Lyžařka Nová a její boj po vážném zranění: Všichni jsou moc hodní, že se o mě zajímají
Slyšíte to neustále kolem sebe. Jak se během sekundy může otočit život naruby. Nevyzpytatelný osud tentokrát ukázal na 27letou lyžařskou reprezentantku Terezu Novou. Po lednovém pádu při tréninku na sjezd v Garmisch-Partenkirchenu bojovala o život, několik týdnů byla v umělém spánku, následovala řada operací mozku i série komplikací. Sport Magazín se snažil zachytit, jaké dělá pokroky při pokusu vrátit se na vlastní nohy. Nejenom obrazně. Terko, bojuj!
Na tváři, která nese stopy vysilujícího martýria posledních měsíců, se najednou vyloudil úsměv.
„To víte. Vzpomínka na dobrý časy.“
Její oči hledaly přítele Ondřeje Berndta, jenž je neustále nablízku a na rehabilitaci ji přivezl na vozíku.
Zazněla věta, která příjemně překvapila. A malý detail, který i v reportérovi Sport Magazínu zažehl plamínek naděje. Účastnice posledních zimních Her v Pekingu takhle zareagovala na kompliment, že si na hodinu fyzioterapie v rehabilitačním ústavu v Kladrubech vzala tričko s olympijskou tématikou.
„Má výborné okamžiky, ale pochopitelně i ty mnohem horší,“ říká bez obalu její otec Josef Nový. „Mám dojem, že když přijde návštěva nebo ji čeká rozhovor, vybičuje se.“
Tady je další důkaz. Při krátkém rozhovoru pro iSport TV jako hlavní motivaci, co jí dává vnitřní sílu bojovat a podstupovat maraton rehabilitací, pověděla: „Protože nechci, aby se o mě furt musel někdo starat. Chci být víc samostatná.“
I když obvykle volí prostá a nenáročná slovní spojení, tohle mělo hloubku. A při dřívějším krátkém interview pro Českou televizi se svěřila, že nechce být na obtíž.
„Před rodinou tohle spíš skrývá. Někde v hlavě to má, ale radši volí jednoduchá slova. Samozřejmě vidím, že jí pořád chybí kus tý bývalý Terky,“ popisuje její táta.
Nečekejte patetická slova
Podle něj i dřív byla dcera introvertkou. Nikdy nebyla hovorná, ve dvou větách dvakrát řekla nevím… Víc nic. „Takže se ani nemůžeme moc divit, že není tak mluvná,“ popisuje pan Nový.
Mluví silným hlasem. Možná až překvapivě. Všechno dokáže popsat bez emocí, včetně souhrnu složitých zákroků, které dcera musela podstoupit. Nežehrá na osud. „Já jsem pragmatický člověk. To víte, že vás to semele, ale je třeba se tomu postavit,“ hlásí Nový.
S manželkou už nežijí společně, ale pro dceru pochopitelně dýchají. Stejně jako s její starší sestrou. Ale pozor. Nečekejte od nich patetická slova.
„Podpora rodiny je u nás naprosto samozřejmá. O tom se nemusíme přece bavit,“ tvrdí otec lyžařky, jenž reportáž pro Sport Magazín posvětil, ale přál si: „Ať je to hlavně o Terce. O jejím boji.“ Rodina se zezačátku bránila medializaci celého příběhu, stejně jako veřejné sbírce.
„Ale lidi, kteří mají doma rovněž někoho postiženého, kdo se léčí, mě poučili. Abychom se ničemu nebránili,“ vysvětluje otec Terky, která získala lásku k lyžování na Šumavě. Ovšem smolná chvilka na obávané sjezdovce Kandahar si vybrala krutou daň.
Realita si s celou rodinou zahrává ruletu. Osudný den nastal 24. ledna.
Ještě na začátku roku to byla jiná dcera. Zdravá, ve formě, natěšená, aby si vyjela nominaci na Hry do Milána. Našlápnuto měla výborně.
