10. června 2012 • 16:45

Bůh ví, kde jsou mé možnosti, říká sedmibojařská rekordmanka

FOTOGALERIE | Radost z vícebojařky Elišky Klučinové jen čišela. Však k tomu měla důvod. Vítězství v sedmiboji na TNT-Fortuna mítinku v Kladně ozdobila limitem pro mistrovství Evropy a olympiádu, ale hlavně novým českým rekordem 6283 bodů. O 15 bodů tak vylepšila dosavadní český historický výkon, který držela spolu se Zuzanou Lajbnerovou.

„Držitelka určitě zní líp než spoludržitelka. Ale zase jsme byly jediné dvě na světě, kdo měl plichtu. Omlouvám se Zuzaně Lajbnerové, že jsem jí rekord takhle vzala, snad mi to nebude mít za zlé,“ říkala s úsměvem čtyřiadvacetiletá Klučinová, jež se vrátila po pauze kvůli operaci halluxu (vbočeného palce) i se dvěma osobními rekordy na 100 metrů překážek a dvoustovce.

Tušila jste před osmistovkou, že by rekord mohl vyjít? Ještě v pátek jste říkala, že pokud byste měla běžet osmistovku v podobném čase jako při vyrovnání českého rekordu před dvěma lety, nepůjde to.
„Tak to jsem si přesně říkala ještě předtím, než jsem vyběhla.“

Vážně jste nemyslela na rekord, ale jen na čas potřebný na limit na olympiádu? To jste o deset vteřin neodhadla formu?
„Hlavou mi běželo jen 2:26, 2:26. Bohužel, já jsem ten typ, který to doopravdy neodhadne.“

A navíc pršelo.
„Bylo to hodně nepříjemné, nebyla to procházka růžovým sadem. Po prvních 400 metrech jsem už začala tuhnout. A pak už silou vůle a podpory stadionu jsem to doběhla tak, jak jsem to doběhla.“

Povedl se vám ale celý sedmiboj, s výjimkou posledních dvou disciplín jste si vylepšila výkony oproti předchozímu rekordnímu závodu.
„To je pravda, já jsem to fakt nečekala. Posledních čtrnáct dnů jsem se snažila přitrénovat, když jsem v Götzisu zjistila, že na tom nejsem tak, jak bych chtěla být. Asi se to povedlo. Dík patří všem mým trenérům, doktoru Miloši Barnovi, který mě dával do kupy a celému realizačnímu týmu.“

Loni jste se šla na operaci s vbočeným palcem, protože vás bolest v tréninku doháněla k pláči. Napadlo vás po loňsku, že se tak rychle dokáže vrátit do formy?
„Ještě než jsem šla na tu operaci, říkala jsem si, že by to mělo jít. Ale zahájila jsem podzimní přípravu a pak mě to zase setnulo, začalo mě to bolet. Mám velikou ztrátu v běhání. Díky doktorům, kteří se o mě starali, jsem se z toho dokázala vyhrabat. Ale je to lepší poslední měsíc, vyloženě jsem hodně naposilovala. Operovaný prst už mě nebolí. Nejvíc člověka do kolen dostane, když nevidí šanci, že by se to mohlo zlepšit. Tohle není ten případ.“

Lúcia Slaničková gratuluje Elišce Klučinové (na zemi) po sedmibojařském mítinku v Kladně
Lúcia Slaničková gratuluje Elišce Klučinové (na zemi) po sedmibojařském mítinku v Kladně

Jeden šroub vám prý v noze ale zůstal, je to tak?
„Mám tam tak půlku šroubku. Když jsem byla na druhé operaci, kde mi ho vyndávali, tak se jim zlomil. Tu ulomenou část mi tam nechali. To by neměl být problém. A kdyby byl, tak si to tam nechám vyvrtat.“

Jak to, že na vás v Kladně, kde jste závodila, nebyla znát únava, ačkoli závodíte po dvou týdnech a máte ztrátu v přípravě?
„To je domácím prostředím, člověka ohromně dobíjí. Na dnešek jsem nemohla spát, od tří hodin jsem koukala do stropu a říkala si: Usni, usni. Ale nešlo to. Zabrala jsem až k ránu na půl hodiny. Nevím, jestli to byla nervozita, ale necítila jsem únavu.“

Před posledními dvěma disciplínami jste měla na svůj předchozí nejlepší výkon slušný náskok. Jak vidíte svou budoucnost? S výkonem kolem 6400 bodů?
„To se nedá říct. Po zranění jsem nečekala nic, překvapilo mě, jak se člověk dokáže zlepšit změnou tréninku. Bůh ví, kde jsou mé možnosti.“

Budete teď spíš odpočívat v teple, nebo si dopřejete i oslavy?
„Tohle se musí oslavit. Ne nijak brutálně, přeci jen máme za chvíli mistrovství Evropy, ale takový výkon se oslavit musí.“