Na "dětské" olympiádě vyhrál jediné české zlato: Uvidíme, co přinese čas

„Tajně jsem věřil, že Tomáš vyhraje, byl dobře připravený,“ přiznává závodníkův otec a trenér v jedné osobě Tomáš Portyk starší. „Nezapomeňte ale, že tady soutěžil s o rok staršími soupeři,“ připomíná.

„Věřil jsem, že alespoň třetí být můžu. Výhra je pro mě takové plus,“ komentuje svůj úspěch zlatý medailista Portyk.

Odhadovat šance před závodem ale nebylo snadné, protože většinu svých soupeřů potkal poprvé v životě. „Znal jsem asi tři lidi, s ostatními normálně nezávodím. V tom je tahle olympiáda oproti jiným závodům zvláštní,“ říká Tomáš Portyk.

Cenný úspěch se chystal pořádně oslavit až po návratu domů. Na oslavy přímo v Innsbrucku nebylo moc času, po jednodenním volnu se Portyk musel vrátit k tréninku.

Navíc se postavil i k dvoukolovému závodu družstev ve skoku na lyžích. V týmu je spolu s Tomášem Friedrichem a Natálií Dejmkovou, kteří ve svých individuálních soutěžích skončili shodně šestí. „Podle pravidel musíme být v týmu sdruženář, skokan a holka,“ vysvětluje Portyk.

Vedle trénování si ale našel čas i na obhlídku dalších disciplín. „Ve středu jsem byl na hokeji, snažím se to tu trochu obejít,“ vypráví Portyk.

Díky svému otci Tomáši Portykovi staršímu, bývalému reprezentantovi a nynějšímu kouči skokana Romana Koudelky, se Portyk věnuje lyžování od dětství. „Poprvé jsem skákal na lyžích, když mi byly tři roky, ale nepamatuji si to,“ přiznává.

Na většinu lidí působí skoky na lyžích jako zvláště nebezpečná aktivita. „Já už jsem to ale dělal tolikrát, že mi to přijde úplně normální,“ zůstává v klidu mladý závodník.

Zlomená noha bylo nejhorší zranění

Na lyžích si přivodil zatím jen jeden vážnější úraz. „Když jsem byl malý, zlomil jsem si nohu. Od té doby se mi ale naštěstí nic vážnějšího nestalo.“

Severské kombinaci se Portyk začal věnovat před dvěma lety. „Více mě baví asi skok, který není tak náročný. Ale v běhu jsem zase silnější,“ přemýšlí. Jeho slova potvrzuje i jeho otec.

„Obecně myslím, že je Tomáš lepší běžec. Na severskou kombinaci má dobrou figuru, na skokana by byl trošku těžší,“ objasňuje, proč svého syna přivedl právě ke sdruženářské disciplíně.

V lyžařském sportovním klubu v Lomnici nad Popelkou trénuje Tomáš Portyk čtyřikrát týdně. Ve svých patnácti letech se vedle tréninku musí věnovat také škole. Individuální studijní plán ale prozatím nepotřebuje.

„Chodím na základní školu T. G. Masaryka v Lomnici. Mám štěstí, že mě ze školy uvolňují, za což jim moc děkuji,“ vzkazuje. Vedle školy a lyžování se příležitostně věnuje i svým dalším sportovním koníčkům. „Když je čas, hraju doplňkově fotbal a někdy si s kamarády zahraju tenis.“

Přestože mu teď mnozí malují zářivou budoucnost, mladý závodník svůj zlatý úspěch na „dětské olympiádě“, jak ji sám nazývá, nechce přeceňovat.

Při představě dalších úspěchů v nadcházejících letech zůstává opatrný. „Uvidíme, co přinese čas. Zúčastnit se olympiády a vyhrát Světový pohár by chtěl totiž každý,“ říká Tomáš Portyk.

Tomáš Portyk (vpravo) po svém vítězství na mládežnické olympiádě v Innsbrucku. • Reuters

Na premiérové zimní olympijské hry mládeže, které v neděli skončily, přijelo více než tisíc závodníků z celého světa, z toho 24 českých reprezentantů. Letní Hry pro sportovce ve věku 14 až 18 let měly premiéru už před dvěma lety v Singapuru.

Nejcennější kov tehdy vybojovali hned dva Češi – judista David Pulkrábek v kategorii do 55 kilogramů a tenista Jiří Veselý ve čtyřhře společně s Oliverem Goldingem z Velké Británie.