A teď? Má za sebou několik operací, týdny v umělém spánku na německé klinice v Murnau. Odebrali jí lebeční kost, proto nosí speciální helmu nebo kšiltovku, aby zakryly nesouměrnost hlavy. Je odkázána na pomoc druhých. Jezdí na vozíku, učí se znovu chodit. Vážný pád a dlouhá doba v umělém spánku ovlivnily i mozek. Utrpěla jak fyzická, tak mentální stránka.
„Co jsem mluvil s paní psycholožkou, už možná nikdy nebude úplně jako dřív. Zůstává teď spíš dítětem. Někdy se vypne, nechce nic řešit. Ale kdo ví, třeba je to jenom obranný mechanismus těla,“ drží se otec naděje.
Naděje, to je to správné slovo. Slovo, které rodině dodává sílu.
„Terka právě jede ten nejtěžší závod svého života – bohužel tentokrát ne na sjezdovce. Odstartovala na klinice v Murnau tím nejdůležitějším – odhodláním nevzdat to. Už projela spoustu důležitých branek, ale velkou část trati má ještě před sebou,“ reaguje maminka Romana Nová.
Přispět může každý zasláním libovolné částky pomocí speciálního QR kódu nebo přímo na účet 214973676/0600
Sport Magazín dceru navštívil v Kladrubech. Vyhlášené rehabilitační centrum kousek od Vlašimi je špičkou v oboru, právě k jeho světovému renomé se rodina upíná. Už je v něm podruhé. Květnovou rekonvalescenci ukončil návrat na neurochirurgii v pražském Motole, kde jí museli odstranit implantát, který byl napadený bacilem.
Aby komplikací nebylo málo, předtím ještě musela na reoperaci, protože se zjistilo, že pod implantátem krvácí. Což se, bohužel, stává. „Statistika je neúprosná, asi 25 procent z implantátů tělo nepřijme. Pro lékaře to je to obvyklý jev, ale nás tím radši nechtěli stresovat,“ popisuje pan Nový, jenž díky okolnostem poznává základy neurochirurgie.
A v tomto oboru narazil na světoznámou kapacitu. Ve stejném období, kdy redakci deníku Sport navštívil profesor Vladimír Beneš, jeden z nejuznávanějších neurochirurgů světa, aby v pořadu Branky, děti, rodiče varoval před bojovými sporty, se jeho syn stejného jména pustil v Motole do operace Terky.
„Jediné, co jako táta můžu ovlivnit, je to, že se ji snažím dostat do nejlepších rukou,“ vysvětluje otec, jenž se zasadil rovněž o to, aby na prvotní rehabilitaci po návratu z Německa dohlížel profesor Pavel Kolář, česká jednička v branži. Jsou spolu v kontaktu, posílá mu i videa z toho, jak rehabilitace pokračuje.
Fyzioterapeutka: Dělá mi velkou radost
Pojďme zpátky do Kladrub. Terka právě absolvuje hodinu fyzioterapie pod vedením Barbory Fuksové. Sympatická sestřička ji vítá, prohodí pár slov a jde se na věc. Pomocí nejrůznějších pomůcek se věnují hybnosti rukou, pomáhá i elektrostimulace.
Fyzioterapeutka zachytí lyžařku do speciálních červených popruhů. Ty ji drží ve vodorovné pozici a Terka se snaží hýbat rukama. Vypadá jako kosmonaut ve stavu beztíže.
„Zaber. Výborně!“
„Nebolí tě nic?“
„Tak, krásně… Klidně se dívej doleva, je jenom dobře se koukat na tu horší stranu.“
„To je ono, hezky se usměj, když už tě tady fotí.“
Rehabilitační sestra se Terce věnuje s láskou, ocení jakýkoliv pokrok. Slabší stranou jejího těla je levá. Důsledek rány do hlavy při pádu a následného krvácení.
Pro Terku má slova chvály. Na lyžařce je vidět, že díky sportu zná svoje tělo výborně. Dokáže přesně reagovat na pokyny, co má dělat. „Dělá mi radost. Pokud jí něco řeknu, hned ten cvik provede. Mnoha lidem něco povím, ale i když se snaží, vůbec nemají představu, kde se jejich tělo nachází,“ říká Fuksová.
