TOP VIDEA
Top 5 gólů 25. kola ePojisteni.cz ligy: Příbram bojuje o záchranu krásnými brankami Top 5 gólů 25. kola ePojisteni.cz ligy: Příbram bojuje o záchranu krásnými brankami
Nikdy nezapomeneme! Osobnosti reagují na úmrtí Františka Rajtorala Nikdy nezapomeneme! Osobnosti reagují na úmrtí Františka Rajtorala
VŠECHNA VIDEA ZDE

Příběh badmintonisty Petra. Koukala je příběh se šťastným koncem, i když vlastně ještě konec nemá. V cestě na sportovní vrchol ho zastavily zdravotní komplikace, on jim však čelil aktivním přístupem a nyní se snaží získat další muže pro stejný životní postoj. Na prahu třicítky se muž s již bohatými životními zkušenostmi zamýšlí nad tím, co jej potkalo a jak by to rád předal ostatním.



Petr Koukal o...

...o otcově mottu „pot a slzy jsou cesta k úspěchům“

Nebýt tohoto motta a hlavně přísného dodržování jeho principů, nikdy bych nehrál na dvou olympiádách a nedosáhl ani dalších výsledků, které se mi v kariéře podařilo uhrát. Navíc si myslím, že mi toto motto velmi výrazně pomohlo také v životě mimo kurt, protože jsem přesvědčený, že tento přístup je univerzální klíč k úspěchu prakticky v čemkoliv. Život nám nic nedá zadarmo, a pokud chceme být v něčem úspěšní, nebo dokonce nejlepší, tak pro to musíme udělat podstatně více než ostatní.

...o náročnosti badmintonu a typických zraněních, k nimž při něm dochází

Samozřejmě vůbec neplatí tvrzení sportovních neználků, že badminton je plážový sport. Naopak vrcholový badminton je jeden z fyzicky nejnáročnějších sportů vůbec. A bohužel totéž platí také o náročnosti na pohybový aparát. Tomu odpovídají i nejčastější zranění badmintonistů - přetržené vazy v koleni, prasklé achilovky a zničené meziobratlové plotýnky. Klíč k udržení těla v pohodě je poctivá, dlouhodobá a pravidelná regenerace, posilovaní i cvičení s fyzioterapeuty a v neposlední řadě také psychická pohoda.

Foto 

...o osobní zodpovědnosti sportovce za své zdraví i v části života po kariéře

Mám pocit, že tento pocit zodpovědnosti jednou dožene každého sportovce, ale bohužel většinou až s prvním vážnějším zraněním. Osobně jsem toh o krásným příkladem. Nemluvě o rakovině varlat, kterou jsem prodělal v roce 2010, pak jsem si v roce 2013 poprvé vážněji poranil koleno, což mě vyřadilo na několik měsíců ze hry. A prakticky až tehdy jsem začal pořádně s různými kompenzačními cvičeními, chodit pravidelně na regeneraci a podobně. Do té doby jsem měl pocit „sportovní nesmrtelnosti“. I toto je jistě téma pro začínající sportovce a jejich trenéry, kteří by je měli správně nasměrovat. Dost možná je to téma také pro ambiciózní rodiče, kteří přetěžují děti s vidinou jejich hvězdné kariéry.

...o péči lékařů a odborníků na kondici i fyzioterapii na různých místech světa

V mnoha zemích jsou v těchto odvětvích velmi výrazně napřed oproti ČR, především v týmových sportech. Ale mám pocit, že za posledních pět let se situace velmi výrazně zlepšila a je to jistě správný trend. Věřím, že povede k lepším výsledkům celého českého sportu. Nejdůležitější je podle mého názoru dostat správné základy kondičního tréninku a fyzioterapie už do dětí, to je rest u trenérů nižších tříd.

...o tom, kdy se cítil na dně se silami a naopak na jejich vrcholu

Paradoxně jsem oba tyto pocity zažil v rozmezí několika dní. Na vrcholu jsem si přišel v září 2010, kdy jsem se vrátil ze světového turnaje v Německu, odkud jsem přivezl historický úspěch v podobě třetího místa. Měl jsem pocit, že jsem konečně prorazil do světové špičky, získal sebevědomí a že můj život nemůže být lepší. Podařilo se mi navíc do České republiky dostat trenéra z Indonésie, který mi měl pomoci dostat se do top 10. Ale jen pár dní nato jsem byl na preventivní prohlídce u urologa, který mi po vyšetření řekl: „Pane Koukale, mám špatnou zprávu. Máte rakovinu varlat a ještě dneska podstoupíte operaci...“

...o své úloze v šíření osvěty o zdravém životním stylu

Neberu to jako úlohu, ale spíše takové poslání. Díky tomu, že o svém příběhu hovořím nahlas a založil jsem vlastní nadační fond a projekt STK PRO CHLAPY, se podařilo zachránit již několik desítek lidských životů. Pamatuji si dodnes ten první - jen pár týdnů po mé operaci a prvním rozhovoru do médií mi napsal pán, že děkuje za osvětu, která mu zachránila život. Po přečtení mého rozhovoru se totiž rozhodl konečně zajít k lékaři s obdobnými příznaky a když mi psal ten e-mail, měl již také po operaci. Věřím, že jsme stále ještě na začátku a že projekt bude mít jednoho dne opravdu velký a zásadní vliv na mužské zdraví a prevenci jako takovou.