Příchod elitního kouče byl pro Daniela Pauluse před kvalifikací na zimní olympiádu v Milánu a Cortině jako svěží vítr do plachet. Přípravu českého skikrosaře totiž opět provázela nervozita. Vysoké tréninkové nasazení vyústilo ve vážné komplikace s kýlou a následnou operaci břicha. Třicetiletému závodníkovi z Přerova, sužovaného obavami z další promarněné sezony, pomohl právě nově nasazený trenér ze Švýcarska Guillaume Nantermod. „Já bych byl na základně doporučení doktorů opatrnější. Guillaume k tomu však přistupoval opravdu optimisticky a motivoval mě, ať se zkusím, třebaže na sílu, opět posouvat,“ líčí reprezentant v rozhovoru.
Jak tedy hodnotíte spolupráci s novým koučem?
„Je obrovským přínosem nejen pro tým, ale i pro celou disciplínu. Mohl by zvednout ambice celé české skikrosové kultury, protože tu od dob Toma
Krause
nijak světoborné nejsou. Oproti konkurenci jsme dosud tak zvučné jméno v týmu neměli. Když teď přijedeme na ledovec, ostatní družstva nás díky Guillaumovi berou mnohem lépe.“
Prozraďte, co se na trénincích oproti dřívějšku změnilo?
„Přinesl spoustu nových technických inovací, což konkrétně mně hodně pomohlo. Rozdíl vnímám i v mentalitě. Bavíme se v angličtině, a tak je vše jednodušší, rovnější.“
Kde trenér Nantermod klade největší důraz?
„Hodně mi poupravil techniku startovacích sekcí, v nichž jezdíme nahoru a dolu prvky, se kterými se v klasickém lyžování nesetkáte. Abyste správně trefil všechny elementy startovní sekce, je potřeba předvést dokonalé souhry celého těla. Ta je při nabírání rychlosti zásadní. Guillaume tohle dokáže skvěle předat. V minulosti vyhrál mistrovství světa ve snowboardcrossu, takže má hromadu cenných zkušeností, které mi může předat. Právě tohle mě na společných trénincích baví nejvíc.“
Byl jste před prvním společným tréninkem nervózní?
„Docela jo, hlavně z té angličtiny. Skikros je náročný v tom, že u některých skoků máte jediný pokus a musíte se proto s trenérem shodnout na taktice. V opačném případě vám hrozí vážné zranění. Byť jsem nervozitu cítil, po chvíli bylo jasné, že to bylo zbytečné.“ (usmívá se)
Dříve vedl elitní jména a týmy. Přijde vám přísný?
„Neřekl bych. Spíš je hodně cílevědomý. Dřív jsem si říkal, jak některé věci přeháním, ať už jde o množství tréninků nebo ambice. Guillaume je v tomto směru na jiné úrovni. (směje se) Dokáže mě posouvat. Učím se vypořádávat s tím, že někdo přináší novou, větší energii.“
Takže cítíte, že Nantermod rozvíjí váš potenciál?
„Strávili jsme spolu spoustu dnů mimo sníh a rychle ve mně našel výraznou soutěživost. Poměřovali jsme se na kolech, v badmintonu a v dalších různých sportech. Ve vytrvalostních a technických disciplínách je na hodně vysoké úrovni, takže si notujeme. V soutěžení jsme se našli, ví, co si ke mně může dovolit. Čte ve mně líp a snáz, než já sám.“
Zdravotně jste už plně v pořádku?
„Na sto procent ne. Naučil jsem se s tím ale pracovat a musím opět vyzdvihnout Guillaumea. Já bych byl na základně doporučení doktorů opatrnější. Guillaume k tomu však přistupoval opravdu optimisticky a motivoval mě, ať se zkusím, třebaže na sílu, opět posouvat. Teď už se nijak limitován necítím.“
Zastupuje tedy roli i mentálního kouče?
„Určitě. Obratem se vrátím k té angličtině. Komunikace je jednodušší, oproti rodnému jazyku se vyhnete omáčce, což mi hodně pomáhá. Nemůžete se navíc tolik vymlouvat a spíš si vše nejdřív zpracujete v sobě.“ (směje se)
Minulou sezonu jste kvůli zraněním takřka celou vynechal. Jak vám bylo, když jste zase narazil na zdravotní komplikace?
