16. prosince 2014 • 16:45

Pivkova záhadná nemoc: Moje stavy byly divoké, rána jsou frustrující

Autor: mir
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Speciál o Slovácku. Co kouč a kádr? Svědík do Baníku či Plzně? Posunul se, říká Nguyen
SESTŘIH: NY Islanders - Carolina 2:3. Nečas asistencí přiblížil Hurricanes k postupu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Prohrané jarní extraligové finále s Kometou proti Zlínu bylo na dlouho poslední hokejovou zkušeností Libora Pivka. Uznávaný útočník, bývalý reprezentant a hráč KHL, zahučel do nevysvětlitelných zdravotních obtíží, z nichž nezná cestu ven. Záhadné obtíže se stejně záhadným cyklováním nedovolí 34letému křídlu Pardubic bojovat o místo v sestavě. V oblíbeném klubu, kam se v létě vrátil, rozvázal kontrakt a čeká, až jej osud vrátí zpět do hry. Vyjde to vůbec někdy? Jistý si není.



Dokážete popsat, jak vám je po těle, když to na vás padne?
„Teď už je to lepší, ale ty stavy byly docela divoké. Míval jsem pocity, že se celý úplně vyvrátím, v ruce telefon, že si zavolám záchranku. Chudák manželka ze mě skoro šílela, nevěděla, co se mnou. Měl jsem strach nejen o sebe, ale i moje nejbližší, co by dělali, kdybych se jim doma složil.“

Kdy se vám poprvé udělalo špatně?
„Začalo to z ničeho nic, po letní přípravě během volna. Najednou se mi udělalo strašně špatně, bylo mi na omdlení. Nízký tlak, říkal jsem si s tím, že na pohotovost nepůjdu. Šel jsem až druhý den. Následovala neurologická vyšetření a pak další a další. Všechno bez nálezu.“

Nenapadá vás jediný moment, který by vaše potíže mohl odstartovat?
„Těžko říct. Možná ten loňský rok, kvůli dvěma operacím byl dost hektický. Snažil jsem se co nejrychleji vrátit na led, honil jsem konec minulé sezony, ta nakonec dopadla s Kometou výborně. Spolykal jsem u toho však mraky prášků proti bolesti, na ředění krve, jen abych hrál. Jestli je tohle ten důvod, že mi organismus řekl stop? A ať mu dám na chvíli pokoj… Fakt nevím, nikdo mi nebyl schopný odpovědět.“

Jak vůbec vypadá váš den?
„Snažím se nemyslet na to, jak mi je a považovat se za zdravého. Jde to, jak kdy. Některá rána jsou velmi frustrující. Připadám si kolikrát na šedesát, sedmdesát let. Rozvezu děti do školy a školky, pak se doma v rámci možností snažím cvičit. Někdy si s chutí zašlapu na kole, kolikrát jsem však rád, že si můžu jít lehnout a vypnout.“

Celý rozhovor čtěte ve středečním vydání deníku Sport.


Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Finále
Články odjinud


Články odjinud