Poprvé v historii pomohlo postavení mimo hru fotbalu. Týmy Staré Boleslavi a Ovčár v B skupině středočeské I. B třídy před pár dny vystavily do ofsajdu sudího Ivo Poláka. Ten chtěl podle nich duel ovlivnit, hráči se ale rozhodli, že si to rozdají na férovku. „Ohlasy jsou pozitivní. Od fanoušků i sponzorů. Jeden z nich přišel i do kabiny a řekl, že nás rád bude podporovat i dál. Ono se to nezdá, ale třeba částka třiceti tisíc, kterou nám dává, je pro klub významná,“ vzpomíná na události Josef Matějovský, hráč a šéf Staré Boleslavi v jedné osobě.
Jeho klub stejně jako Ovčáry se navíc dočká tekuté odměny od jednoho pivovaru. „Ozvali se nám, že by nám chtěli za ten čin poděkovat a dát nám Bernardovu cenu. Tedy tři sudy piva,“ dodává Matějovský.
Případ, o němž jako první informoval Deník, se v Česku jen tak nevidí, nižší soutěže jsou považovány často za džungli, kde se dějí fotbalové vraždy. Ve středočeské B třídě to dopadlo jinak. Nad výdělkem splakal všehoschopný arbitr Ivo Polák. Ten se původně snažil řídit zápas po svém. Dokonce povzbuzoval Matějovského, aby dal gól. „V tu chvíli si člověk říká: Ty debile, to radši kopnu míč vedle,“ vzpomíná na duel, který skončil 3:3, bratr sparťanského záložníka.
Ten se mimochodem byl na zápas podívat a drží Boleslavi palce. „Říkal, že jsme strčili hlavu do oprátky, ale samozřejmě nám fandí,“ říká Matějovský starší.
Hned jak viděl nominaci na zápas, věděl, že musí něco podniknout. Volal na svaz, proč na utkání delegují zrovna „provařeného“ arbitra, měl strach, že se zápas zvrtne. Odpovědí mu ale bylo, aby si utkání natočil, a pokud se mu něco nebude líbit, ať záznam pošle. Pak se prý na záběry podívají odpovědné osoby a vše se bude řešit.
„Sám od sebe jsem zvažoval, že bych si utkání natočil, abych viděl, jací jsme na hřišti hlemýždi. Pak jsem od toho ustoupil a s odstupem musím říct, že je to škoda, že jsem to neudělal,“ tvrdí Matějovský.
Před zápasem kontaktoval i šéfa Ovčár a optal se na postupové ambice týmu. Když zjistil, že je soupeř nemá, přišla řeč na zápas a delegaci rozhodčích. Výsledkem bylo, že oba celky odehrají duel fair play, jak by to ostatně mělo být vždy. Výhodou bylo, že znal hodně hráčů soupeře i šéfa klubu. Věděl, že se dá se všemi mluvit na rovinu.
V samotném utkání byly nejprve vidět hodně bizarní kousky v podání sudího Poláka. Ten třeba neuznal regulérní gól Ovčár kvůli hraní rukou. To ale viděl jen on sám. Proto se Boleslavští rozhodli nechat si dát branku, aby bylo skóre vyrovnané. Brankář rozehrál míč na útočníka Ovčár, který dopravil míč do sítě. Napoprvé gól neplatil, míč neopustil pokutové území. Podruhé ale už vše vyšlo. Bylo jasné, že ať zápas dopadne jakkoliv, vyhraje fair play.
To podle Matějovského zjistil i sudí a začal pískat rovinu. „Umí odřídit zápas s bravurou, má cit pro hru. Přece byl v první lize,“ říká zkušený fotbalista a funkcionář v jedné osobě. „Proto mě zaráží, že se sudí choval takhle a dělal ze sebe na hřišti šaška. Nejedná s respektem k hráčům,“ kroutí hlavou.
Šéfovi boleslavského klubu je jasné, že vždycky nemusí být jednoduché najít s rivalem společnou řeč. „My ale podobnou věc uděláme zase. Je to naše čistá cesta,“ ujišťuje Matějovský.
„Třeba s Klíčany, které jsou první, jsme se už dopředu dohodli, že to provedeme stejně. Vyfotíme se u transparentu „Hrajeme to čistě“. Soupeř má hráče s ligovými zkušenostmi, nemá zapotřebí nechat si pomáhat. Prostě si to s nimi rozdáme. A když prohrajeme? To se přece stane. Na zápas přijde sto lidí a my to hrajeme kvůli nim. Je jedno, jestli v kraji, A třídě nebo B třídě,“ přemítá Matějovský.
Jinak to prostě být nemůže. „Zapojili jsme se do akce Čistý fotbal a podepsali kodex. Kdybychom se chovali jinak, nemohl bych se lidem podívat do očí,“ tvrdí.
Po zápase s Ovčáry se nechal slyšet, že tohle gesto jeho klubu bude nejspíš „po zásluze potrestáno“.
Poslední porážku v Pěčicích tomu ale určitě nepřičítá. „Sudí to odpískal na férovku, tak by to mělo být. Přece tam rozhodčí nejsou od toho, aby to hráčům znechutili. Staří pardálové pak vymřou a mladým se do fotbalu nebude v takové chvíli ani chtít,“ vykládá. „Takhle to přece nemůže být...
