PŘÍMO Z AARE | Do Aare s sebou přivezla pověst senzační olympijské šampionky a vyhlídky na krásnou lyžařskou budoucnost. Ester Ledecká si ale taky zabalila svoje prasklé přezkáče, s nimiž před čtyřiadvaceti dny vyhrála olympijské zlato. Na finále Světového poháru v nich zvládla sjezd a nasouká se do nich i před čtvrtečním super-G.
Červené lyžařské boty s černými přezkami. Jednou možná budou někde v muzeu připomínat zlatou olympijskou jízdu z korejského Čongsonu. Problém je, že by do něj pomalu patřily už dnes. Jsou to sice vítězné lyžáky, ale také na několika místech prasklé.
„Před olympiádou se vytrhl nýt. Je to zalepené tejpkou, ale je to prasklé a sešroubovali mi to,“ popisovala Ledecká svou pravou botu krátce poté, co dnes v Aare dojela do cíle sjezdu na finále Světového poháru. „Na levé botě to mám taky, na vnitřním lemu lyžáku, ten je taky prasklý, tam to nejde opravit. Doufám, že se mi to tam nebude rozevírat víc…“
Ledecká má přitom lyžařských bot doma celou hromadu. Problém je, že ideální přezkáče, v nichž by se cítila dobře, a zároveň by jezdila rychle, pro ni není jednoduché sehnat. Ve svých vítězných botách z Koreje jezdí už dva roky.
„Jsou to ty stejné. Ono to zase tak nevadí. Pohodlné teda nejsou, ale myslím, že jsou nejrychlejší, co mám. Já je mám hrozně ráda. Dokud se úplně nerozpadnou…“ naznačuje Ledecká.
Ledeckou přitom netrápí nedostatek kvalitního materiálu. Kvůli svému napjatému programu, který dělí mezi dva zimní sporty, ale nemá moc času na zkoušení nových věcí.
„To je důsledek toho, že nemáme čas testovat,“ vysvětluje Ledecké lyžařský trenér Tomáš Bank. „V sezoně, kdy máme jeden den vybrat lyže a ještě lyžáky, je to hrozně těžké. Na to je potřeba hodně jízd a to se dá dělat jedině před sezonou. V sezoně nemůžeme dát víc než pět jízd, to by byla unavená a bylo by to nebezpečné.“
Ledecká dostává před každou sezonu několik nových párů na rychlostní i technické disciplíny. „Mám doma nastřádaných padesát párů lyžáků, protože je nikdo nechce. Je to takový svěrák, že to nemůžu prodat dál,“ líčí Ledecká. „Mamka na mně akorát většinou nadává, protože já je do svého bytu nedám, tak jim to navezu tam. Tam jsem jim z toho udělala takový sklad…“
Najít dobré lyžařské boty je trochu alchymie. Špičkoví závodníci si je většinou upraví tak, aby jim pro závody přesně seděly. Zároveň ale platí, že lyžáky nejsou příliš pohodlné, často jsou třeba i o něco menší než závodníkova noha. Cílem není mít na noze bačkory na klidnou lyžovačku, ale boty, v nichž jezdci cítí svah.
„Nejdřív si musím boty upravit zevnitř. Kdybych do surové lyžáky vrazila nohu a šla si zajezdit, tak můžu ukončit kariéru, to by tak strašně bolelo, že to nejde,“ vysvětluje Ledecká. „Takže si je nechám vybrousit, potom to beru na svah a jezdí se, zkouší se.“
I proto se pak dobrých bot lyžaři neradi zbavují. Ledecká si své zlaté lyžáky z Koreje šetří jen na závody a na tréninky používá náhradní páry, včetně fungl nového, který nafasovala těsně před olympiádou. Ty zlaté, a prasklé, zatím stále drží.
„Běžné je, že prasknou, ale není běžné, že nenajde lepší,“ přemítá Tomáš Bank, který podobné lapálie v minulosti zažíval se svým bratrem Ondřejem. „Ondra to taky měl, před Soči mu servisáci řekli, že nemůžou fungovat, aby je vyměnil. Vyměnil je a z dvacátých míst bylo v Soči top ten. Taky se mu nechtělo, měl je pohodlné, ale nakonec je vyměnil a jezdil do deseti…“
