PŘÍMO Z RUMUNSKA | Je mu 27 let, přesto patří v národním týmu za třetího nejstaršího. Nezvyk brát se však mezi ty zkušenější však Vojtěch Hruban před zítra startujícím ME hází za hlavu. „Je to asi přirozený vývoj,“ směje se dynamický střelec a před úvodním zápasem s Rumunskem burcuje: „Je to superdůležitý duel. A pokud chceme postoupit ze skupiny, musíme ho vyhrát.“
Jak je tedy nepříjemné, že vás tento zápas proti domácímu týmu čeká hned v úvodu ME?
„Myslím, že domácí asi budou pod větším tlakem než my. Přestože nemají tým, od kterého by lidé očekávali, že by vyhrával a porážel top týmy, přepokládám, že s námi to ale bude jeden ze zápasů, který budou chtít vyhrát. Bude to navíc ten první, ve kterém se nebudou chtít shodit hned na začátek. Je to podobné jako minule s Estonci, kteří byli skoro doma, přijelo za nimi deset tisíc fanoušků a byla na nich vidět nervozita. Bude záležet na momentálním rozpoložení a o tom, kdo dřív najde cestu k tomu svému basketu, čímž tu nervozitu setřese.“
Rumuni ale nejsou příliš v basketbalovém světě známí, že?
„Jediný hráč, kterého známe a který se pohybuje na vyšší evropské scéně, je Vlad Moldoveanu. Je to pivot, na kterého si budeme muset dát velký pozor, protože je to vynikající střelec a umí hrát i zády ke koši. Zbytek je ale zatím velká neznámá. Ten tým je vysoký, nicméně, basketbalový talent tam není takový. Bude to zápas, který budeme muset vybojovat, než uhrát na krásu.“
Co by na ně tedy mělo platit?
„Hlavní zbraň by mohl být náš rychlý protiútok, protože se snažíme hrát rychle. Už v přípravě jsme v pár zápasech prokázali, že se dokážeme rychle rozběhnout. Třeba Gruzie s tím měla problémy, což je podobně výškově postavený tým. Rychlý protiútok, ale vychází z toho, že si dokážeme pohlídat obranný doskok – to bude asi taková svatá dvojice.“
Extrém ovšem je, že na Rumuny se připravujete čtyři dny a na každého jednoho hráče a pak budete mít ani ne den na to Španělsko. Tam ale asi už všechny znáte, že?
Tam to bude jednoduché, Máme je naskautované nejen z televize, ale proti těm hráčům i vlastně nastupujeme. Se Španělskem navíc nehrajeme poprvé, takže to víme. Tohle je tak každou Evropu, a pokud člověk ten čas má, tak se soustředí na první zápas. Nám to vyšlo dobře, protože ho musíme zvládnout, takže stejně jako na minulém ME máme nejdelší přípravu na jeden z nejdůležitějších zápasů.“
Co jinak vaše role v reprezentaci. Vnímáte, že se už postupem času změnila?
„Je to trošku zvláštní. Ještě na minulé Evropě, když jsme hráli třeba střelbu staří – mladí, jsem byl mezi mladými, ale najednou jsem tady asi třetí nejstarší. Je to velký skok. Ale je to přirozený vývoj. Ta role není nijak moc jiná, jen možná v tom, že vím, jak bude probíhat týmové focení a co bude dít támhle a támhle. Na to se kluci občas zeptají, ale jinak tým funguje furt stejně.“
Jste ovšem jeden z několika, který pod trenérem Ronenem Ginzburgem hraje v Nymburce i reprezentaci. Dá se podle té přípravy usoudit, jestli Vás využívá stejně jako v klubu?
„Zrovna moje role je docela podobná. Je to ale jinak poskládaný tým, takže se to lehce posouvá a přizpůsobuje. Ani v Nymburce nehraju tolik s balonem, možná tady o trochu jo. Moje role jsou ale výběhy zpoza clony, rychlý protiútok a doskoky. Trenér ví, že tohle je v posledních letech můj basketbal a do té role mě postavil i tady…
Ale třeba Martin Peterka a Martin Kříž hrají víc v reprezentaci. Dobíráte si je za to třeba?
„Samozřejmě. Je to asi daný tou situací, že tu mají větší roli, ale už v přípravě ukázali, že takovou roli můžou hrát. Jsme spíš zvědavý, jak to dopadne, až se vrátí do klubu. To bude zajímavá situace. Jestli se vrátí ke sbírání minut nebo dostanou také vysokou minutáž a budou pokračovat v těch dobrých výkonech. To bude zajímavá situace ke sledování.“
