PŘÍMO Z ITÁLIE | Pouhých šest setin rozdílu mezi bronzem a „bramborami“! Ester Ledecká skončila v super-G na MS v Cortině d´Ampezzo na víc než dvoukilometrové trati o pouhých 1,49 metru čtvrtá za Američankou Mikaelou Shiffrinovou, která se v zimě vrátila po loňské ztrátě otce. „Mikaela je z nás největší hrdinka,“ řekla česká sjezdařka.
Dlouhé tři dny čekala na první závod na mistrovství světa a v super-G předvedla výtečnou jízdu s jedinou výraznou chybou v páté bráně, která ji zřejmě stála medaili. Ester Ledecká se ale nekoupala v hořkosti. Cenila si nejlepší výsledek na MS v kariéře a ocenila emotivní comeback Mikaely Shiffrinové.
Je to vaše nejlepší umístění na světových šampionátech. Jenže je to také šest setin od medaile…
„No jo, no. Je to závod, já jsem jela nejlíp, jak jsem mohla. Dala jsem do toho úplně všechno a, upřímně, jsem na sebe pyšná. Byla to dobrá jízda. Byly tam určitě chyby, na kterých zase budu pracovat do příště. Ale bylo to nejlepší jízda, jakou jsem v tu chvíli mohla odevzdat a jsem spokojená.“
Cestu na stupně vám zahradila Mikaela Shiffrinová, jak hodnotíte její návrat na vrcholnou scénu po loňské tragické rodinné události?
„Mikaela je přinejmenším hrdinka tady toho mistrovství. Ale myslím, že je celkově z nás největší hrdinka. To, co se jí stalo, je šílené. Vůbec si neumím představit, jak bych se s tím poprala já, ani si to nechci představovat. Jsem na ni hrozně pyšná, jak to zajela.“
Američanka rychlostní disciplíny přitom víc než rok nejela…
„Já měla šanci s ní trénovat pár dní před mistrovstvím v Ahrntalu a jezdila skvěle. Bylo vidět, že sice nezávodila, ale rozhodně rychlostky trénovala. Jezdila fakt výjimečně a jsem ráda, že jsem tam s ní mohla být, že jsem se mohla podívat na její styl, mohla se z toho trochu poučit. Jsem taky ráda, že to teď takhle dala a moc jí to přeju.“
Nemrzí ztráta stupňů v takové situaci trochu míň?
„Takhle to je, s kýmkoli by to bylo stejné. Je to závod. Samozřejmě, všechno jsou to soupeřky, ale jsou to taky jenom lidi.“
Kde jste důležité setinky ztratila? Bylo to krátce po startu, kde jste najela přímo do brány?
„Nevím, co se stalo v páté bráně, kde mi to z nějakého důvodu vzalo nohu. Nevím, jestli to byla moje chyba, nebo se tam udělalo nějaké koryto. Viděla jsem, že to podobně s nohou cuklo Corinne Suterové, ale nerozhodilo ji to tak moc jako mě. Dole jsem to asi to měla udělat jinak. Nevím přesně jak, ale to zjistím na videu.“
Co se stalo v druhé části trati, kde jste se taky dostala do kontaktu s brankou?
„Jo, taky mi to někdo říkal, ale já už jsem v takovém rauši, že po startu ještě stíhám něco vnímat, ale pak už řeším ty situace a je fakt, že mi trenér dole říkal, že mi to ještě někde ujelo. Taky se na to ráda podívám, možná mi spadlo rameno, nevím. To se mi občas holt stává. Ale celkově ta jízda byla dobrá, snažila jsem se to tlačit, jak jsem mohla.“
Nejste tedy ani trošku zklamaná?
„Je to hodně blízko k nejlepším lyžařkám na světě a jsem hlavně ráda, že jsem prolomila ta šestá místa. Že jsem zase o kus blíž, a že jsem se k nim zase přiblížila, že už tolik neztrácím. To je pro mě důležité. Je to super-G, tam se chyby dějí. Je to jedna z nejtěžších disciplín, které jezdíme, a takhle to je. Jsem za ten výsledek fakt ráda.“
Jak se vám líbila hodně protočená trať?
„Bylo to hodně obřákově postavené. Stavěl to Ital, a protože se bohužel Soffia Goggiaová zranila, tak to stavěl pro obřákářky – Brignoneovou, Bassinovou. Zatočil to řádně, což zrovna mně asi úplně nehrálo do karet. Nejsem úplně obřákářka, teprve na tom pracujeme. O to víc jsem na sebe pyšná, jak jsem to zvládla.“
Jaký měla trať vliv na závod?
„Možná i kvůli tomu se trať rozbíjela. Musely jsme víc zabírat v zatočených obloucích a pak se to trhá. Teď tady týden v kuse sněžilo, jsem překvapená, co s tou sjezdovkou zvládli udělat. Klobouk dolů, jsou neskuteční organizátoři, že jsme vůbec mohly jet. Není to jen tak, když napadne za čtyři dny metr sněhu.“
Jak jste zvládala dlouhé čekání na první závod?
„No jo… Je to takové zvláštní, ale je to outdoorový sport. S tím se musí počítat, že počasí bude hrát roli. Já jsem ráda, že se to odjelo, protože zase strašili s větrem. Nakonec ten vítr nebyl tak hrozný a nechali nás jet.“
Vyšla sázka na startovní číslo jedenáct, hned po první televizní přestávce?
„Radši bych měla třeba pětku, to bych stihla dobrý report a ještě lepší trať. Teď si ale bohužel nemůžu takhle brzo vybírat, šli jsme jako pátí a zbyla tam jednička, ale to je vždycky risk. Jedničku si pak vzala Italka, která má tu trať naučenou. Ví, jak si to postavili. Pro mě ta jedenáctka bylo skvělé číslo. Jedenáctku má mimochodem Jansrud, stejně jako já, což jsem hned po ránu brala jako znamení (jedním z trenérů Ledecké je bývalý Jansrudův kouč Franz Gamper). S Franzem jsme si to nestihli říct, ale myslím, že si to taky myslí.“ (usmívá se)
