Velké soupeřky Maria Höflová-Rieschová a Marlies Schildová už skončily s kariérou, lyžařka Šárka Záhrobská má ale úplně jiné plány. Právě se vrátila ze soustředění v Argentině a stále hledá nové možnosti, jak se zlepšit. V létě objevila thajský box a už si stihla okopat holeně.
Proč jste si vybrala tenhle doplňkový sport?
„Celé léto se věnuju thajskému boxu, abych trošku zlepšila svou dynamiku a agresivitu. Jak je mi vždycky vyčítáno, že ty moje jízdy jsou takové moc hodné, tak jsme na to zvolili techniku thajského boxu.“
Našla jste v sobě agresi?
„Zlepšilo se to. Samozřejmě, nikdy nebudu takovej rváč. Když jsem ze začátku přišla za trenérem, říkala jsem, že v žádném případě nebudu nikoho kopat. Teď už mě vyprovokoval, že do něj kopnout dokážu. Takže někam jsme se posunuli.“ (smích)
Kolik modřin vás to stálo?
„Teď už je to dobrý. Ze začátku, než si člověk okope holeně, tak pár modřin bylo, sem tam i na koleni.“
Pomáhá vám novinka i na lyžích?
„Cítila jsem, že thajský box je vůbec výborný trénink. Všem bych ho doporučila pro kondici a dynamiku. Cítila jsem, že se posílil trup, nohy, boky, které jsou na lyžích hodně potřeba. Tam to bylo znát. Agresivita a dynamika je hlavně o hlavě, psychice, co si dovolím. I tam se to zlepšilo.“
Ví soupeřky, že boxujete?
„Myslím, že to neví, ale sama taky nevím, co v letní sezoně dělají. Box pro mě hlavně byla změna, něco pro zpestření přípravy. Když jdete třináctou sezonu ve Světovém poháru, potřebujete něco, co vás baví a motivuje.“
Bude vaše třináctá sezona i poslední?
„Nechte se překvapit. Já sama nevím. Může být poslední, ale nemusí. Já to sama nevím. Nechám se překvapit sama, nechte se překvapit i vy. Budu se řídit svojí intuicí, která mi po téhle sezoně řekla, že u toho mám zůstat. Že i já se mám na téhle cestě něco naučit.“
Jaké máte ambice?
„Možná se zase poposouvat dál, hledat si ty hranice, vyplňovat rezervy, které tam ještě cítím. Motivace je pořád ještě hodně. Hlavně je to pořád o objevování svých možností, kam se můžu dostat.“
V minulosti jste hodně myslela na získání malého glóbu za celkové vítězství v slalomovém Světovém poháru, jak tenhle cíl vidíte teď?
„Mně se podařilo na něj přestat myslet tak intenzivně jako dřív a musím říct, že mi to pomohlo. I jsem si připustila to, že se to může podařit, ale nemusí. Předtím jsem k tomu přistupovala: Takhle jsem si to vysnila, takhle to bude. A člověka to svazovalo. Letos do toho jdu s tím, že pro to udělám maximum, ale necháme se překvapit, co přijde."
Po předloňské nemoci jste se vrátila do širší špičky, vloni už do první desítky, sníte teď o návratu na stupně vítězů?
„Samozřejmě. Kdybych v sobě necítila ten potenciál a chuť vítězit, tak bych toho nechala.“
