Sjezdař Albrecht po pádu zapomněl i city k rodičům

Přestože už se chtěl do Světového poháru vrátit na začátku prosince, jeho comeback se zatím stále odkládá. Ale nejen to: učil se znovu pojmenovávat zvířata a hledal ztracené city.

Když se probudil z umělého spánku, zprvu Daniel Albrecht nepoznal ani přítelkyni, ani rodiče. „Byli se mnou denně a jejich přítomnost mi dělala dobře, ale něco takového jako lásku jsem necítil,“ líčil pro Spiegel.

Pád v rychlosti 138 kilometrů v hodině při tréninku sjezdu v Kitzbühelu mu zablokoval části paměti. „Třeba jsem úplně zapomněl názvy zvířat. Vidím obrázek, vím, že to zvíře žije v Africe, ale už mě nenapadne, že se mu říká slon.“

Také střípky míst v mysli je schopen s minulostí spojit teprve, když se znovu vrátí. Občas se cítí nesvůj u večeře s dalšími lyžaři. Kvůli dlouhé pauze ztratil souvislosti. „A když konečně vím, o čem mluví, jsou už u jiného tématu,“ řekl pro Tages-Anzeiger. „Snad si myslí, že jsem klidnější.“

daniel albrecht • ČTKNa lyže se postavil hned v dubnu, týden po propuštění z nemocnice. „Zapnul jsem je a jel, aniž bych věděl, jestli to ještě dokážu.“ A cítil se dobře. „I když si hodně z minulosti možná už nikdy nevybavím, při lyžování cítím, že žiju.“

Na konci minulé sezony sledoval závody v televizi bez zájmu. Ovšem zahájení sezony obřím slalomem v Söldenu, kde loni vyhrál, v něm ještě posílilo touhu po návratu. Už se nevydrží dívat. „Ale sám si nejsem jistý, zda comeback není iluze,“ uvedl šestadvacetiletý sjezdař. „Hledám podporu. Nechci se vzdát. Pokus o návrat je pro mě terapií na cestě k sobě samému.“

Bezvládný Daniel Albrecht leží kousek od záchranné sítě • čtk

Zkraje prosince pomýšlel na start v obřím slalomu v Beaver Creeku, ale nakonec odjel trénovat zpět do Švýcarska. Fyzicky se cítí jako před dvěma či třemi lety. „Vzhledem k tomu, že jsem před osmi měsíci ležel v nemocnici bez sil, je moje současná forma podivuhodně dobrá. Ale návrat do Světového poháru přijde v potaz, pokud budu schopný postoupit do druhého kola,“ vysvětloval.

Chvíli mu trvalo, než se znovu naučil, jak perfektně zvládnout zatáčky. A stále se pokouší dohnat ztrátu pár desetin vteřiny na ty, s nimiž se před pádem měřil. „Je pro mě těžké odhadnout rychlost a vlastní hranice. Někdy bych přísahal, že jedu na limit. Ale v cíli se ukáže, že čas byl mizerný.“