Nechce to vzdát, ještě jeden pokus! Biatlonistka Veronika Zvařičová se stále chce vrátit do milovaného světa, ze kterého ji před třemi a půl rokem nemilosrdně vyrvala osudová srážka s autem. Pokud to v této sezoně nevyjde, biatlonu dá asi vale. Snaží se, aby nemusela. Dře teď sama, shání si finance, uvažovala o slovenské reprezentaci, ale stále sní o té české. „Chci s Gábinou vyhrát na olympiádě štafetu,“ říká odhodlaně.
Brzy to bude přesně tři a půl roku, kdy ji při tréninku v jabloneckých Břízkách srazilo auto, Veronika Zvařičová málem umřela a nehoda surově ťala její slibnou kariéru. Vždyť podle mnohých pobrala více talentu než Gabriela Koukalová . Na výkonnostní úroveň před osudovým karambolem se však dosud nedostala. A letos si před sebe vytyčila poslední pokus, jak se mezi elitu vrátit.
„Už mi není dvacet let, takže buď to vyjde, nebo ne. Nechci skončit s tím, že jsem to nezkusila, to bych na sebe byla strašně nasr.... I mí známí mě drží a říkají mi, ať to ještě půlku sezony zkusím a uvidím, jestli to půjde. Když ne, nic se neděje, pokud ano, jedině dobře,“ přiznává sedmadvacetiletá rodačka z Krnova, která v létě uvažovala i o slovenské reprezentaci. Ale nakonec nápad spojený i se změnou občanství po dohodě s šéftrenérem reprezentace Ondřejem Rybářem zavrhla.
A co jí radí její velká kamarádka Gabriela Koukalová? „Ta mi říká, že je to velký krok a že mě vlastně obdivuje, že do toho jdu a že to nechci vzdát. Podporuje mě,“ prozrazuje Zvařičová, kterou v prosinci čekají závody IBU Cupu. Velký test, jenž napoví, jak dál.
V hlavě si již sice nalajnovala, že jestliže to nepůjde, zkusila by podnikat (v čem neprozradí, neboť to nechce zakřiknout), ale pořád sní hlavně o happy endu. Tím je návrat do reprezentace a účast na olympijských hrách v Pchjongčchangu. „Chci s Gábinou vyhrát na olympiádě štafetu,“ přeje si.
Jenže to je opravdu daleko. Zatím dře sama a prvotním cílem je, aby v prosinci v IBU Cupu jezdila do dvacátého místa. Všechno výš k bedně by bylo bonusem.
„To však předbíhám. Opravdu nevím, jak na tom budu. Třeba skončím desátá a budu sama překvapená, jak je to lehké. Ovšem je také možné, že skončím až padesátá, a to už budu vědět, že to nepůjde. Bude mě to sice mrzet, ale půjdu dál s vědomím, že jsem udělala pro návrat všechno. A holky holt na olympiádě skončí až druhé. To si však dělám legraci,“ směje se Veronika Zvařičová.
Jaká měla zranění po nehodě |
|
| HLAVA: | otřes mozku, rozbitá hlava, zlomený nadočnicový oblouk, šest plíšků v obličeji a patnáct šroubů |
| TRUP: | vykloubené rameno, nadvakrát zlomená klíční kost, zlomená lopatka, otřes srdce a plic |
| NOHA: | zlomená lýtková kost nad kotníkem, přetrhané vazy v kotníku, přetrhnutý přední zkřížený vaz |
Smíchem vůbec nešetří, srandu má ráda. Ovšem paradoxně platí, že čím více času od neštěstí uplynulo, tím častěji pláče. To když se ozývá ono známé: Co by bylo, kdyby... Ano, kdyby nedošlo k osudovému střetu.
„Předtím jsem tohle vůbec neměla, ale teď přišla fáze, kdy si člověk říká, kde mohl být. Fyzicky je to už všechno dobré, ale po psychické stránce moc ne, je to jako na houpačce,“ říká upřímně. Třeba když nyní viděla znovu záběry z období po nehodě, na kterých byla na invalidním vozíku, nevydržela to. „To jsem se rozplakala, což teď není nic výjimečného, jsem hodně citlivá. Asi mi vadí, jak to se mnou teď všechno dopadlo,“ říká Zvařičová.
Onen záznam znovu spatřila při vyrábění videa určeného pro projekt podporující české sportovce i amatéry na cestě za jejich sny s názvem Sport Starter, pomocí kterého by chtěla finančně zajistit tuto sezonu. „Jelikož nejsem momentálně v reprezentaci, je to s penězi poměrně složité,“ uzavírá. V následujících měsících se rozhodne, zda se dokáže vrátit.
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY Veroniky Zvařičové |
|
| MISTROVSTVÍ EVROPY |
stříbro 2013 Bansko, štafeta 4,6 km |
| MISTROVSTVÍ SVĚTA JUNIORŮ |
zlato 2009 Canmore, štafeta 3,6 km |
| MISTROVSTVÍ EVROPY JUNIORŮ |
stříbro 2008 Nové Město n. M., štafeta 3,6 km |
