Thajský box? Nechci skončit na kapačkách, směje se Verner
Uvolněný. Usměvavý. A stále vtipkující. Na olympiádě v Soči sice ukončil český krasobruslař Tomáš Verner kariéru, co se však týče plánů do budoucna, nemá obavy. Rád by dodělal školu, za osm let by chtěl reprezentovat v curlingu a do té doby by chtěl i na pár měsíců vyrazit s batohem po světě. „Pokud se tedy nedám na thajský box a neskončím na kapačkách,“ žertoval.
Jaké to pro vás bylo říct před olympiádou, že je poslední? Takový horolezec třeba neřekne, že jede na poslední expedici.
"No jo, jenže u horolezce se mohou přetrhnout lana a může spadnout. To já můžu spadnout tak na zadek, což se mi stalo a stejně jsem přežil. Navíc jsme měli halu se short trackem, takže jsme měli vypolstrované mantinely. Já ale nejsem moc pověrčivý. Když jsem sice dříve vyrazil na lyže, tak jsem neříkal, že jdu na poslední sjezd, vždycky to byl předposlední a pak jsem šel do chaty s tím, že jsem se nezlámal. Takže na lyžích ano, na bruslích jsem ale klidně řekl, že to je poslední tažení.“
Bylo to těžké se takto rozhodnout a držet se toho?
„To byl zdlouhavý spíše ten čas mezi rozhodnutím pokračovat. Po MS v Londýně, které bylo těžké emocionálně zpracovat, tam bych byl rozhodnutý skončit a brusle zahodit i možná spálit. Odcházel bych ze sportu s takovou pachutí. Ale na to rozhodnutí dal jsem si odstup, že buď skončím úplně, nebo se vrátím do Oberstdorfu a budu pokračovat do olympiády. A tam jsem se rozhodl.“
Umíte si to teď představit? Život bez krasobruslení?
„Umím. Už se mě ptali, jestli se nebojím toho temna a prázdna, které přijde, ale ono zatím žádné nepřišlo. Věcí je dost na práci, musím se vrátit do školy a mám před sebou pár projektů. Všechno, co jsem si prožil ve sportu, mi říká, že jsem se rozhodl dobře.“
A co na vaše rozhodnutí říkal váš mentální trenér Daniel Landa?
„Dan byl nadšený z toho, že jsem pochopil, že pravým cílem je ten sportovní život. Není to jen o medaili. Samozřejmě, potřebujeme medailisty, ale mně ten sport dal i spoustu věcí, které se nedají ani vyslovit. Volali jsme si, zrovna je v Thajsku a ne že by jásal, že končím, jelikož měl představu, že jsem v dobré formě, ale moje rozhodnutí respektuje.“
Dal byste se s ním třeba i na jeho thajský box?
„No já s tím kontaktním sportem nemám moc zkušeností, přeci jen ti krasobruslaři se mezi sebou moc neperou. Dovedu si představit, že si třeba holky v šatně vjedou do vlasů, ale my krasobruslaři si nemůžeme potrhat kostýmy, než jdeme na led. Nevím, ten thajský box a ultimátní souboji v kleci, to ne. Dejte mi ale rok na rozmyšlenou. (směje se)
A co curling? Prý byste rád v něm i na další olympiádu
„Na tu další ne, ale za těch osm let třeba ano. Já tomu zatím moc nerozumím. Hrál jsem to jednou v Kanadě a nejenom, že je to zábava, ale je to i náročné. Proto ta osmiletá pauza, nechtěl bych curling urazit, tím, že bych řekl, že tam budu už za čtyři roky.“ (směje se)
Máte už v hlavě provést i něco, co jste doposud kvůli své kariéře nestihl?
„Postavit dům? Zasadit strom? Započnout dítě? Nevím, o tom jsem nepřemýšlel, možná za dva roky. Teď nemám potřebu stavět domy ani sázet stromy. Možná bych ale na měsíc chtěl odjet s batohem a toulat se po světě, aniž bych věděl kam jak a proč, protože ten život na ledě byl naplánovaný po minutě a nebyl tam prostor být spontánní. Tak třeba příští rok v lednu, pokud se tedy nedám na thajský box a neskončím na kapačkách.“
