Tabu parťačky Navrátilové: Trauma z lásky s o 33 let starším koučem
Vztah tenistka – trenér je stejně intenzivní jako manželství, říká se. Existuje kupa případů, kdy tenisová spolupráce přeroste v kompletní péči. Jsou mezi nimi happy endy, letmé románky i toxické vztahy, jež zúčastněné poznamenají na celý život. O jednom takovém promluvila po desítkách let i americká legenda Pam Shriverová. V sedmnácti letech měla poměr se svým padesátiletým ženatým trenérem a odnesla si z něj těžké trauma.
Byla polovinou nejúspěšnější deblové dvojice, kterou kdy ženský tenis spatřil. Vytáhlá Američanka Pam Shriverová vyhrála po boku Martiny Navrátilové 74 turnajů ve čtyřhře, z toho dvacet grandslamových. Jejich osm ovládnutých grandslamů za sebou stojí dodnes coby nepřekonaný rekord.
Singlové resumé Shriverové je taktéž oslňující – číslo tři na žebříčku, finále US Open 1978, celkem 21 WTA titulů. A mohlo být i lépe, pokud by se v individuální kariéře nepotýkala s vlastními démony.
Po desítkách let mlčení o nich dnešní tenisová komentátorka a matka tří dětí promluvila poté, co během covidové pandemie podstoupila terapii. A hodlá na problém příliš těsného a nezdravého vztahu s trenéry upozornit současnou i nastupující generaci. „Mou hlavní motivací je lidem připomenout, že se to děje stále a hojně. Toxické vztahy s trenéry jsou znepokojivě běžné v celém sportu. V tenise jsem jich za víc než čtyřicet let viděla tucty. Pokaždé, když slyším o tenistce, která chodí se svým trenérem, nebo vidím maséra, jak pracuje s ženským tělem, v hlavě se mi rozezní alarm,“ popsala v tenisovém podcastu. Její story později publikoval i The Daily Telegraph.
Shriverová udržovala pět let intimní poměr se svým australským trenérem Donem Candym, jenž byl o víc než třicet let starší. Románek začal, když jí bylo pouhých sedmnáct. Dnes devětapadesátiletá Američanka věří, že tyhle dva světy by se neměly spojovat. „Z vlastní zkušenosti můžu říct, že když sport a soukromí oddělíte, budete na tom lépe psychicky i výkonnostně ve sportu.“
Dona Candyho poznala, když jí bylo devět let. Pod vánočním stromečkem tehdy našla poukaz na tenisové hodiny v klubu, kde její matka hrála dvakrát týdně rekreačně čtyřhru. „Don byl Australan, vítěz čtyřhry na Roland Garros z padesátých let. Vzpomínám si, že byl velmi zábavný a okouzlující s typickým australským smyslem pro humor.“
Naplno spolu začali pracovat až v Shriverové dvanácti letech. „A začala dekáda, která tak silně formovala můj život. Bylo mi asi třináct, když mi Don oznámil, že odjíždí s manželkou na zimu domů do Austrálie a nějaký čas se neuvidíme. Vrátila jsem se domů a ve sprše se rozplakala. Tehdy jsem si to neuvědomovala, ale začínala mi puberta a já se do něj pomalu zamilovávala.“
V patnácti začala hrát mezi profesionálkami. „Rodiče měli práci doma a Don se stal nejen mým trenérem ale i opatrovníkem. Jezdil se mnou po všech turnajích.“
Na US Open 1978 zdolala v semifinále Martinu Navrátilovou, a ač ve finále těsně podlehla Chris Evertové, o šestnáctileté senzaci začal mluvit svět. Tlak neunesla, v příští sezoně absolvovala pět měsíců bez jediné výhry. „Uprostřed téhle bídy jsme po dalším prohraném zápase v prvním kole seděli v pronajatém autě před halou v Minneapolisu a Don mi říkal, co jsem měla zahrát jinak. Najednou jsem se rozplakala a řekla mu, že jsem se do něj zamilovala. Bylo mi sedmnáct, jemu padesát.“
Shriverová líčí, že tehdy mělo všechno pokračovat jinak. „Kdyby byl Don lépe informován, mohl si víc uvědomit potenciální komplikace, když trénujete dospívající dívku. Rozhodně to nebyl žádný predátor, když jsem v autě promluvila, nevěděl, co má dělat. Ale také měl před sebou tu velkou tenisovou naději, v šestnácti finalistku US Open. A nechtěl o ni přijít.“
Následoval milostný román, který trval pět let. K sexu prý došlo ale poprvé, až když bylo Shriverové dvacet. „Ale jinak jsme dělali všechno ostatní, co dva lidé, které to k sobě přitahuje, činí.“
Shriverová si prý procházela emočním peklem. „Nejhorší byl vztek a žárlivost, když se na turnaji objevila jeho manželka. Přitom Elaine byla zlatíčko, ale pokaždé, když dorazila, museli jsme fungovat úplně jinak. Nedokážu vám popsat, kolik nocí jsem probrečela a druhý den musela jít hrát zápas. Elaine hlavně navštěvovala grandslamy a teď už vím, že mé největší zápasová fiaska souvisela i s její přítomností.“
Přes všechny strasti dorostla Shriverová v hráčku, která se osm let nepřetržitě držela v top 10 singlového žebříčku, s Martinou Navrátilovou získala dvacet grandslamů ve čtyřhře. „A dostavil se jiný strach. Když vyměním trenéra, co se stane s mým tenisem? Bála jsem se, že už nebudu takovou hráčkou.“
Cítila se opuštěná, neměla si s kým promluvit. Rodičům se svěřit nechtěla, vše tajila i před kolegyněmi v šatně. Její vztah s trenérem se sice postupně stal veřejným tajemstvím, v té době šlo ale o tak běžnou věc, že ho nikdo neřešil. „Až v roce 1984, když mi bylo dvaadvacet, jsem si uvědomila, že tak dál nemůžu. Vzala jsem si čtyřměsíční pauzu, vymluvila se, že jsem vyhořelá a rozešla se s Donem.“
Najala si nového trenéra, relativně nezkušeného Hanka Harrise. „S ním ani mým posledním trenérem kariéry Ericem Rileyem jsem nikdy čáru nepřekročila. Příští čtyři roky na túře od rozchodu byly mé nejlepší. Vyhrála jsem 15 titulů a osmdesát procent zápasů. Taky jsem začala doma randit s pár kluky. Konečně jsem zakusila trochu normální život.“
Shriverová se vdala až ve svých čtyřiceti letech za amerického herce George Lazenbyho. Z šestiletého manželství má tři děti. Don Candy zemřel předloni v jednadevadesáti letech.
„Stále na něj mám rozporuplné vzpomínky. Ano, podváděl svou ženu a měli jsme spolu dlouhou nevhodnou romanci. Na druhou stranu byl upřímný a já ho milovala. Ale on byl ve vztahu tím dospělým, měl najít cestu, jak ho udržet v profesionálních mantinelech. Až poté, co jsem absolvovala terapii, jsem se za všechno, co se stalo, začala cítit méně odpovědná. Uvědomuji si, že to byla jeho chyba.“
Shriverová přiznává, že ji láska s koučem poznamenala na celý život. Ovlivnila její navazování známostí, měla obtíže s udržováním zdravého odstupu od druhých, přitahovali ji starší muži. „Jak moje děti dorůstají, jsem na tohle téma citlivější. Ráda bych ochránila je i ostatní od traumatu z toxického vztahu.“