„V posledních dvou sezonách jsem se trápil s náročným comebackem po zlomenině stehenní kosti a kyčelního kloubu. Po mistrovství světa pak přišly i přetrhané vazy v kotníku… Bylo toho hodně, takže když přišla kýla, lekl jsem se, co vše to zas bude obnášet. Operace břicha ale proběhla velice dobře. Věřím, že se jednalo na dlouhou dobu o poslední komplikaci.“
Na mašině si jízdu dobře nasimuluji
Jedním z vrcholů nadcházející sezony je olympijská kvalifikace…
„Je to můj cíl. Na jednu stranu se k němu nechci zcela upínat, na druhou však nemám moc jiných důvodů, proč bych to dělal. Snažím se trénovat na maximum a obětovat tomu vše. Nechci se zúčastnit, nýbrž udělat nějaký výsledek.“
Probíral jste s novým koučem, co navíc je potřeba k úspěchu v kvalifikaci udělat?
„Možná, že i to je příčina mého zranění…Přístup k přípravě, během níž jsem trénoval pět hodin denně, vyústil v ony problémy s kýlou. Nic extra specifického v tomto směru neřešíme. Snažíme se zkrátka trénovat každý den na maximum. To je naše cesta.“
Dříve jste závodil v alpském lyžování. Co vás přivedlo k úplnému přesedlaní na skikros?
„Asi finanční situace. V alpském to bylo nastavené tak, že s výsledky, kterých jsem dosahoval, bylo těžké se uživit a zabezpečit sezonu. Jezdil jsem sice na světové poháry, nedokázal jsem však bodovat. Dostal jsem pak nabídku zkusit skikros, kde jsem měl mnohem lepší vyhlídky. Obecně tíhnu k adrenalinovým sportům, mám rád motokros. Řekl jsem si: ´Když spojím motokros a alpské lyžování, vznikne skikros.´ (směje se) Vše si sedlo, hned jsem se v tom našel. Krátce po změně disciplíny jsem zkusil závod evropského poháru, kde jsem se hned kvalifikoval do finálních rozjížděk. Euforie, která následovala poté, co jsem kvaldu zvládl, byla tak silná, že jsem se v rozhodnutí pro skikros naprosto ujistil.“
Na motorce tedy také jezdíte?
„Ano, právě na té motokrosové. Beru to jako přípravu mimo sezonu. Zlepšuji hlavně reflexi a čtení terénu. Pohybuje se ve vysokých rychlostech, takže pokud nemám šanci dostat se na sníh, na mašině si jízdu dobře nasimuluji. I co se týče skoků.“
Pomáhá to i v adaptaci na adrenalin, nebo je zkrátka nemožné si zvyknout úplně?
„Určitě to pomůže. Tréninkových jízd na lyžích není dost, pochopitelně je nemůžete absolvovat denně. Každá chvíle, kdy se tomu můžete přiblížit, je proto přínosem. Dokud budu moct, motokros z přípravy nevyřadím.“
Musí být všichni skikrosaři adrenalinovými nadšenci?
„Samozřejmě. Není to sport pro každého. Koluje fáma, že dobrý alpský lyžař nemá ve skikrosu problém, avšak realita je jiná. Jet za někým nalepený na půlmetrovou vzdálenost, nevidět hranu skoku, jen kopírovat pohyby někoho jiného a to vše ve stovce (kilometrů za hodinu), je něco jiného… Dravost musíte mít v sobě.“
Připouštíte si na startu vysoká životní rizika?
„Myslím, že kdyby si to někdo připouštěl, nemůže být úspěšný. Na start musíte jít s čistou hlavou. Na nehody se navíc nedá nějak zvlášť připravit. Přijde nějaký kontakt, který vás rozhodí, a musíte to řešit instinktivně v tu danou dobu. Já se k tomu tak stavím. Připravovat se na nejhorší nemá smysl, musím podat maximu a věřit, že zvládnu správně reagovat na to, co přijde.
