Ivo Pospíšil
10. července 2015 • 15:47

Mohl přijít o život, Pilát už ale zase závodí: Jizva je mé tetování

Petr Pilát už zase dělá divoké triky na motorce, po posledním karambolu zdobí jeho tělo obrovská jizva. Závodník tvrdí, že ji má místo tetování.
TOP VIDEA
Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona
RENTGEN: Ngadeu? Řešení z nouze, které táhne Slavii RENTGEN: Ngadeu? Řešení z nouze, které táhne Slavii
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ví, že přežil to, co by jiný smrtelník nemusel. Přišel o žlučník, museli mu sešít roztrhaná játra, zotavil se z otřesu mozku a zraněné zápěstí doteď cítí. Ani jedno ale freestyle motokrosaře Petra Piláta nezastavilo. Vrátil se, předvedl nový trik a ještě se stal mistrem Evropy! „Což se bez slz neobešlo,“ usmál se a vyprávěl o tvrdé dietě, kdy ztratil dvanáct kilo i o tréninku Daniela Landy.



Lékaři ho označují za zázrak. Ostatní freestyle motokrosaři za nezdolného bojovníka. Ta dvaceticentimetrová jizva na břiše připomíná Petru Pilátovi nejen jeho březnový pád v tréninku, při němž mohl přijít o život, ale i vůli, s jakou se do něj vrátil zpět. „Ani já nechápu, jak se to vše rychle povedlo,“ uznal. Dva měsíce po nehodě byl zpět na motorce. A brzy na to se stal mistrem Evropy.

Ten výčet vašich zranění byl tehdy až děsivý. Těžký otřes mozku, vnitřní krvácení, zlámaná zápěstí…je něco, co vás po tom všem, ani ne čtyři měsíce od nehody, limituje?
„Musím říct, že se cítím zcela perfektně. Jedno zápěstí na ruce mě sice ještě bolí, ale doktor říkal, že to chce čas, než se to srovná. Nějakou chvíli to tak ještě cítit budu, ale není to nic, co by mě brzdilo. Hlava a břicho je už super. Snažím se proto doma cvičit, jak to jde.“

Neříkali přesto doktoři, že je do budoucna něco, na co si budete muset dávat pozor?
„Jediné, co mi říkali, neboť mi po tom úraze museli uříznout žlučník, že v některých případech jsou za to lidé rádi, protože nemají problém se smaženými jídly (úsměv). Ba ne, to byla ironie. Ten úraz byl obrovský, ale naštěstí to pro mě až nechápavě dobře dopadlo. Nic mě nebolí a i v nemocnici mi neříkali, že bych měl do budoucna něco cítit. Ještě chodím na nějaké prohlídky EEG a tak, ale to jen chtějí vidět, že je vše v pořádku.“

Prý jste během rekonvalescence nasadil i kvůli sešitým játrům tvrdou dietu, že?
„Ano, na internetu jsem si vyhledal všelijaké babské povídačky a zjistil jsem, že v případě operace jater by se měla držet velká dieta. Nastavil jsem si tedy kurz sám pro sebe. Denně jsem vypil pět litrů neperlivé vody, jedl samé ovoce, zeleninu, trochu kuřecího masa a bez soli a pepře. Zhubnul jsem za tři týdny sice dvanáct kilo, ale když jsem šel na kontrolu, tak doktor nechápal, jak to, že se to tak rychle uzdravilo. Když jsem mu pak říkal, co jsem udělal, tak mě pochválil, protože toto moc lidí nevydrží. Snažím se v tom pokračovat, asi to k něčemu je, když mi to pomohlo se uzdravit.“

Jenže, co když jste s mínus dvanácti kily chtěl zvedat motorku?
„Cítil jsem to na sobě fest. Při prvním ježdění mě hodně bolely ruce. Čtyři týdny jsem se nehýbal, svaly byly ochablé, ale když mi v nemocnici řekli, že můžu zase sportovat, začal jsem každý den, ráno a večer cvičit a to pomohlo. Zprvu to bolelo, ale později se to vrátilo do normálu.“

Nabral jste tedy alespoň část své svalové hmoty zpět?
„Nenabral, zůstávám na stejné váze. Mám nějakých dvaasedmdesát kilo, držím si to a říkám si, že to není špatné. Navíc jsem o hlavu vyšší než ostatní, tak alespoň budu lehčí. Neříkám, že budu držet dietu pořád, na kila nekoukám, ale spíše jde o to se cítit dobře a nemít oplácané břicho.“

Říká se, že po takových karambolech se i lidé změní. Všiml jste si, že teď vidíte svět jinak?
„Myslím, že ne. Že zůstávám pořád stejný jako dřív. Snad jen se snažím držet ten zdravější jídelní režim a nedávám si už tolik pečených bůčků jako dřív. To je asi jediná změna.“ (směje se)

Jak velké bylo překvapení, když jste pár týdnů od návratu urval titul mistra Evropy?
„Upřímně, to ani já nevím, jak se mi povedlo. Byla to shoda náhod. V tom závodě v Hamburku jsem skončil pátý, což bych si normálně říkal, nic moc, ale v tom pořadí to nakonec stačilo. Takže hned slzy v očích a obrovská radost. Spousta lidí mi nevěřila, že bych se ještě letos mohl vrátit, ale já to udělal a ještě jsem se stal mistrem Evropy. Prostě něco dokonalého.“

