Čeští trenéři mají za sebou náročnou teoretickou přípravu. Absolvovali ji i přesto, že ví, že hráčům přednesou jen zlomek. Oni ale chtějí být připravení na každou situaci. Když se hráč zeptá, jak má v dané situaci reagovat, měl by bleskově odpovědět kterýkoli člen realizačního týmu. A hlavně ve shodě s ostatními.
Jsou hráči, kteří si s taktikou netykají, ale důraz na herní systémy je čím dál větší. Nestačí si v šatně říct "dáme si tu svoji a vlítneme na ně". Během posledních vteřin před zápasem možná ano, ale jinak jsou pokyny hlubšího významu. A Jandač a spol. to ví.
Kolikrát bude na ledě rozhodovat metr, aby se jejich svěřenec téměř v totožné situaci zachoval jinak. Kde jsou beci při aktivním napadání? Na mantinelech, nebo jeden na ose? Kdy se protiútok snaží zastavit útočník, kdy naopak obránce a forvard ho zajišťuje? Na tyto otázky a mnoho dalších trenéři znají odpověď.
A musí ji znát i hráči. Ti by se měli na ledě chovat pudově. Jako predátoři. Ale jejich instinkt by měl vycházet z týmové taktiky. A přesně tak, aby každý měl svoji roli v dané šabloně.