Chybí mu předloktí levé ruky, přesto pomohl baseballistům Olympie Blansko k návratu do extraligy. Devatenáctiletý David Farkaš zvládá jednou rukou odpalovat, v obraně chytat míče do rukavice a hned je i rozehrávat dál, když je potřeba. Se svým týmem uspěl v nadstavbě extraligy, účast mezi elitou v ní pro nadcházející sezonu uhájili Hroši Brno a Tempo Titans Praha, nováčky v soutěži budou Třebíč Nuclears a Olympia Blansko.
„Liga se pro nadcházející sezonu rozšiřovala o dva týmy, věřili jsme, že v nadstavbě máme šanci. Jsme šťastní, že se to povedlo,“ radoval se David Farkaš po návratu Blanska mezi elitu. Olympie bývala tradičním členem extraligy, hrávala ji od roku 1993, v roce 1996 slavila bronz. První sestup přišel v roce 2008, druhý o čtyři roky později. Teď se Blansko do extraligy vrací. I s Davidem Farkašem.
Levé předloktí mu chybí od narození. Jako dítě hrával fotbal, ale v páté třídě jej vyměnil za baseball. Že jsou k němu potřeba obě ruce? S tím si Farkaš hlavu nelámal. Ani na moment si nepřipouštěl, že by nový sport nezvládnul.
„Baseball byl v té době v Blansku hit, přihlásilo se nás na něj hodně kluků ze třídy,“ líčí své začátky Farkaš. „Pravda je, že jsem u něj nakonec vydržel jen já. Poslední spolužák odpadl předminulý rok, protože začal dělat kulturistiku.“
Když hrál svůj první baseballový zápas, zaslechl z tábora soupeřů zajímavou hlášku: „Ty brďo, ten borec na třetí metě nemá ruku. Palte na něj...“ Míč k němu poté opravdu letěl. „Podařilo se mi jej chytnout ze vzduchu a k tomu hned přihrát na další out, tak si to pak borci rozmysleli. Potom už jsem žádné podobné hlášky nikdy neslyšel.“
Vzor? Američan Abbott
Klíčovou roli v začátcích sehrál trenér Jaroslav Krejčíř. Ten stál v roce 1988 u zrodu baseballového klubu v Blansku, pracoval u reprezentace a byl i na stáži v americkém klubu Atlanta Braves. Dobře znal příběh Jima Abbotta, který i bez pravého předloktí odehrál deset sezon v profesionální soutěži MLB a s americkou reprezentací bral i zlato z olympijských her v Soulu.
„Trenér mě od začátku povzbuzoval, podporoval,“ líčí Farkaš. „Ukazoval mi i videa s Abbottem, dodával sebedůvěru. Na tréninkovém kempu mi v začátcích o Abbottovi dokonce vyprávěl i americký trenér Jim Fuller, který byl u nás v Blansku na stáži. Říkal, že Abbotta v mládí trénoval, poradil mi, co a jak. A nakonec mi dal i na Abbotta kontakt. Psal jsem mu mail, ale neodepsal.“
Farkaš přiznává, že zpočátku se na něj zejména protivníci koukali překvapeně. Kromě příhody z prvního zápasu už ovšem žádné další extra reakce nezaznamenal. „Pořád se sice občas stane, že když jdu na pálku, tak si zadní polař stoupne blíž. Protože nečeká, že bych to s jednou rukou odpálil daleko. Ale když jej pak míč přeletí, tak se holt trochu musí proběhnout...“
Jak pálit bez ruky?
Pravda je, že techniku musel nejdřív pořádně vypilovat. „Nejtěžší asi bylo přijít na to, jakým způsobem vlastně pálit,“ popisuje Farkaš. „Jak mám držet pálku? Jestli na ni jít zprava, nebo zleva? Nakonec jsem si ji o tu druhou paži jen opřel a jde to.“
Poměrně rychle se vyrovnal i s tím, jak nejdřív jednou rukou míč do rukavice chytit, pak ji bleskově sundat a hned míč hodit dál. „Zaseknu rukavici i s míčem o levou ruku, pravou vytahuju z rukavice a při tom už chytám míček, abych mohl házet. Ani to neumím pořádně popsat, protože už je to všechno automatické. Jen to muselo být zápas od zápasu rychlejší. Dá se to zvládat.“
Výsledky Blanska v nadstavbě: Hroši Brno 5:16 a 4:15, Tempo Praha 14:2 a 4:5, Třebíč Nuclears 3:7 a 0:10, Blesk Jablonec 1:7 a 6:3, SaBaT Praha 10:4 a 13:0, Klasik Frýdek-Místek 5:2 a 10:0, Sokol Hluboká nad Vltavou 9:3 a 10:6.
Pořadí: 1. Hroši Brno (10 výher/ 2 prohry), 2. Tempo Praha (11/3), 3. Třebíč (8/6), 4. Blansko (8/6), 5. Jablonec (5/7), 6. SaBaT Praha (5/9), 7. Frýdek-Místek (3/7), 8. Hluboká (2/12). Poznámka: Frýdek-Místek ještě hraje 2 zápasy s Jabloncem a 2 s Hrochy, ale to už na složení postupující čtveřice nebude hrát roli).