Na druhou stranu, ta akce v Hamburku byla vůbec prvním vaším závodem po zranění. Jak bylo těžké právě tam odbourat veškerý strach z toho, co jste měl za sebou?
„Chtěl jsem si to užít. Já ani nepočítal s tím, že bych se mohl tím mistrem Evropy stát. Věděl jsem sice, že tam nějaká teoretická šance byla, ale já v té chvíli dva a půl měsíce nejezdil a říkal si, že mě další kluci přeskáčou. Chtěl jsem jen ukázat, že jsem zpátky a ono se to takhle semlelo. Prostě náhoda.“

Vzpomínky na ten pád se před tím závodem nevracely?
„Spíše jsem si dával pozor. Ono, jak jsem se v tom březnu zranil, tak to bylo po tom, co jsem se naučil nový trik, salto a měl z toho obrovskou radost. Měl jsem plnou hlavu myšlenek o stupních vítězů, říkal jsem si, jak budou všichni koukat a už se nesoustředil na ty ostatní skoky, jak jsem měl. Proto přišel ten pád. Možná se mi tím mělo i něco naznačit, že se prostě musím za všech okolností soustředit. I na věci, které umím na tisíc procent. Třeba byl ten pád pro mě malá škola.“

Byla to i satisfakce pro rodiče? Po nehodě jste říkal, že by byli asi radši, kdybyste to zabalil…
„Obrovská. Pro mě i rodinu. Měli to dost těžké, podporovali mě, ale zároveň se báli. Po tom zranění to nevypadalo vůbec dobře. Navíc taťka, který je se mnou na každém tréninku, mě najednou viděl v komatu…to muselo být tvrdé. Ale drží se a je se mnou pořád. Je to pro mě velká opora.“ 

Co na to říkali ostatní soupeři? Musel jste jim povinně ukazovat jizvu na břiše?
„Ptali se na ní. Zdá se mi, že se na ní ptá každý. Takový to: tak jsme slyšeli o té tvé jizvě. Tak na tom vždy říkám: No, mám nové tetování. Normálně tetování nemám, tak jsem si udělal přírodní.“

Jak na vás ale musel i při návratu zapracovat váš mentální kouč, zpěvák Daniel Landa?
„On mi pomáhá už druhý rok, protože mám před starty trochu problémy s nervozitou. Ne, že bych se bál pádu, ale že udělám chybu a nebudu spokojený. A čím je nervozita větší, tím víc pak hrozí i ten průšvih a zranění. I po tom úrazu mě proto dával dohromady, protože tam byly věci, které jsem neviděl tak pozitivně a musel mě uklidnit. Já k němu mám velkou důvěru, v dětství jsem ho poslouchal a teď najednou mi můj idol pomáhá být ještě lepším. Je to člověk, kterého si vážím.“

V čem tedy spočívají jeho metody, které na vás zabírají?
„Ohledně závodu, máme společné body, kterým říkáme runy. Tak je třeba runa lagu, kdy myslím na hlubiny a průzračnou vodu. Účelem toho je dostat se do klidu, myslet na tu vodu a dostat se do fáze, jako na dovolené a mít tu pohodu při pohledu na moře. Člověk si to zafixuje v hlavě a před jízdou, kdy si projedu program skoků, si začnu ještě představovat tu runu. Patří k tomu i správné dýchání a je to o tom, myslet prakticky na něco jiného. Ze začátku mi to nešlo, ale teď mi to hodně pomáhá.“

Takže pro vás platí, že je v tomhle hlava devadesát procent úspěchu?
„Přesně tak. Dřív, když jsem skákal na tréninku, mi táta říkal: Kdybys takhle jel minulý víkend, tak bys byl první o sto bodů. Jenže já to neuměl prodat. Ta nervozita mi to vždy pokazí a dělám chyby, které normálně nedělám. Kdežto tyhle runy jsou o vsugerování pocitů. Třeba runa rajdo, která je o radosti z jízdy, mě vnitřně před jízdou nabudí. Může se to zdát zvláštní, ale mě to pomáhá.“

A Daniel Landa je na vás jako mentální kouč spíše hecíř nebo kliďas?
„Oboje. Je chvíle, kdy je klid, ale taky dokáže vyburcovat. Takový to: Máš na to, pošli to tam. To je i můj styl. Mám to takhle rád, srovnat to v hlavě a vědět na co mám.“

PILNÍKOVO POZDNÍ ODPOLEDNE
Vidět úřadujícího mistra Evropy Petra Piláta nebo světového šampiona Libora Podmola na vlastní oči? Již tuto sobotu, 11. 7. 2015 od 14.00 se koná v Čerčanech u Prahy desátý ročník fmx show „Pilníkovo pozdní odpoledne“, kde vedle předních českých free style motokrosařů vystoupí Matěj Česák, František Máca, Filip Podmol či Australan Steve Sommerfield. V doprovodném programu vystoupí rovněž český akrobatický pilot a účastník prestižní série Red Bull Air Race, Martin Šonka. Vloni akci navštívilo kolem pěti tisíc lidí a i letos je vstup dobrovolný nebo zdarma.

PETR PILÁT
Narozen:
12. 3. 1991 (24 let)
Přezdívka: Pilník
Výška/váha: 185cm/65kg
Největší úspěchy: Mistr Evropy (2015), Mezinárodní mistr ČR (2013), 5. místo Red Bull X-Fighters (Wuppertal, 2008), 8. místo Red Bull X-Fighters (Madrid, 2008), 9. místo Red Bull X-Fighters, (Mexico City, 2008), 10. místo Red Bull X-Fighters (Mexico City, 2009), účast na Nitro Circus Live Tour (2012)

Témata:  sportmotorismuspilátzdravílanda