Pod rukou jí prochází rovněž lidé po mrtvici, kteří mívají podobné komplikace. V souvislosti s Terkou se nebojí občas použít slovo zázrak. Třeba když se s lyžařskou reprezentantkou snaží postavit. „Vidíte? Stát na noze, kterou málo hýbe a Terka ji dost výrazným způsobem necítí, je opravdu odvážný a unikátní,“ chválí zkušená fyzioterapeutka.
Mimořádný počin je i to, že zvládne několik kroků sama, pouze s hůlkou. „Většina lidí, kteří nejsou sportovci, tady s hůlkou terapii končí. A ona už to zvládla vlastně hned na začátku,“ hlásí sestra, jež se snaží s Terkou neustále komunikovat.
„Krásně stojíš! Paráda,“ chválí a kvituje, že se jí na tváři rozehraje úsměv. „Pro zdravého člověka se to zdá málo, ale jinak je to velký pokrok.“
„Já si myslím, že stojím úplně rovně, ale stojím úplně nakřivo,“ pohotovou narážkou to doprovodí sama Terka a podívá se po celé místnosti, v níž je fotograf i kameraman iSport TV. Proto s oblíbenou fyzioterapeutkou často při cvičení používají zrcadlo, aby lyžařka svoje tělo dostala do správné pozice.
I když rehabilitační sestra dělá s Novou pokroky, sama na to nestačí. „Vždycky je to hlavně o tom, aby pacient sám chtěl. Pokud nechce, já s tím nic neudělám. Musí to být spolupráce,“ popisuje Fuksová a chválí její vůli.
„Chce na sobě pracovat. A cvičit každý den. Neslyšela jsem, že by chtěla volnější hodinu, což od ostatních slýchám celkem často. Doufám, že Terce elán vydrží,“ přeje si rehabilitační specialistka.
Vyžaduje to opravdu mamutí porci vůle a odříkání. Jen sama lyžařka ví, jak jsou cviky náročné a co se jí honí hlavou. Jak musí být silná, aby to nevzdala. Což se v podobných případech stává… Protože zvlášť u sportovců bývá srážka s realitou bolavá.
Opodál všechno sleduje i přítel. „Je super, že má takovou vůli cvičit. Snad jí to vydrží,“ přeje si bývalý lyžař, účastník zimní olympiády v Koreji v roce 2018 a čtyř mistrovství světa.
U obou před lety přeskočila jiskra, vytvořili pár v osobním životě. Následně ji začal i trénovat. Síla lásky se ukazuje i v posledních měsících. U Terky je neustále. Nechyběl u lůžka v Murnau, v Motole a později v Kladrubech. Pronajal si kousek od rehabilitačního ústavu i malý apartmán. Ve 36 letech odložil vlastní život.
Vozí ji po procedurách, občas vyrazí do Vlašimi na kávu nebo zmrzlinu. Když je volno, vyberou si deskovou hru, žolíky nebo zkouší hrát ping-pong. A povídají si. Vesměs je to jednoduchá konverzace, ale právě jeho přítomnost je pro Terku zásobárnou energie.
Přítel: Miluju ji, chci jí pomoct
Takže mu teď dejme slovo. V kšiltovce s lyžařskou značkou POC se u lavičky v parku uprostřed areálu postavil před kameru a rozpovídal se. Terka zůstala na vozíku sedět hned vedle něj. „Jsem zvědavá, co budeš povídat!“
Ondro, jak je to pro vás náročné?
„Není to snadný, ale mám Terku rád, chci jí co nejvíc pomoct, aby se vrátila do běžného života. Je to náročný, ale dělám to pro ni, protože jí miluju. A chci, aby měla aspoň trošičku život jako předtím.“
Ukazuje se síla lásky?
„Nedokážu říct, ale asi jo.“
Je těžké se takhle obětovat?
„Snažím se to trochu skloubit i s aktivitami. Když je tady její mamka, jedu se na chvíli projet na kole. Abych se zabavil.“
Berete to jako osud?
