Původně to vypadalo jako drobné neštěstí. Vyléčení popálených nohou nemělo zabrat příliš mnoho času. „Za pár dní bych měl být fit,“ hlásil původně Marek Čurilla.
Nakonec ale musel podstoupit ukrutné seškrabávání spálené kůže přímo z masa a také plastickou operaci kůže! „Vytrpěl jsem si dost,“ uleví si kladenský útočník. Teď už se cítí dobře a ve čtvrtek se konečně vrátil na led.
Čurilla: Půl minuty jsem hořel »
Pokud opravdu proti Třinci nastoupí, bude to po dvou měsících a dvou týdnech od nešťastné příhody. 23letý útočník se před říjnovým domácím zápasem s Mladou Boleslaví omylem zapálil přímo v šatně před nástupem na led!
Sportovní emulzi, kterou si nanáší rituálně pod kalhoty, si omylem stříknul i na látku a vinou neopatrného opalování reklam na výstroji se změnil v živou pochodeň. A pak nastalo dlouhé léčení…
Napřed jednoduchá otázka: Jak momentálně vypadají vaše popálené nohy?
„Už jsem po operaci, po plastice, takže jsem v pohodě. Na zákroku jsem byl před Vánoci a všechno se od té doby lepší. Už týden dokonce chodím na led.“
Ještě zhruba před měsícem jste říkal, že vám seškrabáváním odstraňují spálenou kůži z masa a solidně u toho trpíte. Ani to nepomohlo?
„Kdepak. Ten zákrok byl prostě nevyhnutelný, protože levá noha se úplně přestala hojit. Pravá už je tak měsíc v pohodě, ta byla od samotného začátku léčení lepší. Ale ta levá…“
Plastická operace byla nevyhnutelná?
„Je možné, že by se to spravilo, ale trvalo by to třeba ještě další čtyři měsíce. Hojení se prostě kompletně zastavilo. Svěřil jsem se do péče pana primáře Brože na Vinohradech, který je velkou kapacitou v oboru. Moc dobře se o mě staral, takže jsem byl naštěstí v těch nejlepších rukách. Sám hrál hokej, takže mě chápal, že už jsem chtěl být fit, abych mohl zase hrát. Je to úžasný člověk.“
Jak probíhala operace?
„Jednalo se vlastně o transplantaci kůže z jiné části mého těla.“
Takže zase seškrabávání kůže, ale tentokrát na zdravém místě…
„To ne. Tak hrozné jako před tím to nebylo. S tou bolestí, co jsem zažil při škrabání kůže přímo ze spáleného masa a následném dezinfi kování, se nic nevyrovná. Byla to největší bolest, co jsem zažil.“
A jak to bylo teď s tou plastikou?
„Nejdřív mi to znělo zvláštně, ale řekli mi, že ta operace je nevyhnutelná a hlavně, že to není nic nebezpečného. V podstatě to funguje tak, že si můžete vybrat, odkud chcete kůži vzít.“
To by mě zajímalo, jakou část těla jste si určil…
„Oni mi sami řekli, že pro mě bude nejlepší vzít to z druhého stehna. Tam jsem měl popáleniny jen trochu na vnitřní straně. Při té operaci mi vzali část kůže, zepředu a z boku.“
Jak velkou část kůže vám z pravé nohy vyřízli?
„Nějakých deset na patnáct centimetrů.“
Marek Čurilla ukazuje své zranění, které si nešťastnou náhodou sám způsobil • Foto Pavel Mazáč (Sport)
Děláte si legraci? To teď pravá noha vypadá ještě daleko hůř než po samotném popálení…
„Teď už zase ne. Ale než jsem šel na operaci, tak mě všichni uklidňovali, že to nebude nic hrozného, že mi tam tenký kousek bílé kůže zůstane a nebude to úplně do masa. Ale…“
Ale nebylo to tak, viďte?
„No, nebylo. Odoperovali mi to a zavázali speciálními obvazy. Jenže hned potom v noci jsem se probudil a měl jsem úplně mokro pod zadkem. Vůbec jsem netušil, co se děje. A když jsem rozsvítil, zjistil jsem, že obvazy prosákly a metr na metr jsem měl pod sebou louži krve. Prostěradlo bylo durch. Jak jsem se v tom válel, tak byla od krve i peřina, pak jsem od toho měl ruce, těma jsem si sahal na obličej, jak jsem byl zpocený. Prostě jsem byl celý od krve.“
Co se pak dělo s tou čerstvou ránou?
„Existuje velké riziko, že se do toho může dostat infekce, takže doktoři mi na to dali znovu několik vrstev obvazů. Ty se postupně odstraňují, ale několik se jich tam nechá a ty se vstřebávají.“
A jak to tedy vypadá s tou levou nohou, kde máte čerstvě transplantovanou kůži?
„Ta už je podstatně lepší. Kůže se ujala, akorát mám na půlce stehna takové jakoby cvočky. Když jsem si pak odstraňoval doma z těch míst zbytky obvazu, tak jsem se bál, že si to strhnu a dost to bolelo. Ale jinak to drží přesně, jak má.“
Jaký jste měl vlastně po operaci program?
„21. prosince jsem byl na tom zákroku a hned 23. jsem byl propuštěný domů. Pár dní jsem chodil o berlích a od jednatřicátého už chodím s klukama na led a normálně trénuji.“
A je to v pohodě?
„Snad už by to mělo být dobré. Obě místa si teda pořád obvazuju, aby mě do toho neštípal pot a nekousalo mě ribano. Při hře to ale už necítím, snad jen jednou mě to zabolelo, když mě spoluhráč nabral bokem u mantinelu.“
Do zápasu byste měl nastoupit v pátek proti Třinci. Na nohách máte ale pořád strašlivě šrámy. Nemáte strach jít s tímhle do utkání?
„Lhal bych, kdybych řekl, že nemám vůbec strach. Ale je to moje práce a dva měsíce jsem ji nemohl dělat, takže už je nejvyšší čas se vrátit. Navíc jsem na hokej strašně nadržený.“
Hrozí pro vás při zápase nějaké přímé nebezpečí?
„Já doufám, že ne. Jen bych přímo do toho neměl dostat hokejkou, aby se ta kůže nějak nepodnítila a nemuselo se to znovu řezat. Jinak to snad bude v pohodě, měl bych být na ledě v klidu.“
Když to vezmete zpětně, odhadoval jste, že léčení zabere méně času…
„Já to beru tak, že všechno špatné je k něčemu dobré. Byl jsem postupně ve třech nemocnicích, a kdybych nevyhledal důkladnou lékařskou péči, mohl jsem o tu nohu klidně přijít.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
