Adamczyková: Směřuju k SP a olympiádě. Vždycky jsem si myslela, že... Co knírek?
Snowboardkrosařka Eva Adamczyková se pokusí kvalifikovat na olympijské hry v severní Itálii. Necelý rok po narození syna Kryštofa se v prosinci pustí do prvních dvou závodů Světového poháru v Cervinii. Potřebuje dobré výsledky, aby si zajistila kvalifikaci a nemusela o ni bojovat v lednových závodech v Číně.
Šla krok po kroku. V květnu se poprvé po porodu vrátila do závodní trati, zvládla letní přípravu a v úterý ráno sedila před nabitým sálem plným novinářů a mluvila o tom, co potřebuje k účasti na olympiádě. Eva Adamczyková to chce zkusit.
V jaké jste pohodě?
„Já se cítím super. Tou tiskovkou se odšpuntovalo, že se vracím a je to vtipný… Žádný aha moment, žádné jedno rozhodnutí nepadlo. Ani ode mě. Je to postupné. Tím, že to funguje na soustředění fyzicky i jezdecky i s Kryštofem, nabízí se to. Člověk jede na vlně a je to super. Směřuju určitě ke Světovým pohárům a k možné kvalifikaci na olympiádu. Vzadu v hlavě mám, že se to budu snažit pozorovat z nadhledu. Minimálně Marek – můj muž – má za úkol to sledovat z povzdálí. A kdyby se to řítilo špatným směrem, kdyby cítil, že rodina začíná být v nějaké křeči, tak to budeme řešit. Ale teď je to dobré.“
Dřív jste říkala, že jako maminka se vám už závodit nebude chtít…
„Vždycky jsem si myslela, že jak založím rodinu, už se k vrcholovému sportu věnovat nebudu. Ale jelikož je náš sport dobrý a zábavný, tak proto mi to chybělo. Pro mě je důležité, aby rodina a Kryštof byli v pohodě a tím mým závoděním netrpěli.“
Jak jste došla k přesvědčení se pokusit o návrat?
„Jeden moment byl na jaře v květnu na soustředění v Les Deux Alpes, kde jsem nejela na soustředění, ale jela jsem si vyzkoušet ježdění, ale hlavně režim, jestli Kryštof bude O.K. To fungovalo. Tak začala normálně letní příprava. Program začíná být náročný až teď. Zatím to zvládá dobře. Já se snažím cestování co nejvíc udělat, aby co nejmíň času trávil v autě. Do Saas-Fee to trvá dvanáct hodin autem, takže lítáme a pak popojíždíme kratší úseky autem nebo vlakem. Snažím se mu to zpříjemnit a on vypadá dobře.“
Nejste překvapená, jak rychle jste se dostala do formy? Trenér Marek Jelínek říká, že byste mohla zítra závodit…
(smích) „To nevím, to by bylo hustý. Já jenom doufám, že moje zkušenosti, které jsem za těch pár let nasbírala, mi pomáhají. Nebála jsem se toho, protože jsem si to vyzkoušela po StarDance. Samozřejmě, nepřestala jsem celou sezonu jezdit, ale příprava před prvním svěťákem na sněhu trvala jen deset dní. Fyzická příprava na StarDance byla velká, ale na sněhu jsem stála deset dní a pak jsem jela svěťák. Říkám si: Já mám vlastně ty zkušenosti a můžu se na to spolehnout. Tady jde hlavně o fyzičku, jestli se člověk dobře vrátí silově. V ježdění jsem se cítila dobře a fyzická síla mi pomáhá i v technice.“
Jak zvládáte trénink v nové roli?
„Já už jsem teď spokojená, že můžu jezdit. To jsem na jaře nečekala. Je to super, pro mě je mentální odpočinek, když jdu na kopec. Já budu spokojená, když budu zdravá na konci sezony. Co se týče zranění, zažila jsem toho dost. Kdyby se povedla kvalifikace na olympiádu, bude to supr. Výsledkově jsem z toho vypadla, holek přibylo dost. Nejsou čtyři holky, ale je jich tam deset. Semifinále je jako velké finále. Rok jsem nezávodila. Sledovala jsem to, člověk z gauče si říká, že by to projel rychleji a pak to vypadá jinak. Uvidím na Pitztalu a na svěťáku v Cervinii, jak to bude vypadat. Když budu na olympiádě, budu spokojená.“
Jak moc vám pomohlo v plánech, že se v prosinci v Cervinii jedou dva individuální závody, v nichž můžete sbírat body?
„Oni to furt mění. Ještě před měsícem byl termín Cervinie jiný, byl tam singl závod a týmový závod. Teď mi Jelen říkal, že jsou tam dva singly. To je super! Kdyby tam byl jenom jeden závod, Čína je víceméně jasná, to bych musel první svěťák vyhrát, abych nemusela do Číny. Ono to bohužel nejde spočítat přesně. S Jelenem jsme se bavili o tom, že kdybych na prvních závodech byla v malém finále dvakrát, tak je to asi O.K. Kdybych byla dvakrát desátá, do Číny asi pojedu.“
Co bude s tradicí vašeho finálového knírku?
(smích) „Já vůbec nevím! Přijdu si, že jsem v nějaké jiné životní etapě, jestli už to není moc trapný… Myslím si, že uvidíme před Cervinií. Myslím si, že se rozhodneme v den závodu podle pocitu.“