„Nepřemýšlím takhle… Spíš si říkám, že to byla smolná situace.“
Jak vypadaly první dny, kdy Terka ležela v umělém spánku na klinice v Murnau?
„Byl jsem tam celou dobu s ní. Chodil jsem za ní každý den, střídali se tam i její mamka s taťkou a ségra. Vždycky u postele někdo byl. Nebylo to příjemný, nikdo nevěděl, co přijde. Ale naštěstí to zatím dobře dopadlo. Dostala se z nejhoršího.“
Vidíte na ní, jaká je bojovnice?
„Ano, velká. Aspoň zatím se jí chce pořád pracovat, což je hrozně důležitý. Všichni to říkají. Doufám, že jí to vydrží. Aby se co nejvíc vrátila do života, který měla předtím.“
Jak jinak ji ještě můžete podpořit?
„Zatím těch špatných nálad nebylo tolik. Naštěstí. Když jí v Motole museli odebrat kost, byla smutná, ale tady funguje dobře. Není tolik vidět špatná nálada. Možná tomu pomáhají i antidepresiva, která bere, aby se jí dobře cvičilo. Nálada je u ní celkem pozitivní.“
Vidíte, že dělá pokroky a jdete správným směrem?
„Já asi nedokážu říct, jaká je správná cesta, nevyznám se v tom tolik. Ale vidím pokroky, takže si myslím, že jo.“
Sníte o tom, že ji jednou znovu budete trénovat na lyžích?
„Nevím, jestli to ještě půjde. Nikdo neví, jak to dopadne. Ale kdyby ano, bych byl velmi rád. Nejvíc si přejeme, aby se vrátila do života. A třeba se na lyžích někdy i sveze. Ale hlavní je, aby žila plnohodnotný život. Nějaký lyžování je teď… (nedořekne) Byl to náš život, ale všechno je jinak. Teď jsou důležitější věci. A hlavně na nich bude Terka pracovat.“
Vrátil jste se k trenérské práci, aktuálně vedete reprezentanta Jana Koulu. Přemýšlel jste, jestli do toho jít?
„Řešil jsem to s Terkou, jestli bude pro. Aby věděla, že budu často pryč. Ptal jsem se jí, schválila mi to. Uvidíme, jak to půjde. Je to pro mě zase nová výzva. Jsem zvědavý, co z toho spolu s Kouličem (Koulou) vymáčkneme.“
Je logické, že potřebujete vlastní náplň života a nějak se živit…
„Je to tak, musím vydělávat peníze. Nechtěl jsem skončit u práce, která by mě nebavila, a chodil bych do ní z donucení.“
Když jste byl v srpnu na ledovci, posílal jste Terce fotky? Nebo raději ne?
„Ale jo. Když vstane, napíšeme si. Posíláme si navzájem fotky. Dokonce jsem jí poslal i nějaká videa, jak Honza (Koula) jezdí. A měla k tomu připomínky.“ (smích)
Letí tedy otázka na Terku. „Takže Ondra trénuje blbě, jo?“
Lyžařka se usmívá, kývá hlavou. V ruce drží mobil. Je schopná ho používat, reportérovi Sport Magazínu dokonce sama vybrala fotografie, kde jí ještě bylo hej… A kde je vyfocená v civilu i s přítelem.
Občas zabrousí na sociální sítě, takže ví, že nejenom lyžařský svět jí drží palce. „Napsala ti i Federica Brignoneová, že jo,“ připomíná jí Ondra povzbuzující vzkaz od italské lyžařské královny. „No to bylo super. Je fajn, že na mě holky myslí,“ opáčí Terka.
Sjezdovky a hory vyměnila za nemocniční pokoje a park s minigolfem. Ale v jednu chvíli to bylo podobné téma i pro Brignoneovou, protože na začátku dubna prodělala vážný pád, zlomila si v noze několik kostí.
„Takže si jednu chvíli psali o zlomeninách,“ pousměje se Berndt s tím, že i černý humor je někdy potřeba.
Terka sedí na vozíku, na hlavě čepici s názvem Atomic. Právě tuhle značku lyží používala. „Jednou lyžař, vždycky lyžař!“ prohlásí závodnice, která zaznamenala v kariéře třináct startů ve Světovém poháru a dokázala pravidelně bodovat v tom evropském.
