Viděl jsem, jak se jednadvacítka tuze trápí. Jak její hra drncá, drhne a všechno možné. Do útoku bída a nouze, žádný pořádný nápad, větší tlak, síla… Provázelo to v podstatě každé utkání „lvíčat“ v přípravě na domácí EURO. Mladí kluci v křečovitém postoji ne a ne povalit soka. Až na pár výjimek. Výhra nad slabou Ukrajinou, teď s Portugalskem.
Každý by si řekl, že to znamená akorát tak houby s octem. Ale kdo se zamyslí a připustí, jak křehká je duše mladého fotbalisty, může dojít k závěru, že Češi včera v Edenu udělali velký krok směrem k závěrečnému šampionátu.
Když hrdina večera Jiří Skalák říkal, že se cítí povzbuzený vítězstvím (byť to cedil skrz unavené tělo, které vědělo, že den poté znovu hraje), nešlo o prázdnou frázi.
Jednadvacítka včera prostě zjistila, že umí vyhrát. Že umí porazit i soupeře, který má zvuk. Výsledkové rozdíly mezi soky, kteří se střetnou na českém turnaji, byly minimální. Takhle to v této kategorii je. Rozhodne úplná maličkost.
A jestli včera Dovalilovi chlapci zmoudřeli výhrou… Kdo ví.
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, blog, jednadvacítka, sport, Portugalsko, podroužek, Fotbal na Heureka.cz
