Čtyři měsíce a šmitec. Pro Romana Bednáře obrovská úleva. Tak dlouho, od začátku srpna, čekal na ligový gól. Taky proto, že ho trápilo zranění. Povedlo se až proti Sigmě Olomouc, které jen přitížil, když zvyšoval hlavou na 3:0. Předtím však několik šancí zase zazdil...
Pro Bednáře byl gól velkou úlevou. „Je to hlavně dvou nebo tříměsíční práce od toho zranění a myslím, že mě za ní dneska odměnil fotbalový bůh. Pracoval jsem pořád, i když se mi nedařilo,“ pochvaloval si útočník.
Vytáhlý hrot děkoval za gól svým spoluhráčům. „Musím smeknout před klukama, že mi ty šance připravovali. Centr od Tondy Baráka byl nádherný. Bylo to ke konci zápasu, už jsem neudělal ani žádný pohyb,“ usmíval se.
Před gólem ale Bednářovi moc do smíchu nebylo, ve dvou šancích zklamal. „Samozřejmě, já do toho teď šel, že za každou cenu už musím dát a že musíme vyhrát. To bylo důležité, aby byla klidnější zima,“ upozornil.
Čtyřměsíční čekání na ligový gól ho pořádně štvalo. „Strašný… Ale nějakou dobu jsem byl zraněný. Do šancí jsem se dostával, ale týmu jsem moc nepomáhal. Aspoň takhle jsem se odvděčil, i celý tým z toho měl radost,“ uzavřel spokojeně.