Místo bodů je teď ráda za každý pohyb, který zvládne. Sedí v příjemném parčíku uprostřed rehabilitačního areálu, vedle je i minigolf, který si občas zahraje. „Když tady byla mamka, tu jsem dokonce porazila,“ pochlubí se.
Než odjede na další rehabilitaci, je čas na krátký nenáročný rozhovor.
Terko, fyzioterapeutka vás chválila, jaké děláte pokroky. Máte radost?
„Velkou. Jsou tady fakt dobří a dělají se mnou zázraky.“
Pomáhá vám silná vůle, že?
„Snažím se ze všech sil, abych se co nejdřív dala do kupy.“
Asi je velkou výhodou, že ze sportu znáte svoje tělo.
„Určitě ano.“
Ale ty cviky musí bolet, nebo ne?
„Spíš psychicky je to náročný. Věřit, že to tělo zvládne. Když se postavím na levou nohu, že se nepodlomí a udrží mě.“
Jak je pro vás důležité, že je u vás často přítel Ondra?
„Každá návštěva pomáhá. Ať to jsou rodiče nebo on. Je to super, když za mnou někdo přijede.“
Ondra tady s vámi tráví nejvíc času.
„Je to super. Jsem moc ráda, že to se mnou nevzdal, i když jsem v takové nouzi.“
To je ta pravá láska, ne?
„Jo.“
Celý lyžařský svět vám drží palce.
„To je super. Všichni jsou moc hodní, že se o mě zajímají. Pár lidí tady za mnou i bylo, což mi udělalo velkou radost.“
Stýská se vám po sněhu a lyžování?
„Ano. Po pohybu i po cestování. Viděli jsme spoustu krásných míst. To mi chybí.“
Máte už náladu se v televizi podívat na sport?
„Zatím nemám moc chuť se dívat na televizi obecně.“
Co vám dává tu největší sílu?
„Nechci, aby se o mě furt musel někdo starat.“
Chcete se postavit na vlastní nohy.
„Ano. A být víc samostatná.“
Sníte o tom, že budete jednou znovu lyžovat?
„Ano. I to mě žene dopředu.“
S přítelem pak odjedou na další rehabilitaci. Oba se rozloučí a veřejně ještě poděkují všem za přízeň. I za příspěvky, které putují na speciální účet v rámci sbírky „Postavme Terku zpět na nohy.“ K ní se dostaneme, teď ale ještě jedno téma.
Tatínek i sestra viděli pád na obrazovce
Možná i vy se ptáte, co přesně se Terce v osudný den (24. ledna) stalo. Proč při pátečním tréninku na sjezd upadla? Existuje videozáznam, který však z pochopitelných důvodů není veřejný. „Mám to natočené na videu. Vím přesně, co se stalo. Prostě shoda blbých náhod,“ říká přítel Ondra, který je zároveň trenérem.
S Terkou byl na startu. Potom se odvážně pustila do boje se sjezdovkou Kandahar, která patří ve Světovém poháru k nejnáročnějším. Strmé zledovatělé pasáže jsou zrádné, což se bohužel ukázalo…„Jak říkám, byla to shoda blbých náhod. Ale už to nevrátíme, je zbytečný to nějak rozebírat,“ krčí rameny Berndt.
