Ve středu jsme byli svědky něčeho neuvěřitelného. To, jak si hladová Barcelona šla od prvních minut pro postup do čtvrtfinále Ligy mistrů, by se mělo vkládat do fotbalových učebnic jako dokonalý vzor odhodlání. Velkým zklamáním na druhé straně pro mě bylo družstvo PSG. Nikoliv kvůli prohře, ale způsobu, jakým k ní došlo.
Před třemi týdny jsme byli uchváceni pařížskou dominancí, která nedovolila katalánskému klubu v úvodním duelu osmifinále Ligy mistrů šanci. Týden na to svět uchvátila přestřelka mezi Manchesterem City a Monakem (5:3). Ani na jeden duel si však za pár let fotbalový fanoušek z ročníku 2016/17 nevzpomene.
SESTŘIH Ligy mistrů: Barcelona - PSG 6:1. Úžasná jízda i sporné penalty
Video se připravuje ...
Proč ne? Pojďme hezky popořadě.
Svěřenci Unaie Emeryho zvítězili v prvním klání vysoko 4:0 a značná část fotbalového světa už viděla PSG ve čtvrtfinále. Jenže Champions League je soutěž, která se hraje ve vyřazovacích bojích na dva duely, a to Pařížané hrubě podcenili...
Na Camp Nou ve středu vyběhlo zcela jiné mužstvo než před třemi týdny, přestože hráči měli na zádech totožné jmenovky a na prsou tentýž znak s Eiffelovou věží. Pryč byla odvaha, aktivní presink, rychlé a velmi nebezpečné kontry, kterými deptali katalánský celek u sebe doma.
Cavani a spol. vypadali na Pyrenejském poloostrově jako evropský otloukánek, který přijel ubránit výsledek z prvního zápasu a nedej bože, aby ještě o těžce vydřený náskok přišel.
A to se také stalo. Domácí, kteří byli správně nadržení a motivovaní k úspěchu, začali francouzský celek trhat od prvních minut na kusy, jako když vběhne škodná do kurníku a stále nemá dost. Tribuny bouřily, fanoušci prožívali do chvíle, než Sergi Roberto vstřelil postupový gól, muka.
Souhlasím s tím názorem, že ne všechny prostředky, které Barcelona ke svému senzačnímu postupu použila, byly fér. O penaltovém pádu Luise Suáreze bychom mohli debatovat do nekonečna. Stejně jako o potrestání některých domácích hráčů.
To se klidně PSG může čílit a třeba si i stěžovat, ale jako první by se mělo hněvat na sebe. Proč tým nastoupil tak odevzdaně? Proč se do soupeře nezakousl jako v prvním utkání? Kde byla touha jít a vyhrát zápas? Všechny tyto aspekty jsem na hřišti viděl, ale jen na opačné straně.
PSG by se mělo poučit ze svého přístupu k zápasu. Troufnu si tvrdit, že sympatizující fotbalové nadšence, které 8. března po senzačním výkonu v Parku Princů získalo, včera zase ztratilo.
Po středeční noci totiž fotbalová historie bude pamatovat pouze na jediné hrdiny, a to na ty, kteří před zraky tisíců vlastních fanoušků dokonali učiněný zázrak, jenž ještě před výkopem vypadal jako čirá utopie...
Související články
