré si připouštět, že už tady bude za chvíli. Jsem tedy pořád v klidu.“
Jste nicméně připravená, že na vás bude s Gabrielou Soukalovou největší pozornost?
„Já si už na to zvykla. Jedničkou jsem už byla pár let dozadu, takže to pro mě to není žádná změna. Navíc už vlastně nejsem ani jednička. Jsem po Gabče, což pro mě může být jen lepší. Můžu být víc v klidu a není na mě takový tlak.“