Osud si pro rodinu Nových nachystal ještě jednu zatěžkávací zkoušku. Trénink totiž naživo viděli i tatínek se sestrou. Přijeli ji do Garmische podpořit. A z toho, co pan Nový popisuje, mrazí: „Viděli jsme Terku při rozjíždění, pozdravili jsme ji na startu tréninku a odjeli do cíle.“
Pád viděli live, protože stanice Eurosport celý trénink natáčela. To je běžná praxe, zkouší kamery pro víkendový přímý přenos, ovšem do éteru jde až závod. Trénink se pouštěl na uzavřeném okruhu pro trenéry a lidi v cílovém prostoru, kde zrovna stáli tatínek se sestrou…
„Hned jsem volal Ondrovi na start, jestli to viděl. Ať se pokusí za ní nějak dostat, že to nevypadá dobře. Potom se mi ozval zpátky, že je u Terky, jde o úraz hlavy a není to dobrý. Že mu lékaři povídali, aby se ji snažil udržet při vědomí, ale nešlo to. A potom už jsme viděli, jak letí vrtulník…“
Od Tomáše Banka, trenéra Ester Ledecké, se potom k tatínkovi dostala informace z prostředí lyžařské federace, že vrtulník neletí s dcerou do Garmisch-Partenkirchenu, ale do nedaleké kliniky v Murnau. Ta se věnuje právě podobným zraněním hlavy.
Pro každého rodiče nejstrašlivější scénář. Nastaly hodiny nejistoty. Další dny a týdny trnuli, jestli to vůbec milovaná dcera přežije. Seděli u lůžka, modlili se.
Sjezdařka krvácela do mozku. V místě, kde nemohli lékaři operačně zasáhnout, takže nejbližší dostali informaci, že nejdřív doufají, že se krvácení zastaví. Což se nestalo. Chirurgové museli odebrat lebeční kost. „V tu dobu jsme pochopili, že je to na dýl,“ popisuje otec.
A to nebyla jediná potíž. Dceři odebrali žlučník, protože se jí zanítil. Před transportem do Česka ještě operovali dno očnice, má tam titanovou destičku. Měla i poraněnou krční cévu.
Jaká je prognóza?
Dostane se z toho?
Je reálné, že se vrátí k lyžování, nebo je cílem plnohodnotný život?
Hodně citlivé téma. A těžké, ne-li nemožné odpovědi. „Otevřenou prognózu vám nikdo nedá,“ reaguje smířlivě otec. Jak už bylo řečeno, je pragmatik a tuší, že lidské tělo je od přírody skvěle vybavený stroj, jenže některé bariéry neprobourá ani zázrak.
„Všichni nám říkají, že je to otázka několika let. Tak budeme věřit a doufat, že se to bude nějak posouvat. Já se schovávám za heslo, že chceme dosáhnout maximum dosažitelného a o trochu víc.“
Pokroky v rehabilitaci vyvolávají optimismus. I to, že už Terka dělá sama první krůčky. Ovšem v podobných případech jsou prognózy zrádné. „Jeden známý lékař mi říkal, že bude záležet, jak se u ní vyvine mentální stránka. Jak to potom přijde a jak si s tím poradí. Takže pořád je to hudba budoucnosti,“ tvrdí Nový.
Na sport jako takový nezanevřel. V televizi si ho občas pustí, i když neví, jak bude reagovat, až se rozjede lyžařská sezona. Nechce, aby ho drtily myšlenky ve stylu co by, kdyby. Ale jedna taková tam přeci jenom někde vzadu v hlavě je. A upřímně se s ní svěří.
„Před lety měla těžší úraz kolene, vracela se k lyžování. Nešla do rychlostního, ale do slalomu a obřáku. Rok před minulou olympiádou v Pekingu mi řekla, že chce končit. Já jsem ji ukecal, ať to ještě vydrží. Ona se nechala ukecat, ale že to zkusí v rychlostních disciplínách. Na Hry se dostala. Jenže kdyby tehdy skončila úplně, tohle se nemuselo stát.“
Kdyby…
Život je plný podobných kdyby. Na to se nehraje. Ani v tomto případě. Teď se hraje o to, aby se 27letá sportovkyně dokázala vrátit do života. Zvládla už bakalářský obor na vysoké škole, magisterské studium Kondiční trenér na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity musela kvůli úrazu přerušit.
Priority jsou teď jiné. Nabídnout jí takovou lékařskou péči, aby se dostala z nejhoršího a mohla se o sebe starat sama.
Jak sehnat miliony na léčbu
Přicházejí finanční starosti. Rodiče sportujících dětí jsou smíření s tím, že investují spoustu peněz. Neberou to jako oběť, je v tom láska. S velkou dávkou cynismu by se dalo říct, že pro pana Nového se toho moc nemění. Dřív sháněl peníze, aby dcera mohla profesionálně sportovat. Teď je shání, aby jí pomohl k plnohodnotnému životu.
