Charvátová o hubnutí: Jídelníček si hlídám, biatlon pro mě není ideální
Správná strava je pro sportovce extrémně důležitá. Své o tom ví i česká biatlonistka Lucie Charvátová, která o svůj jídelníček musí dbát ještě více než jiné závodnice. „Moje konstituce je od přírody poměrně svalnatá, proto musím být opatrná na to, co jím. Kolikrát jsem kvůli tomu i přemýšlela, jestli pro mě byl biatlon správnou volbou," říká. V článku pro iSport LIFE se česká závodnice ještě před nešťastnou štafetou na SP v Anterselvě rozpovídala také o metodě bezsacharidových tréninků a vysvětlila, jak vypadá stravování biatlonistů na společných soustředěních.
V předchozím článku jsem vám popsala, jak probíhá trénink biatlonistů. Profesionální sport ale není zdaleka jen o pravidelném trénování. Je to úvazek na 24 hodin denně, do kterého spadá kromě poctivé fyzické přípravy třeba i regenerace, práce s psychikou nebo správná strava. A právě posledně zmíněnému bych se chtěla věnovat v tomto článku.
Nemám sice sestavený konkrétní jídelníček, ale snažím se dodržovat určité stravovací zásady. Nejdůležitější je pro mě pravidelnost a vyváženost. Svoji váhu jsem v průběhu život konzultovala s mnoha výživovými poradci, protože mě občas brzdila v lepším fyzickém výkonu.
Když je člověk lehčí, neveze tolik kilo a může být na lyžích logicky rychlejší. Jenže moje konstituce je od přírody poměrně mohutná a svalnatá. Proto si na jídelníček musím dávat větší pozor než jiné závodnice.
Kolikrát jsem kvůli tomu i přemýšlela, jestli pro mě byl běh na lyžích respektive biatlon správnou volbou.Somatotypem bych se spíše hodila na sjezdové lyžování nebo třeba tenis. Děda držel český rekord v hodu kladivem, a proto měl myšlenku, že bych v této disciplíně mohla třeba jednou pokračovat nebo zkusit veslování. Protože jsem se ale narodila v Krkonoších, vyhrál nakonec zimní sport.
Ideální sportovní strava? Tloustla bych po ní
Své tělo znám za roky sportování do detailu a vím, že ne všechno v něm funguje tak, jak bych si přála. Největší problém mám se zpracováním sacharidů. Denní dávky, které doporučují výživovými poradci, u mě vyvolávají tloustnutí.
Tento problém se nazývá inzulinová rezistence. Proto se snažím svoji stravu stavět spíše na bílkovinách, než na sacharidech. Naštěstí jsem velký milovník masa, takže s tím nemám problém. Jakmile bych jedla například moc těstovin, které jsou mnohými odborníky považované za ideální sportovní stravu, tloustla bych.
Jedna z metod, kterou se snažím v rámci objemové přípravy dodržovat, jsou bezsacharidové tréninky. Jejich cílem je redukce tukové hmoty. Během jarní pauzy totiž vymění tělo svaly za tuky, a do začátku přípravy tak někteří sportovci vláčí neaktivní hmotu.
Pokud aplikuju bezsacharidový trénink, znamená to, že k snídani vynechám veškeré pečivo, připravím si například vaječnou omeletu, a jedu trénink v nízké intenzitě na dvě a půl až tři hodiny (kolo, běh, kolečkové lyže). Aby byl efekt redukce tuků umocněn, k obědu opět vynechám sacharidy a dám si jen grilované maso se zeleninou.
Někomu možná přijde tato metoda až moc přísná, ale moje tělo nemívá problémy s hladem ani vyčerpáním. Kolikrát si říkám, že jsem připravená i na válku. Na stravování mají samozřejmě vliv i další faktory od intenzity tréninků až po aktuální rozpoložení mysli.
Na soustředění si vozíme vlastní kuchaře
Někdy je to s dodržováním mého jídelníčku trochu složitější. Třeba na společných soustředěních, která absolvujeme s českou reprezentací, to občas není úplně podle mých představ. O dvě třetiny našeho jídelníčku se vždy stará ubytovací zařízení. Od jeho kvality se pak většinou odvíjí i kvalita stravy.
Směrem na východ je situaci vždy komplikovanější. Někdy máme štěstí a je možné domluvit se s vedením hotelu na specifických potřebách. Pokud má sportovec na výběr z více jídel, vždy uvažuje racionálně a volí lehčí stravu.
Zbylá třetina našeho stravování bývá v rukou kuchaře, který s námi jezdí na soustředění. Minulý týden s námi byl na závodech světového poháru v Ruhpoldingu Petr Bielčík, v létě zase Aleš Kotlár a Jaroslav Jíra. Za celé své biatlonové putování už jsem měla možnost poznat spoustu kuchařů, a musím říct, že v posledních letech vaří opravdu výborně.
Bydlíme tam v klasických severských chatkách, které jsou poměrně malé. I kuchaři jsou tedy stísnění v soukromé kuchyni, kde vaří často i pro 20 – 30 lidí. Za to, jakou gastronomii v takových podmínkách dokážou vykouzlit, mají můj obdiv. Na soustředěních máme sestavený společný jídelníček. S kuchaři je ale možné domluvit se i individuálně. Proto se docela často hlásím o extra porci masa výměnou třeba za těstoviny.
