Fotbal jako osmý nejatraktivnější sport na dívání a sedmnáctý z pohledu atraktivity samotného aktivního provozování. Za jógou či šipkami. Takové výsledky vypadly z výzkumu Národní sportovní agentury za spolupráce s výzkumnou agenturou Český národní panel. „Absolutně to v žádném případě nebylo proti fotbalu,“ reaguje Ondřej Špaček, hlavní metodik a tvůrce průzkumu. „Byla snaha udělat naprosto objektivní výzkum a zmapovat, jak na tom Česká republika se sportem je.“
Hřiště před startem jarní části ligy odolávají mrazu, v českém fotbale je ale pořádně horko kvůli výsledkům výzkumu popularity sportu v zemi, který si zadala Národní sportovní agentura. Fotbal v ní překvapivě propadl a šéfové svazu i ligy se hned ostře ozvali. Ondřeje Špačka ve čtvrtek čeká schůzka s šéfem FAČR Martinem Malíkem. „Já pevně věřím, že bude profesionální, že bude diskuze věcná a pevně věřím, že bude i milá,“ líčí Špaček.
První reakce od pana Malíka či šéfa LFA Dušana Svobody ale byly ale přesně opačné, co na to říkáte?
„S oběma jsem v dlouhodobém kontaktu, zvlášť pro pana Svobodu jsem mnohokrát připravoval studie, takže se s oběma velmi dobře znám. Ve výzkumu jsme vzali dohromady prosté souhrny a průměry. Dávali jsme důraz na to, aby průzkum nebyl složitý, aby nebyl zneužitelný. Naprosto na rovinu, když jsme výsledky shrnuli, říkal jsem si: Á, budou problémy...“
Někteří si dokonce myslí, že to byl šprajc proti fotbalu...
„Vůbec! Naopak, to je na tom ten největší paradox. Já mám osobně k fotbalu velmi pozitivní vztah, pan Hnilička taky. Všichni ti lidé, kteří se kolem toho točíme, jsme sportovci. Shodou okolností jsme i blázni do fotbalu. Ale podívejme se, kdo chodí na stadiony, jakým způsobem je připraven program. Podívejme se na plné stadiony na západ od nás.“
I tak ale výsledky docela šokovaly, byli jste taky překvapení?
„Na první dobrou nás to překvapilo opravdu všechny. Když se nad tím člověk hluboce zamyslí, uvědomí si, že výzkum nebyl dělaný mezi fanoušky. Úplně jinak by dopadl, kdybychom se postavili s tazatelskou sítí před stadiony a ptali se jich při odchodu. Kouzlo výzkumu bylo, že jsme se ptali všech bez rozdílu, jestli jste fanoušek, nebo nejste, jestli jste sportovec, nebo nejste. Ptali jsme se všech napříč. Dívali jsme se na všechny, věkově, sociálně, ekonomicky i geograficky. Díky tomu je vzorek velmi reprezentativní. V tom je kouzlo, zároveň i zakopaný pes.“
No právě. Mělo smysl ptát se na popularitu sportů lidí, kteří se o sport v podstatě nezajímají?
„Pro koho jsme ten výzkum dělali? Kdo je jeho uživatelem? Je to státní autorita, prodloužená ruka vlády, která se má starat o 10,6 milionu obyvatel České republiky. Není to žádný zájmový klub, žádná soukromá televize. Je to stát, který chce utrácet veřejné prostředky na podporu. Stojím si osobně za tím, že pokud se jednalo o výzkum organizace státní, vládní, která má za úkol efektivním způsobem utrácet veřejné prostředky daňových poplatníků, je třeba znát názor celé populace, ne si vytáhnout vzoreček fanoušků.“
Jak spolehlivý je ale použitý kmen respondentů? V Českém národním panelu se může registrovat kdokoli a za účasti v online dotaznících dostává tzv. oplatky, za něž si pak může vybrat odměny. A tito lidé, často bez vtahu ke sportu, byli postaveni před povinnost ohodnotit 105 sportů. Myslíte, že k němu přistoupili odpovědně?
„Právě, že to myslí vážně, oni se přihlásili, byli ochotni podělit se o své názory. Na Českém národním panelu se vybíralo z takových organizací, které mohly garantovat onu reprezentativnost. Je tam celý vzorek populace. Pozitivum je, že jsou tam lidé, kteří se chtějí pochlubit svým názorem. Znamená to, že jsou to lidé, kteří vám s největší pravděpodobností nelžou.“
Jenže je možné, že většina respondentů o sportu moc nevěděla a přitom jednotlivá odvětví hodnotila. Nebylo lepší jim zadat otevřenou otázku, kde by své oblíbené sporty vyjmenovali?
„Určitě ne. To jsme zvažovali, ale ustoupili jsme od toho. Otázka by měla úplně jinou povahu a vylučovala by odpovědi od lidí, kteří sportu neholdují. My jsme potřebovali posoudit všechny sporty. Nás ze sociologického úhlu pohledu nezajímá, co lidi dělají, ale jaký sport vnímají jako vhodný ke sportování.“
Jedna z otázek se doslova ptá na atraktivitu sportů z pohledu aktivního sportování. Vy se tedy vlastně neptáte, jestli lidé sportují, ale jestli jim ta představa přijde atraktivní. A střílení z kuše se tak třeba dostalo před florbal. Nebylo by lepší se zeptat: Jakým sportům se aktivně věnujete?
„Vy se na to díváte pořadím. Ale kdybychom zaokrouhlili body, byla by spousta sportů na stejném pořadí. Ty sporty, které vyšly vysoko, jsou rozhodně sporty, které má smysl rozvíjet, protože česká populace dala signál na reprezentativním vzorku, že by se těmito sporty ráda bavila a ve volném čase je aktivně využívala.“
Takže jste vlastně získali vyjádření, jaký sport by lidi rádi imaginárně vyzkoušeli, je to tak?
„Přesně tak. Zajímá nás i názor člověka – pecivála, který se na sport dívá s despektem. Od začátku jsme počítali, že nějaké sporty budou neznámé. To se prolnulo do hodnocení. Vzorek byl skutečně reprezentativní, pět tisíc odpovědí je porce jako blázen, proto má Národní sportovní agengura supr zdroj pro dílčí analýzy.“
Jaký smysl mají ale údaje o atraktivitě sledování sportů, když tvrdá data o televizní sledovanosti vycházejí úplně jinak? Ať už se to týká fotbalu, nebo třeba MMA, která ve výzkumu atraktivity sledování skončila na 78. místě.
„Popularita sportu není jenom sledovanost v televizi. Znamená také, jestli jsem ochoten se sebrat a podívat se sto kilometrů třeba na taneční soutěž. Podle výsledků třeba vychází, že cyklistický závod zaujme velkou skupinu lidí a je to už potenciálně chycená skupina.“
Analýza atraktivity sportů z hlediska jejich sledování jako divák
|
1. Lední hokej 7,47 (průměrná známka) |
Analýza atraktivity sportů z hlediska jejich aktivního provozování
|
1. Bowling a kuželky 5,72 |
Pozn. Respondenti sporty hodnotili na škále od 1 (nejméně atraktivní) do 10 (nejvíce atraktivní).