Náklady spojené s léčbou v Německu i transport vrtulníkem zaplatila pojišťovna, rodina uhradila náklady na bydlení vedle kliniky, stejně jako současný pobyt v Kladrubech. Co si tatínek zjišťoval, ze zdravotního fondu se ještě může pokrýt i následná operace v Motole a krátkodobý pobyt v denním stacionáři.
Pak už nejspíš bez pojišťovny. Takže jak dál?
Rodina je spokojená s péčí v Kladrubech. Vyhovuje jim kvalita služeb, navíc si mohou Terku brát domů na víkend, není to příliš daleko. „To by nám vyhovovalo, protože dceři to tam prospívá. Začal jsem se zajímat, jaké jsou možnosti pro samoplátce,“ popisuje Nový.
A nabízí svoji zevrubnou kalkulaci. Ústav nabízí rekondiční pobyty, které trvají čtyři týdny a měly by se opakovat dvakrát za rok. Denně se připlácí šest tisíc korun. Aby rehabilitace byla smysluplná, měla by se udržet pravidelně několik let. Tím pádem částka, kterou bude muset sehnat, vystoupá na víc než čtyři miliony korun. Pouze za výdaje na rehabilitaci. Nepočítají se další nutné životní náklady.
„Měl jsem připravený balík peněz na její přípravu na další sezonu, protože jsme chtěli cílit na olympiádu. Takže to přetransformuju na léčbu,“ popisuje realisticky. Zbytek bude muset sehnat. A jsme zpátky u jeho někdejší rutiny, kdy oslovoval sponzory. Jenom účel se mění.
I proto vznikla sbírka, kterou inicioval Svaz lyžařů. Ta si klade za cíl pomoci Tereze a její rodině s nákladnou léčbou, a především s návratem do běžného života. Svaz na úvod podpořil sbírku částkou 300 tisíc korun.
„Lyžování, byť ho považuji za nejkrásnější sport vůbec, umí být v určitých chvílích nesmírně kruté,“ říká svazový prezident David Trávníček. „To je jeho odvrácená tvář. Někdy stačí jediná nešťastná vteřina, která dokáže převrátit lidský život naruby. Považuji za naši povinnost jako Svazu lyžařů ČR Terce pomoct, jak je jen v našich silách. Pořád je součástí naší lyžařské rodiny, na tom se nic nemění.“
Jak už bylo zmíněno, rodina se sbírce nejdřív bránila. Chtěla si poradit sama, ale dala na rady dalších lidí, kteří se ocitli v podobné situaci. Dalším důvodem bylo, že Tereza si ještě před zraněním vyjela nominaci do A-reprezentačního družstva, čímž si zajistila určitou částku. Jenže její současný stav neumožňuje plnit smlouvu, sbírka to tedy částečně kompenzuje. „Cením si toho, že se nám snaží pomoct,“ reaguje otec. Peníze, které díky sbírce ušetří na léčbě, plánuje investovat do jejího budoucího života.
Sympatickým gestem ze strany svazu je i to, že Nová zůstává oficiálně vedená jako reprezentantka. I když s hvězdičkou: „Tereza Nová splnila v sezoně reprezentační kritéria s příslušností k RD-A a plnění EC-levelu. Následky zranění po pádu v tréninku na SP v Garmischi jsou ale natolik závažné, že by ani při nejlepší vůli nemohla plnit povinnosti reprezentanta dle reprezentační smlouvy. Proto Rada nemůže Terezu Novou zařadit do reprezentace, ale s respektem k její osobě a sportovní výkonnosti před vážným zraněním ji bude uvádět ve všech reprezentačních seznamech ,s hvězdičkou‘. Rada OSÚ AD vyjadřuje Tereze maximální podporu a je připravena jí pomoci jakýmkoli potřebným způsobem.“
Jde o symbolický krok, ale i ten ukazuje, jak lyžařská rodina drží pohromadě. „Jsme moc rádi, že sbírka vznikla. Další rehabilitace se budou muset platit, což nebude zrovna lehká záležitost. Docela mile mě překvapilo, kolik lidí se ozvalo, psaly jí top závodnice. Bylo fajn vidět zájem z lyžařského světa, že jim osud není ukradený,“ říká Berndt.
