Šest let mu dělal v reprezentaci asistenta. Teď, po jeho rezignaci, převezme jeho post hlavního trenéra českých basketbalistek. „Nároďák se neodmítá. Neměl jsem důvod říct ne,“ říká Ivan Beneš, který se stal hlavním koučem po Luboru Blažkovi. Plánuje obměnit národní tým mladšími hráčkami a maximálně ho připravit na domácí ME 2017 v Česku.
Je to pro vás velká výzva?
„Je, jdu s kůží na trh. Navíc se nároďák obměňuje. Bude to těžké, obrovská zodpovědnost a hlavně ten šampionát doma. Můj návrh sice byl, aby Lubor pokračoval, ale když se rozhodl, že ne, tak už moc rozhodování nebylo.“
Šest let jste v nároďáku ovšem dělal Blažkovi asistenta. Je to logický krok vpřed?
„Jsem maximálně připravený. Jako hráčky mají své vývoje, tak i já mám snad nějaké kompetence.“
Budou dva roky dostatečná doba se připravit na domácí ME?
„Nevím, jestli dlouhá nebo krátká, rychle to uteče. Zatím by se řeklo dlouhá, ale je potřeba také mít talentované hráčky, s nimiž pracovat. Uvidíme, jak budou reagovat a jak se adaptují na ten vrcholový basket.
Čeká tedy tým pod vaším vedením velká obměna?
„Čeká. Ze stříbrného týmu MS 2010 tam už nezůstal skoro nikdo. Ten tým se změní a musí se doplnit o nové, mladé hráčky, které se budou na tom poli působit.“
Dal vám Blažek, který se mezitím přesunul do role sportovního ředitele, nějaké rady?
„Samozřejmě. Nebyla to taková ta moudra, ale viděl jsem, jak pracuje, a věřím, že jsem si vzal z něho to nejlepší.“
V čem jste přesto jiný než on?
„Jsem při zápasech více emočně založený. Jsem emotivnější než Lubor. Už třeba na trénincích jsem takový, že jdu do kontaktu s hráčkami, pracuji s nimi rovnou.“
Je pro vás přesun na hlavního kouče reprezentaci takovým vrcholem kariéry?
„Je to tak. Je to vrchol, a uvědomuju si, že to nebude nic jednoduchého, protože ta generace úspěšná odchází. My musíme udělat zase konkurenceschopné družstvo, aby ten domácí šampionát v roce 2017 byl nejen organizačně ale i sportovně zvládnutý. Domácí tým musí být nějak úspěšný. Evropa se vyrovnává, týmy které byly dříve slabé, mohou porážet mocnosti, ke kterým jsme patřili i my. Bude to těžká úloha, ale mám do toho chuť. Vím, že jdu s kůží na trh. Kdo se bojí, nesmí do lesa.“
Jak tedy vypadá další budoucnost hráček jako Veselá, Burgrová nebo Vítečková?
„Nemohu odpovědět za hráčky, Jana odešla z basketu, momentálně ztratila motivaci se dál vydávat tím basketovým směrem, s Evžou budeme mluvit a bylo by super, kdyby náhodou řekla, že ano, Ilča, uvidíme podle zranění, plánů, jak dopadne sezona a to samé se třeba týká i Petry Kulichové. Je to otázka jednání. Jednání, zdraví a privátního života.“
