Zlato, stříbro, dva bronzy z mistrovství světa, bronz z olympijských her. Všechny tyto medaile má doma lyžařka Šárka Strachová. Trofej, po které zatím jen touží, je malý křišťálový glóbus za slalom, na který nadějně útočila v minulé sezoně. Nakonec však skončila ve Světovém poháru pátá.
Náplatí jí bylo alespoň ocenění pro nejlepšího českého alpského lyžaře sezony na pátečním vyhlašování ankety Král bílé stopy. Teď už se pilně připravuje na další sezonu, kde se chce znovu pokusit získat malý glóbus.
A nevylučuje ani tu další, kde jsou na programu olympijské hry. „Olympijská sezona bude samozřejmě velkým lákadlem. Ale rozhodnu se až během té nadcházející,“ tvrdí úspěšná slalomářka.
Chystáte se už na další sezonu. V jaké fázi přípravy teď jste?
„Naplno trénujeme, teď je to kondiční příprava, taková ta nejtěžší fáze co se týče fyzické námahy. Už vlastně jedeme pátý týden.“
Je to tedy tak, že momentálně jste ráda, že chodíte?
„Někdy jo. Ono to zní vždycky tak legračně, že už na ten svůj věk cítím… Pro život jsem ještě jako kotě, v uvozovkách, ale pro profesionální sport jsem tam už jedna z nejstarších a na tom těle je to hrozně znát. Myslím si, že už nezvládám takové tréninkové dávky jako dřív, potřebuju víc času pro regeneraci a těch bolístek je mnohem víc. A ty co přichází, už zůstávají, už neodchází.“
Čím teď trápíte své tělo?
„Kostra je pořád podobná. Tím, že jsme lyžaři, potřebujeme mít tu přípravu hodně všestrannou a máme na ni málo času, v podstatě tři měsíce čistého času. Takže tam musíme zkombinovat jak vytrvalost, tak dynamiku, sílu, takže hodně času trávíme v posilovně. Letos jsme tam zařadili i tréninky s vlastní vahou, pro zpestření, takže chodíme ven, třeba na Ladronku, když je počasí. Ve čtvrtek jsme byli běhat na Letné schody, cvičili jsme tam v parku, aby to bylo pestřejší. No a do toho vytrvalost hlavně na kole, kombinujeme to s bruslema. A chodím i plavat. Je toho opravdu hodně.“
Poznávají vás lidi, když trénujete venku?
„Sem tam. Ale spíš mě překvapilo, že mě nedávno někdo poznal v Ikei nebo v drogerii. Nedávno jsem byla v kavárně a jeden pán tam na mě, že mě určitě zná, ale neví, jak si mě zařadit, jestli jsem moderátorka, sportovec nebo co.“
Volají na vás v parku?
„Ve Stromovce jsme potkali nějaké kluky, kteří volali: Fandíme! To je takový milý.
Zařadila jste do letní přípravy něco nového?
„Už loni jsme začali na nějakých věcech pracovat, takže na nich pracujeme dál. Už ani není prostor něco zásadně měnit. Myslím, že ty věci, které jsme změnili loni, se osvědčily, dobře fungují, maximálně některé věci obměňujeme, aby se to pro to tělo nestalo stereotypem, ale nic zásadního.“
Loni bylo nové plavání?
„Ano, to bylo nové. I teď jednou týdně plavu, a vlastně je tam i aqua jogging, takže nejenom plavu, ale i běhám ve vodě s takovým pásem. Ještě pár týdnů to tam nechám a pak už to nahradíme zase jiným tréninkem, který potřebuju k těm lyžím.“
Všechny bolístky ze sezony už jste doléčila?
„Pravé rameno se hojí celkem pomaleji, to ještě pořád při některých cvicích cítím. Ono tím, že jsme mu nedopřáli klid v tom akutním stadiu, kdy se zranilo, tak už se to tam trochu stalo chronickým. No a teď mě sem tam zlobí už taky chronicky levé koleno, ale to je něco, s čím už se ve svým věku budu muset poprat. No a ta noha se zahojila. To bylo celkem rychlé. Bohužel se to stalo ne v úplně příjemnou dobu v té zimě.“
Je to příprava na poslední sezonu?
„Neříkala bych to s definitivou. Je to příprava na sezonu, kde je mistrovství světa, a pak samozřejmě ta olympijská bude velkým lákadlem a rozhodnu se až během téhle. Podle výsledků, jak mi to půjde, protože to mi dává tu energii a motivaci dál bojovat. No a i kdyby ta energie a motivace dál byly, tak samozřejmě zásadní je to, jestli to to moje tělo ještě dá.“
Dobíjí vás pobyt doma, že můžete chodit ven s pejskem a podobně?
„Určitě. Už i loni jsem zrušila takové ty týdenní výjezdy za Klausem (Mayrhoferem - trenérem) do Rakouska, kdy jsme se střídali, že on jezdil sem a já za ním, už jsme zrušili. Takže se vídáme méně často, jezdí za mnou do Prahy. A samozřejmě pejsek je velký zpestření a třeba jak jsem dřív neběhala ráda, tak teď běhání miluju, protože ho mám s sebou.“
A co koník, jak se má?
„Má se dobře. Teď jsem to ježdění trošku upozadila, přeci jen by bylo hloupý se zranit, takže koníkovi jsme dali takové neplacené volno a je na pastvinách, nikdo na něm nejezdí, takže myslím, že ten je maximálně spokojený.“
Už jste testovala lyže na další sezonu?
„Lyže jsme ještě netestovali, ale na jaře jsme týden testovali boty a z těch jsem nadšená. Jsou to typově úplně jiné boty a myslím, že mi sedí. Takže jsme zůstali u těch bot, abych se s nima sžila, a až se mi to podaří, tak nastoupíme na testování lyží.“
V čem tyto boty jsou jiné?
„Je to jiný materiál, jsou i užší, což sedí na moji nohu, protože mám hodně úzký kotník i chodidlo. Takže ten přenos síly je rychlejší. Kluci už na nich jezdili celou tuhle zimu. Samozřejmě jak ženský jsou vždycky druhořadý (úsměv), tak nám je vyrobili až letos někdy v březnu, takže v dubnu jsme je mohli začít testovat. Jsou hodně přísný, nedovolí žádnou chybičku, ale myslím si, že by mi mohly sedět.“
