V reproduktorech podél trati hrála hudba z filmu Mission Impossible (Nulová šance). Přesně to vystihovalo pocity závodníků během stoupání na sjezdovku Alpe Cermis.
Tři a půl kilometru, které shodně proklínají, jim však připravilo atmosféru, jakou jinde nezažijí.
Stoupali k nebi a zažívali peklo. Šplhání do svahu v údolí Val di Fiemme bralo energii a ubíjelo veškeré pocity. Tak mocně, že někteří závodníci ani nevnímali povzbuzování 25 tisíc diváků, kteří se shromáždili kolem unikátního kopce.
Obdoba v běhu na lyžích neexistuje. Žádná tribuna, žádné vstupné, jen hučící špalíry, které podobně jako v cyklistické Tour de France dostávají účinkující do zvláštního transu.
„Lidí bylo hodně, ale já je neměla možnost vnímat. Jen jsem se soustředila na jízdu,“ usmála se v cíli celkově dvaadvacátá Kamila Rajdlová. Aktéři museli dávat pozor, aby jeli po vyznačené trati. Tu měli vytyčenou stejně jako sjezdaři brankami. Hned vedle nich stály davy příznivců. „Já si v cíli připadal jako zpěvák na rockovém koncertu,“ přirovnal vítězný Dario Cologna.
Alpe Cermis budou i po včerejšku závodníci nenávidět, ale za rok na ni téměř jistě pojedou znovu. Kvůli bodům do Světového poháru a finančním prémiím o celkové výši 15 milionů korun jim to bude stát za to. „Ale teď o žádné sjezdovce nechci rok nic slyšet. Přežila jsem a tím to končí,“ uvedla třetí žena pořadí Petra Majdičová ze Slovinska.
