Jmenuje se Petr Horký, ale pořád ho to táhne do mrazu. Režisér a dokumentarista byl už na Severním pólu, na nejchladnějším místě na zemi v sibiřském Omjakonu a právě se chystá na výpravu na jižní točnu. Jak se dívá na mrazivé trable běžkařů při Světovém poháru v Ruce? „Je to souboj rozumu, obav a ega,“ říká Horký.
Před osmi lety spolu s polárníkem Václavem Sůrou vyrazil Petr Horký do Omjakonu na tzv. pól chladu, kde bylo naměřeno -71,2 stupňů Celsia, stanovat. Taková zima o víkendu v Ruce nepanovala, jenže závodníci zase předváděli vrcholný sportovní výkon.
„Při teplotách pod minus dvacet a tuplem pod minus třicet se mění fyzikální vlastnosti materiálů a princip ochlazování těla,“ vysvětluje Horký. „I v mém případě se potřebujete držet v ideálním případě zahřátý, ale nezpotit se. Nemyslím si, že by oni během cesty odpočívali. Dovedu si představit, že se na trati zpotí, pak je riziko, že si můžou poškodit sval, onemocnět, daleko vyšší.“
Právě kvůli takovým obavám v neděli v Ruce nenastoupili na start mnozí přední závodníci Světového poháru v čele s hvězdným Norem Johannesem Hösflotem Klaebem. Ten tak hned v úvodní fázi sezony ztratil na svého hlavního rivala Alexandra Bolšunova cenných sto bodů.
„Není to úplně konec Ruka Nordic, v jaký jsme doufali. Moc rád bych dnes závodil, ale sezona právě začala a myslím, že v téhle zimě je chytré být na bezpečné straně,“ vysvětlil Klaebo na Instagramu. „Zkoušel jsem se zahřát, ale osobně si myslím, že na závod byla dnes moc velká zima.“
Během úvodních závodů sezony v Ruce se problémy s příliš velkou zimou řeší pravidelně. Tento víkend byla situace ale ještě citlivější kvůli unikátním mrazům, které zasáhly Skandinávii a sever Ruska. Na náhorní plošině Finnmarksvidda klesly v neděli teploty až na -35 stupňů Celsia.
Podle pravidel je pro závody klíčová hranice minus dvaceti stupňů. V neděli ráno bylo v Ruce chladněji, proto se závod žen odložil na odpoledne.
V době startu mužské stíhačky panovaly hraniční podmínky. Oficiálně se běželo v minus osmnácti a půl stupně. Jenže je možné, spíš velmi pravděpodobné, že na nejchladnějších místech trati bylo mnohem míň.
„Každým nádechem se ochlazujete, zároveň ale potřebujete, aby sliznice fungovaly,“ vysvětluje Horký. „Každým nádechem se ochlazujete víc a víc. Plíce jsou roztažené, aby kyslíková výměna byla maximální. Zranitelnost je větší. Za sebe obdivuju schopnost závodníků říct, že do závodu nepůjdou. Nechci dělat hazardéry z těch, kdo se na start postavili. Je to souboj rozumu, obav a ega, které chce bojovat.“
