Stále věří tomu, že se jí sen o letní olympiádě vyplní. Martina Sáblíková, trojnásobná olympijská šampionka v rychlobruslení, už se z prvního šoku z nečekaně rozprášené nominace na cyklistickou časovku v Riu probrala. Znovu našla motivaci do tréninků i do závodů. V kopcovité časovce závodu Višegradská 4 na Praděd byla suverénní, nechala za sebou všechny konkurentky. A poprvé promluvila o tom, co se jí z nečekané blamáže honí hlavou.
Je něco nového v boji o Rio?
"Zatím nic nového. Všichni se snaží dělat maximum pro to, abych na olympiádě startovala. Vím, že i pan Kejval z olympijského výboru se snaží, čehož si moc cením. Když to dopadne, tak to dopadne. Když ne, tak je to sport a takové věci se stávají."
Ale ne když jde o olympiádu. Už jste to rozdýchala?
"Rozdýchala, nerozdýchala. Já zatím žiju v takové té pomyslné naději, že by to mohlo dopadnout. Je to samozřejmě těžký s tím bojovat a hledat motivaci k tréninku. To je od té doby, co jsem se to dozvěděla, těžký. Snažím se motivovat tím, že mě čeká zima a že musím trénovat na zimu."
Jaká vlastně byla vaše první reakce?
"Já jsem se to dozvěděla z telefonu od trenéra. Říkala jsem o.k. něco se děje. Ale velkou pozornost jsem tomu nevěnovala. Až druhý den, co jsem si to přečetla ve všech novinách, jsem si řekla - aha - ono je to asi hodně vážný. To už mi moc dobře nebylo."
Trenér říkal, že se vám ani druhý den nechtělo na trénink, je to tak?
"Jo, ani se mi na kolo nechtělo. Ale říkala jsem si, že tím ublížím jen sama sobě, protože trénink potřebuju. Nejen teď na mistráky, ale hlavně na zimu. Takže jeden den byl spíš den na truc a pak už jsem na kolo šla. I když to bylo těžký."
Snažila jste se dopátrat, v čem byla chyba?
"Je hrozně těžký v tomhle určit viníka. Slovo kdyby neříkám ráda, ale kdyby mi před rokem po mistrovstství světa někdo řekl - hele, ještě je potřeba vyjet nějaké body, tak se s tím dá něco dělat. Ale všichni mi říkali - máš to vyjetý. Ani mě nenapadlo si sama něco zjišťovat, protože jsem předpokládala, že lidi, kteří o olympiádě ví a jezdí tam, tak ví, jaká jsou olympijská kritéria. Vůbec by mě nenapadlo, že by tam něco takového ještě mohlo být."
Našla jste morální sílu na to, pracovat v přípravě stále naplno?
"Ano, na soustředění v Itálii jsme teď dělali všechno naplno, jako kdybych do Ria jela. Máte to v hlavě. Kdyby to vyšlo, tak bych si pak nechtěla vyčítat, že jsem polevila a pár vteřinek by mi pak někde chybělo."
