Když se v Harrachově naposledy konal letecký šampionát, Roman Koudelka byl dvanáctiletý kluk, který s kamarády koumal, jak se dostat zadarmo do hlediště. Tentokrát to bude on, kdo bude bavit publikum. Česko má v něm naději pro soutěž jednotlivců i trumf pro nedělní soutěž týmů.
V nejlepší možnou chvíli se skokan na lyžích Roman Koudelka vrátil do elitní desítky Světového poháru. Skoro celý podzim sice promarodil kvůli potížím s krční páteří.
Po Novém roce se ale postupně dostával do formy a minulý týden si zvednul sebevědomí díky čtvrtému a sedmému místu v Trondheimu a Oslu. Od zítřka chce na mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově bojovat o medaili.
Jak jste prožíval minulý šampionát v Harrachově v roce 2002?
„To si pamatuju. S kluky z Harrachova jsme falšovali lístky. Já jsem žádný neměl, snažili jsme si vytisknout akreditaci, což moc neprošlo. Bylo to vtipné, když jsme to zkoušeli na tiskárně. Navíc já, když si s počítači netykám ani teď. Ale nakonec jsme sehnali originální lístek…“
Jsou pro vás skoky na mamutu největším adrenalinem?
„Největší nervy jsem měl v Planici, navíc to tam teď zvětšují. Náš bývalý trenér Ritchie Schallert říkal, že Harrachov dobrý, ale do Planice mě pouštět nechtěl. Že to prý není žádný kinder geburtstag, žádný dětský narozeniny. Zanechalo to ve mně respekt.“
Při letech v Harrachově už jste byl před třemi lety na stupních vítězů…
„Já se dozadu moc nekoukám. Když jsem byl třetí, tak to nikdo nečekal. Z toho důvodu zůstávám klidný. Bude záležet na prvních skocích.“
Povzbudily vás výsledky ze závodů na severu?
„Vrátil jsem se hodně povzbuzený, protože už v Lahti v soutěži týmů se mi to povedlo. Do té doby jsem to vždycky zkazil já, nebo vítr. Pravý úspěch přišel v Trondheimu a v Oslu už bylo vidět, že když si člověk věří a i trošku pokazí skok, tak se nic neděje, že to furt do té desítky dá.“
Jak vysoko si věříte?
„Já si cíle nedávám, po tom, co jsem si prožil, se na to koukám z druhé stránky. Zdraví je důležité a něčím se stresovat nebudu. Chci být usměvavý, v pohodě, když se mi toto povede, výsledek pak přijde.“
Třeba i medaile?
„Já jsem hlavně rád, že se mi povedlo stabilizovat skoky, že jsem si začal v hlavě věřit. Potvrdilo se, že jsem potřeboval skákat, a že se to otočí. To se teď stalo. Psychicky jsem na tom nejlíp, co jsem kdy byl. Věřím si. V našem sportu se může stát cokoli. Šance na medaile v jednotlivcích i družstvech je vždycky. Nemá cenu říkat, že nejedeme pro medaili. V Harrachově je všechno možné.“
Jak to?
„Zaprvé jsme doma. Věřím, že Krakonoš sešle dobrý vítr. Před třemi lety mi taky poslal dobrý vítr. Kdyby to zopakoval, nezlobil bych se. Pak je šance na medailové stupně, ale nerad o nich mluvím. Pro mě je v jednotlivcích každé umístění do desátého místa fantastické.“
| Program MS v Harrachově |
|
ČTVRTEK |
