Potřetí v sezoně se rychlobruslařka Martina Sáblíková dostala na stupně vítězů ve Světovém poháru. V Erfurtu dojela třetí v závodě na 3000 metrů a navázala na druhé místo trojky v Salt Lake City a třetí místo na pětce ve Stavangeru. Ověřila si, že na olympiádě může bojovat o medaile. Zároveň je před ní ale ještě práce, aby odstranila chyby.
Skončila jste třetí za Kanaďankou Blondinovou a Nizozemkou De Jongovou, máte radost, nebo vás spíš štve, že jste nevyhrála?
„Jsem ráda, že jsem byla na podiu, ale nejsem moc spokojená s projevem jízdy. Hned po závodě jsme si s Petrem (trenérem Novákem) řekli, že jsem to na rovině moc uspěchávala, a spíše jsem spěchala, než jela technicky. Ke konci se mi to trošku vymstilo. Podium je podium, takže jsem spokojená. Petr je s časem spokojený, s umístěním ne. Říkal, že si myslel, že bude stačit na lepší umístění.“
Hlavní chyba byla tedy kde?
„Oba jsme se shodli, že jsem spěchala za časem, že jsem si tak strašně přála vyhrát, že jsme nejela technicky. Na rovince křičel, ať uzavírám a jedu a já jsem nebyla schopná to realizovat. Vším, co jsme v sobě měla, jsem to rvala. Technika na rovince tam chyběla.“
Jak jsou na tom po závodním víkendu vaše bolavá záda?
„Vydržela. Musím říct, že jsem celkem překvapená, že jsme to skoro necítila. Byla v pohodě. Škoda rozběhu, ten byl dnes hodně pomalý a nepamatuji si, kdy jsem tak pomalu začala. S tím spokojená nejsem. I v tréninku jsem jezdila rychleji.“
Naznačil vám Erfurt, že jdete, navzdory zdravotním problémům, před olympiádou správným směrem?
„Potěšilo mě hlavně držení kol. Nevykápla jsem, to bylo super. To je hodně důležité. Mám ještě pár dnů, kdy můžu vylepšit start i rychlost, a pak se uvidí. Budu trénovat týden na suchu, na led se dostanu až prvního února. Ale i tak si myslím, že se toho dá hodně udělat. Pro fyzičku určitě. Tam budu trénovat do rychlosti. Snad to dobře dopadne.“
Jedete na olympiádu bez jediného vítězství v sezoně. Jste z toho nervozní, nebo je pro vás hlavní lepšící se zdraví?
„Zdraví je důležitější. Nejsem ve srabu jako při úvodních Světových pohárech. Bedna je bedna. Kdybych byla pátá, bylo by to horší. Třetí místo je ještě v pohodě.“
Na trojce to byl pro vás klíčový předolympijský test, byla jste hodně nesvá?
„Dnes jsem byla nervózní, ale dopadlo docela dobře.“
Máte nějaký způsob, jak se nervozity zbavit? Třeba jak říkal Ivan Hlinka: Hlavně se z toho nepo…“
(smích) „Hodně často se mi stává, že se z toho po... Ale mám kolem sebe lidi, kteří mě podrží. Nepotřebuji žádné motto. Ale kdykoliv napíšu třeba bráchovi, tak když jsem člověk po…, nenechá mě v tom. Snaží se mě podporovat. To je nejdůležitější, co potřebuji.“
Tříkilometrová trať je letos hodně nabitá, bude to na olympiádě nejvyrovnanější závod za poslední dobu?
„Myslím, že určitě. Irene Wüstová nestartovala, nebyla tady Japonka Takagiová, která pojede taky dobře. Bude to obrovský boj, hodně bude hrát, komu vydrží nervy. Známe to všichni, olympiáda je hlavně o nervech.“
A jak teď vidíte vaši královskou pětikilometrovou trať?
„Jsem hlavně ráda za ta kola, jak jsem jela. Držela jsem je, to jsem moc spokojená. Nebylo to tak, že bych měla v cíli pocit, že padnu. Mohla jsem jet dál, nohy moc nebolely. Ale rychlost v začátku chyběla. Doufám, že to bude na ledě v Pchjongčchangu vypadat trochu rychleji a rozjezd i start vylepším, abych s nimi mohla bojovat.“
