Příklad dvojnásobné olympijské medailistky Evy Samkové dává sílu systému české snowboardkrosové školy, v níž i díky pravidelným kempům pro mládež vyrůstají nové naděje. Jednou z nich je čtrnáctiletý Bruno Tatarko. Kluk z Frýdku-Místku už má za sebou triumf na dětské olympiádě a rád by už za čtyři roky startoval na té opravdové v Pekingu.
Když před čtyřmi lety Eva Samková pobláznila republiku vítězstvím v Soči, Bruno Tatarko se o tom dozvěděl esemeskou od rodičů. Přesto právě tam začala jeho sportovní kariéra.
„Hned po olympiádě jsem viděl leták na kemp Evy Samkové. Jel jsem tam, Eva si mě vybrala a začal jsem jezdit,“ vzpomíná Tatarko. „Asi jsem byl sympatický a začalo se mi dařit, vybrali mě do výběrového kempu. Hodně mě to inspirovalo.“
Po čtyřech letech je z něho velká naděje do budoucna. V minulé sezoně vyhrál mistrovství republiky, ovládl také německý šampionát a na dětské olympiádě na Dolní Moravě ukázal i svou všestrannost. Vyhrál snowboardkros a druhý byl v paralelním obřím slalomu i ve slopestylu.
„Bruno je vysoký, vypadá dost vyspěle, to je důležité,“ hodnotí svého mladého kamaráda Eva Samková.
Tatarko dodnes vzpomíná na den, kdy olympijskou šampionku spatřil poprvé na snowboardkrosovém kempu.
„Byl jsem z toho velmi nadšený, hlavně, jak tam přinesla olympijskou medaili. Všichni si ji nasazovali, všichni ji chtěli mít, byl to pěkný pocit,“ vzpomíná Tatarko, který i dál trénoval na kempech, které pro mládež od olympiády v Soči pravidelně pořádá český snowboardkrosový tým.
„Pro mě to byla brána, která mi otevřela svět do snowboardcrossu. Tam jsem potkal Jelena (trenéra Marka Jelínka), Evu, Flašku (trenéra Jakuba Flejšara). Hodně mi to pomohlo.“
Duchovními rodiči kempů jsou Samková a trenér Jakub Flejšar.
„Kempy přináší od začátku ovoce, jsou zaběhlým produktem. Letos byly dva a byly beznadějně plné,“ líčí Flejšar. „Děti jsou z toho nadšené. Vrací se nám stejné a přibývají kamarádi. Škoda, že toho nezvládáme víc. Druhý týden v červenci pořádáme i letní kemp na Lipně, kde si vyzkouší wakeboardy, paddleboardy…“
Tatarko však už svět dětských kempů opouští. Příští sezonu už bude plnohodnotným členem juniorské reprezentace, s kterou bude jezdit po soustředěních a mezinárodních závodech. Sportovní povinnosti ale kombinuje se studiem na anglickém soukromém gymnáziu ve slovenské Žilině.
„Jsem na intru, když jedeme do Rakouska, ještě musím dojíždět do Prahy. Zatím to zvládám, ale je to velmi těžké. Všechny předměty máme v angličtině, je to dost náročná škola. Skoro pořád jsem někde pryč, musím hodně dohánět,“ vysvětluje Tatarko.
Svojí cestu už si ale vybral. Podporují ho i rodiče, kteří se už smířili s rizikem snowboardkrosových závodů.
„Mamka už se s tím nějak porvala,“ usmívá se Tatarko. „Hodně mě podporují. Začalo se mi dařit, jsem rád, že mě podporují. Můj největší sponzor jsou rodiče.“
Teprve ho čekají první závody v juniorské kategorii, Tatarko už ale myslí mnohem výš. V osmnácti by se rád dostal na olympijské hry do Pekingu.
„Je to můj sen. Velmi se budu snažit, abych se tam dostal. I kdybych nevyhrál, určitě bych tam chtěl být,“ plánuje Tatarko.
