Mluví rázně, věty a slova nebalí do prázdných frází. Stejně přímočaře se ostravská plavkyně Barbora Závadová (22 let) tlačí mezi světovou elitu. Na republikovém šampionátu posbírala sedm zlatých medailí, ze Světové univerziády v Koreji si přivezla stříbro (polohový závod na 400 metrů) a na nedávném mistrovství světa v Kazani vybojovala na stejné trati parádní páté místo.
„Pořád je to jen první krok, nesmím usnout,“ říká Závadová. „Patřím do špičky, tohle si musím opakovat, protože česká nátura je v tomhle taková opatrná. Amíci jezdí závody vyhrávat, tohle se musím taky naučit.“ Soupeřky už se ji naučily respektovat. „Byla jsem pro ně póvl, ale už mě i zdraví,“ usmívá se plavkyně.
Přestože má aktuálně dovolenou a bazén nechce ani vidět, plavání i olympiádu nosí stále v hlavě. Doma v Ostravě jí prestižní akci mimo jiné připomněl dort s nápisem 353 dní do Ria. „Až to bude 53, tak to se mnou bude hýbat, ale samozřejmě, už je to míň jak rok. Po Londýně jsem si říkala, co já budu dělat? Vždyť je to strašně dlouhá doba. A je to tady…skoro.“
Na olympiádě v Londýně závodila, když jí bylo devatenáct. Srážela ji nervozita, nedařilo se jí. V Brazílii bude mít Závadová ambice daleko větší. „Já tam chci uspět! Protože musím. Ne, že to chce trenér, nebo taťka. Já to chci, tohle si budu říkat celý rok.“
Když se jí něco nelíbí, ozve se. Tak například - univerziáda v Koreji? „Nelíbilo se mi tam, bylo to takové nijaké, ani dobré jídlo tam nebylo.“ Nebo - námitky rivalů, že na domácím šampionátu sbírala medaile po hrstech? „Slyšela jsem kecy, nebo blbé řeči, že to dělám pro peníze, ale já za to nemám ani korunu. Závod je nejlepší trénink, tak jsem se jich snažila stihnout co nejvíc.“
Rázně Závadová okomentovala i plánovanou přípravu v olympijském bazénu v Riu. „Poprvé tam budeme závodit v dubnu, bude to test před olympiádou. Vyzkoušíme si bazén a zjistíme, kam na záchod.“
Závadová si dobře uvědomuje, že ji čeká hromada tvrdé práce. Na druhou stranu přiznává, že čím dál víc nachází sílu ve zdánlivě banální tátově radě, kterou od něj dostává před každým závodem: „Užij si to a zaplav si s radostí!“ Přesně o to se snaží. A věří, že si ji světové časy i medaile najdou. I když… „Medaile? Na zeď si je nevěsím, dávám je do krabice. Jen ty větší ne, nejsem Ryan Lochte.“
