81 zápasů o „ničem.“ Vše rozsekne až ten poslední, 82. v pořadí. Podruhé za sebou! Hokejisté New York Rangers si znovu zahrávali s osudem, tentokrát ale infarktovou koncovku v boji play off zvládli. I s pomocí Tampy Bay. „Kamarádům v Lightning jsem hned poděkoval,“ přiznal útočník Václav Prospal. Také on se raduje – návrat k hokeji po operaci kolena zvládá bravurně.
Historie se pro Rangers naštěstí neopakovala. Loni padli v posledním utkání základní části ve Philadelphii na nájezdy a sezona jim skončila. Teď vyvázli. „Přitom jsme si říkali, že se nechceme do podobné situace dostat,“ říká šestatřicetiletý veterán Václav Prospal.
V týmu je sice nejstarší, ale pořád mimořádně platný. V posledních sedmi zápasech sezony, kdy šlo o všechno, nasbíral 7 bodů (4+3). „Jsem obrovsky šťastný, že vůbec můžu hokej hrát,“ hlásí.
Navíc teď máte před sebou i play off, ale ty nervy, co...
„To mi povídejte... Psychicky to bylo náročné, v jednu chvíli jsme postupovali, pak jsme zase nezvládli zápas a byli jsme mimo. Přesně tohle jsme přitom nechtěli připustit. Před tím sobotním zápasem s Devils jsem nemohl dopsat, jak jsem byl nažhavený. Od pěti ráno jsem nezabral.“
V sobotu odpoledne jste sice klíčovou bitvu s New Jersey zvládli, ale stejně jste neměli vyhráno, museli jste doufat, že večer Tampa Bay porazí Carolinu. Byl to velký stres?
„Je pravda, že i když jsme my to klíčové utkání zvládli, tak nálada v kabině nebyla pak kdovíjaká. Rozebírali jsme si, že jsme sice vyhráli v sezoně 44 zápasů, ale kdyby Carolina porazila Tampu, měla by výher jenom 41, ale stejně by nás předskočila a my bychom v play off nebyli. Bylo by to trochu nespravedlivé.“
Hodně jste věřil Tampě, v níž jste předtím dlouho působil, že to zvládne?
„V NHL se každý zápas hraje na vítězství, nikdo si nedovolí něco vypustit. Takže jsem doufal, že to dopadne dobře.“
V klubu Lightning jste hrával, prosil jste tedy někdejší spoluhráče, aby vám pomohli?
„Cestou z našeho zápasu jsme si vyměnili pár textovek s Martinem St. Louisem, sám se ozval i Vincent Lecavalier, další hvězdný útočník. Ten mi napsal, že je připravený vyhrát. Toho si budu cenit do smrti, zahřeje to u srdce.“
Vyšlo to, Tampa Bay vyhrála vysoko 6:2.
„Moci si toho vážím, jak to zvládli. Tampa vlastně o nic nehrála, nemohla se v tabulce nikam posunout. Je krásný, že i když nemuseli, tak nám pomohli. Ukázalo se, že v NHL se hraje každý zápas na vítězství, nikdo nic nevypustí.“
Byl jste přesto nervózní, když jste se to utkání sledoval?
„Hodně jsem to prožíval, bylo mi všelijak. Tampa ale měla vynikající vstup, vedla rychle 4:0, takže jsem byl potom trochu klidnější. Sám z vlastní zkušenosti vím, že není jednoduché otáčet zápasy. Carolina navíc hrála v poslední době pod obrovským psychickým tlakem, pořád někoho honila. Nás, Buffalo, Montreal... Takže to pro tým nebylo jednoduchý.“
Díval jste se doma?
„Jo, otevřel jsem si studený pivo a šel na to. (usměje se) Předtím jsem mrknul chvíli na golf, abych přišel na jiný myšlenky.“
Kamarádům St. Louisovi a Lecavalierovi jste potom napsal, jak jim děkujete?
„Samozřejmě. Hned jsem jim řekl, že jsem pyšný na to, jak hráli. Tampa předvádí v sezoně vynikající hokej, podle mě může v bojích o Stanley Cup hodně překvapit.“
A co vy? V prvním kole vás čeká Washington s opěvovaným Ovečkinem.
„Můžeme jenom získat, nemáme co ztratit, nikdo s námi nepočítá. Ale jsme hodně nepříjemný mančaft, nic nevypustíme, hrajeme bojovně. Proto nikdo proti nám nechce hrát. A půjdeme tvrdě a odhodlaně za tím, abychom překvapili.“
Mužstvo potáhnete v roli nejstaršího hráče, jak se vám to poslouchá?
„Takhle to neberu, na věk nekoukám, taková je realita. Na druhou mi dělá radost, co o mně nedávno řekl náš trenér John Tortorella.“
Po výhře nad Bostonem prohlásil, že svým nadšením mladší strháváte.
„To mě potěšilo. Je pravda, že málokdo se po gólu raduje tak jako já.“ (usměje se)
Do února jste kvůli kolenu nemohl vůbec hrát, čekal jste, že vám to potom takhle půjde?
„Kdyby mi tohle někdo řekl, nevěřil bych mu. Jsem maximálně šťastný za sebe, ale i za moje nejbližší, kteří mě podporovali. Což byla hlavně manželka. Pamatuju si, jak jsem po tý operaci kolena seděl doma na gauči a řešili jsme, jestli se vůbec vrátím k hokeji. Jsem nesmírně šťastný, že ještě můžu hrát. No a že si zahrajeme si o Stanley Cup? To je prostě fantazie.“
| 29 |
| Tolik zápasů stihl po operaci kolena odehrát Václav Prospal, v nich si připsal 23 bodů (9+14). |
Muselo vám pomoct, že vám kouč Tortorella hned po návratu dal velký prostor na ledě.
„To určitě jo, on mě dobře zná, svoje největší úspěchy jsem zažil pod ním. Ví, jak mě využít.“
Hřeje vás hodně ten pocit, že i když jste přišel o podstatnou část sezony, tak když šlo o všechno, týmu jste výrazně pomohl?
„Jako součást mužstva jsem si připadal i předtím, když jsem byl zraněný. Každý tým si prochází tím, že ne každý může hrát. Vezměte si třeba našeho kapitána Chrise Druryho, ten promarodil skoro celý ročník, ale pak naskočil do posledního utkání s Devils. A srovnával na 1:1, což byl jeden z nejdůležitějších gólů v sezoně, on nás vlastně vrátil do zápasu, celá Madison Square Garden pak ožila.“
Vaše koleno už drží?
„Ale jo, díky za optání. Stoprocentní už to nikdy nebude, ale jsem šťastný, že vůbec můžu hrát, i když regeneraci samozřejmě musím věnovat mnohem více času než dřív. Udělám každopádně všechno proto, abych mohl solidně odehrát i play off.“
Platí, že koleno musíte neustále ledovat?
„Ano. Snažím se, aby bylo pořád studený. A hodně odpočívám. Když jen tak sedím, dám si nohu nahoru, abych jí co nejvíce ulevil. Jsou věci, které jsem nikdy nedělal, ale dostal jsem se do takové fáze v kariéře, že už mi nic jiného nezbývá... Nedá se nic dělat, koleno za ta léta dostalo takový záhul, že už je opotřebované a musím si ho chránit.“
V Rangers už jste zůstal jako jediný český hráč, v minulosti tam přitom byla česká kolona. Není vám z toho smutno?
„Mrzí mě to. I kustodi v kabině říkali, jak byli zvyklí slýchávat češtinu, teď už tady můžu jen pokecat se slovenským parťákem Mariánem Gáboríkem. Je to škoda.“