Mimochodem, když otec rozebírá situaci okolo dcery, i pro něj má velké díky. „Je strašně vytrvalej, drží neuvěřitelně. Je Terezce k ruce pořád,“ chválí přítele, jenž v Německu zůstal celou dobu v pronajatém bytě. I když mu ostatní říkali, ať si odjede domů odpočinout, setrval.
K ruce je jí i v Kladrubech. Během pár hodin, které s ní strávil Sport Magazín, mu několikrát stihla poděkovat. Stejně jako všem lidem, kteří ve sbírce přispěli. „Jsem moc ráda. A jsem vděčná každému, kdo přispěl. Je to super. I tohle nám pomáhá v těžké situaci,“ říká hlavní hrdinka příběhu. Nejenom lyžařský svět se spojil. Sportovci drží palce, zároveň i přispívají.
Velké díky za veřejnou sbírku
„Od začátku jsme hledali cestu, jak Terce co nejvíce pomoct na její náročné cestě zpět k plnohodnotnému životu. Chtěli jsme využít sílu Svazu lyžařů ČR a soudržnost lyžařského prostředí, což se projevilo naprosto skvěle,“ říká Tomáš Haisl, ředitel marketingu a komunikace Svazu lyžařů.
„Během několika hodin od vyhlášení sbírky se do ní zapojila i naprostá většina našich reprezentantů napříč všemi disciplínami, od alpských lyžařů, přes běžce na lyžích, freestyle lyžaře až po snowboardisty, a to jak přímým finančním příspěvkem, tak sdílením výzvy na sociálních sítích. I díky jejich podpoře se sbírka rychle dostala do povědomí široké veřejnosti a podařilo se vybrat už více než milion a půl korun. Sounáležitost a vlna podpory, které se Terce dostalo, byla opravdu unikátní a svědčí o tom, jak je lyžařské a obecně sportovní prostředí silné, když se dokáže semknout pro dobrou věc. Sbírka poběží minimálně do vrcholu nadcházející sezony, kterým bude Světový pohár alpských lyžařek ve Špindlerově Mlýně na konci ledna,“ dodal s tím, že svaz plánuje sbírku podpořit finanční částkou odpovídající pěti procentům z prodaných vstupenek.
Terezu tak sportovní fanoušci můžou podpořit i prostřednictvím nákupu lístků právě na tuto vrcholnou akci.
I pan Nový je potěšený zájmem lidí, kteří se zapojili. Přál si každému osobně poděkovat. Jenže když se zajímal na lyžařském svazu o jména, narazil na složité GDPR. „Opravdu bych rád poděkoval všem. Vážíme si toho. Ale chápu, že to není možné, takže aspoň touto cestou moc děkujeme,“ říká.
Terezu Novou čeká nejdůležitější boj v životě. Na jeho konci nemusí být olympijská medaile, ale vlastní život, bez pomoci jiných.
Terko, hodně sil!
Očima sportovního ředitele svazu Jana Fiedlera:
Terka je skvělý a empatický člověk
„Terka nikdy neprojevovala navenek moc emoce, ale kdo ji blíže poznal, zjistil, že je to nejen skvělý sportovec, ale hlavně skvělý a empatický člověk. Jako lyžařka byla velmi zarputilá, a i když to nedávala nijak okatě najevo, velmi cílevědomě se blížila ke svému cíli. Zlom v její kariéře nastal, když se kvalifikovala na olympijské hry do Pekingu. Od té doby jsem ji začal vnímat jako opravdu profesionálního sportovce, který ví, co chce, a také ví, co je pro to potřeba udělat. Věřím, že tyto vlastnosti jí pomůžou v návratu do normálního života. Věřím, že se sama ještě dokáže postavit nejen na nohy, ale jednou i na lyže.“
