Vládců dekád českého sportovního století není deset, ale jedenáct. V anketě Největší momenty českého sportu, kde vybírala veřejnost i odborná porota, se na slavnostním večeru v pražském Foru Karlín připomněly úspěchy Emila Zátopka, Věry Čáslavská či hokejistů z Nagana, běžkařka Kateřina Neumannová a desetibojař Roman Šebrle se o vítězství ve své dekádě rozdělili.
„Pro mě je velkou ctí remizovat s Romanem, to se nestává jen tak každému. Roman, kromě toho, že se nám všem vždycky líbil, byl inspirativní tím, že zvládl deset disciplín,“ hodnotila Neumannová výsledky dekády 1999 – 2008, v níž jí olympijské vítězství z bruslařské třicítky z Turína stačilo na vítěznou remízu s Šebrlem, který v tomto období jako první překonal hranici 9000 v desetiboji, vyhrál olympiádu v Aténách a v roce 2007 i mistrovství světa.
„Já si na závod Kateřiny pamatuju naprosto přesně. Odběhl jsem si z posilovny nahoru mezi trenéry a všichni jsme to tam sledovali,“ líčil Šebrle. „I pro mě je ta remíza naprosto fantastická a já si jí velmi cením.“
Vyhlášení nejemotivnějších momentů jednotlivých dekád orámovalo výroční večer českého sportu ve Foru Karlín. Vítězi dalších dekád byli vyhlášeni gymnasta Bedřich Šupčík, fotbaloví finalisté z MS 1934, zlatí hokejisté z MS 1947, trojnásobný zlatý medailista z OH 1952 Emil Zátopek, sedminásobná olympijská vítězka ve sportovní gymnastice Věra Čáslavská, fotbaloví mistři Evropy 1976, tenisová legenda Martina Navrátilová, zlatí hokejisté z Nagana a sněhová obojživelnice Ester Ledecká, dvakrát zlatá ve dvou různých sportech na letošních ZOH v Pchjongčchangu.
„Viděl jsem Waynea Gretzkého plakat v útrobách kabin. Pro nás to byla otázka hrdosti, že malá země, Česká republika, vyhrála turnaj století. Po návratu do Kanady nám v Montrealu připravili červený koberec a ocenili nás,“ vzpomínal olympijský šampion z Nagana Jiří Šlégr.
Srdíčko je české!
Hned dvě dekády ovládly úspěchy fotbalistů, v čele se zlatými hochy z Bělehradu 1976, kdy finále mistrovství Evropy proti NSR rozhodl dloubák Antonína Panenky poté, co soupeř předtím vyrovnal v poslední minutě normální hrací doby.
„Jsem rád, že Němci vyrovnali, protože bych dneska nebyl tak slavný,“ smál se Panenka. „Penalta je velmi frekventovaná otázka na besedách, hospodách. Mě neomrzelo o tom vyprávět, jsem naopak rád, že o to mají zájem a baví to několikátou generaci.“
Cenu za hrdinku sedmdesátých a osmdesátých let, tenistku Martinu Navrátilovou, která po emigraci většinu své kariéry reprezentovala Spojené státy, převzala její sestra Jana.
„Vy se nedovedete představit, jak se Martině stýskalo. Ona hrála samozřejmě za sebe, ale když vyhrála, tak vždycky vzpomínala na Berounku, na Řevnice, na smradlavou klubovnu, která smrdí antukou, na Štvanici, na tramvaje v Praze a na Vltavu,“ řekla z pódia zjevně dojatá Jana Navrátilová. „Když sem přijedu, můžu mít zavřené oči, ale jsem prostě doma. Martina sice hrála s cizím pasem, ale srdíčko je české.“
